Babička

Velmi hezké zpracování románu od Boženy Němcové se sympatickými herci v hlavních rolích. Sice je Jarmila Kurandová občas neslaná nemastná a vypadá často přísně než laskavě, i tak mě její babička chytila za srdce. Příběh střídá romantiku a idylku s dramatem a hezky utíká, až si říkáte, že konec si vůbec nepřejete. Bohužel, konec je neodvratný...a dojemný... (06.04.2012)

Asi bych tento film za rodinný neoznačila protože děti by si to mohly špatně vyložit a být akorát z toho uplakané. Pro ty jsou veselejší typy filmů. Taky mě to na konci rozbrečelo když babička umřela. Ale snažila se dětem věnovat co nejvíce času a dávat jim moudré rady do života a odejít do nebe s rozloučením. A bylo alespoň pěkné, že se stihla dle svého přání rozloučit i se Šafránkovou. Snad budou v televizi dávat i tu starší verzi. Těším se na ni. (11.07.2018)

František Pavlíček a Antonín Moskalyk si zvolili cestu moderní adaptace a nespoléhají se tedy na pouhou ilustraci k původní předloze. Vzniklo tak pozoruhodné umělecké dílo, které má divákům co říci i dnes. František Pavlíček (pro něhož je Babička posledním filmem, kde se na dlouhou dobu mohlo v titulcích objevit jeho jméno) se soustředil především na ženské postavy, jež dostaly narozdíl od původní knihy silnější psychologický rozměr. Odvážným krokem bylo posunutí příběhu bláznivé Viktorky do přítomnosti. Viktorka tak není jenom figurkou z vyprávění, ale ženou s tragickým osudem. Dnes lze s klidným svědomím říci, že to bylo rozhodnutí šťastné. Jak je pozoruhodný Pavlíčkův scénář, velkou pochvalu si také zaslouží režisér Antonín Moskalyk. Jeho režie je plná lyriky, melancholie a celkově je velmi poetická (navíc umocněná nelineárním vyprávěním, kde se střídá sen a skutečnost), přičemž se mu podařilo vyvarovat selankovitému kýči. To vše je umocněno vynikající kamerou Jiřího Šámala a hlavně působivou hudbou Luboše Fišera. Ač určena původně pouze pro televizi, Babička svou moderní filmovou řečí výrazně převyšuje původní zpracování Karla Hašlera a Františka Čápa z roku 1940 a zasloužila by si obnovenou premiéru v kinech. (21.04.2014)

Miluju ten film. Nenašla bych herečku, která by tu pravou knižní Babičku dokázala ztvárnit lépe, Jarmila Kurandová je prostě ohromná. Hudba je skoro až srdcervoucí. A stejně jako jsem obrečela poslední řádky knižní předlohy, tak dokážu pokaždé obrečet i toto filmové zpracování. Antonín Moskalyk holt uměl natočit krásné věci. Jen tu jednu hvězdičku mi bohužel sráží podle mě zbytečné pobitevní scény na konci. (06.07.2010)

Tá pravá Babičkovská poetika mala možnosť počas dvoch a pol hodín filmu naozaj dobre vyniknúť. Spočiatku by sa zdalo, že ide o zbierku banálnych príbehov z dediny, ale po chvíli sa ukáže pravý opak. Hlavnými postavami sú Babička a Barunka, pritom sú v úlohe pozorovateľov a všetko podstatné sa deje postavám vedľajším. Libuše Šafránková je viac ako rozkošná, na chvíľku sa stala aj Maruškou, aj Popoluškou, v jej budúcej kariére dôležité míľniky. Tentoraz ako Barunka na hranici detstva a dospelosti niektoré veci chápe, niektoré menej a iné ešte vôbec. Podobne to môže cítiť aj divák. Inak film vezme dieťa ako rozprávku, inak dospelejší ako drámu ľudských osudov. A že je to rozprávané nie celkom chronologicky, pridáva plusové body, za mňa až na silné štyri hviezdy. –––– Byla jste vždycky šťastná? – Žádná růže nekvete celý rok. –––– Někdy je úpřimnost milá, ale když přijde nevhod, je po přátelství. (05.04.2018)