Babička

Motto: "Já těm vašim novotám nerozumím!" Jedním z důvodů, proč má spousta lidí ke knižní předloze negativní vztah, je bezesporu fakt, že je postihlo neštěstí vidět Babičku ve filmových barvách. Ono se to nabízí - koukni na zpracování klasiky, je to trochu i povinnost. Jenže ne. Žádná taková povinnost neexistuje. A lépe je nevidět. Jistě že Moskalyk a spol. byli při vytváření "babičky pro současnou generaci" konfrontováni s existencí filmové Babičky černobílé, věrně následující autorčin text, kterou lze na rozdíl od barevného pokusu doporučit místo školní četby. Povedlo se jim však jen to, že protektorátní verzi, která není sama o sobě nic zvláštního (je až příliš památníková, jak by se řeklo), můžeš tváří v tvář této novotě konečně považovat za filmový zázrak. "Stará babka" nepotěší obvzláště, ale odlišně od verze s Libuší Šafránkovou ani neurazí. Aby bylo jasno, nejsou to herecké výkony, které Moskalykovu Babičku kazí. Jarmila Kurandová vytvořila takovou babičku, jaká byla v jejích silách. No a když k ní na závěr přichází paní Šafránková, je to snad jako by vcházela mladičká Barunka Němcová. Jenomže proč? Při příjezdu babičky na Staré bělidlo je podle knížky Barunce asi šest, tady jí je šestnáct nebo kolik. Nevěřím tomu, že jí taková holka bude česat vlasy a žadonit o pohádky. Neuvěřil jsem ani na chvíli. Jistě není třeba, aby se jakákoli adaptace striktně držela původního textu, ba spíše opak je pravdou, jenomže Moskalykův film, vzniklý "na motivy povídky Boženy Němcové", je vyvrabčená Babička doplněná o vlastní pokusy někoho, kdo si myslel, že je lepší spisovatel než spisovatelka sama. A tak aťsi je Viktorka klidně napřed normální a pak se v průběhu filmu zblázní, ale neberu, že se kvůli tomu kazí všechno ostatní, včetně pointy "Viktorka má také hvězdu, ale je zakalena". Právě onen démon a středobod knížky, jehož osudům Němcová věnovala celou kapitolu, je ve filmu rozlit do všech postav, aby z něj učinil vpravdě děsný a nestravitelný film. Když v protektorátní verzi na babiččinu otázku, zda si někdo ještě vzpomene na její slova, na její českou řeč, odpovídá Barunka "Já nezapomenu!", je to přece něco. V barevné Babičce není nic. Asociace: Tři oříšky pro Popelku, Babička, Máj (20.05.2013)

Nemohu si pomoci,ale pro mě hodnocení nejvyšší. Všichni naši herci se tady blýskli. A nesnáším konec, kdy se můžu snažit jak chci, ale tesy sekerou do jabloně mi naženou slzy do očí. V té chvíli bych občas chtěla vrátit čas a ještě jednou bych si přála vidět a pohladit ruce a tvář mé prababičky, která byla stejně moudrá, milá i zásadová jako babička Boženy Němcové. Film mě hází zpět do dětství, kdy jsme i my chodili na pouť a hltali vyprávění dospělých. :-)) (20.04.2010)

Nikdy nezapomenu na to jak pan Moskalyk dokázal onu naivní venkovskou selanku převést v působivé psychologické drama. Obzvlášť silné je prolínání snů s realitou a scény Petra Čepka a Libuše Geprtové. Přidaná hodnota oproti knize je až neskutečná. Libuše Šafránková nemohla ve světě filmu debutovat lépe. 80% (25.07.2007)

Po roce jsou tu opět Velikonoce a já si znovu, jako každý rok, zopakovala mou milovanou Babičku. První desítka není nafukovací, bohužel, ale toto je opravdu jeden z mých nejzamilovanějších filmů vůbec. Při každém novém shlédnutí jsem dojatá, dalo by se říci, že s každým dalším rokem tam nacházím víc a víc pravd, které platí stále, jen se podle nich lidé stále míň a míň řídí. Škoda. Každopádně je to snad jediný film, u kterého se pokaždé rozbrečím, ať si říkám, už dost, vždyť to přece už znáš nazpaměť. Ale to spojení krásné předlohy, dokonalého scénáře, kamery, nadpozemské hudby (Luboš Fišer je opravdu mistr, ale tato hudba, to je něco neskutečně nádherného - když slyším jednotlivé motivy, přesně vím, s kterými okamžiky filmu jsou spojeny - DOKONALOST!!!), fantastických hereckých výkonů všech, ale hlavně paní Kurandové a Šafránkové, to je koncert. A ještě si neodpustím jednu poznámku: Jsem zdrcena některými komentáři tady, nechápu, co to může být za lidi, kdo toto dílo tak pošpiní. (06.04.2012)

Miluju ten film. Nenašla bych herečku, která by tu pravou knižní Babičku dokázala ztvárnit lépe, Jarmila Kurandová je prostě ohromná. Hudba je skoro až srdcervoucí. A stejně jako jsem obrečela poslední řádky knižní předlohy, tak dokážu pokaždé obrečet i toto filmové zpracování. Antonín Moskalyk holt uměl natočit krásné věci. Jen tu jednu hvězdičku mi bohužel sráží podle mě zbytečné pobitevní scény na konci. (06.07.2010)