Babička

Druhé klasické ztvárnění nejklasičtější české literární látky je neméně přínosné jako to protektorátní. Základní rozdíl je dán pokrokem filmové řeči, který při srovnávání vyvolává jakoby silně diskontinuitní pocit. Pravda je to jen zdánlivá. Naopak v mezích možnosti Moskalyk usiluje o kontinuitu (příbuznost typů vytvářených Brzkovou a Kurandovou, v současnosti by na této pomyslné parketě byla nejvíce doma Libuše Havelková) v postavách i v pojetí. Usilování o blízkost pochopitelně nechce být totožností. Cykličnost literární předlohy je tu ještě více oslabena ve prospěch realistické linky. Z ženských - v tomto ztvárnění určujících postav - jsou vysoko nad průměrem Šafránková (v porovnání s Tanskou ve všech ohledech zralejší výkon) i nedoceněná Geprtová (Štěpničkovou bych nezavrhoval). Pominuta by neměla být ani Květa Fialová, svým osobitým herectvím dokonale odpovídající představě hodné paní kněžny, i slovenská komtesa Magda Vášáryová. Z mužských postav asi nejvíce vyniká myslivec Petra Čepka. Tato realistická pohádka pravdivého snu - tak to také odpovídalo idylicky založenému ženskému typu Němcové - není na první zhlédnutí dost často přiměřeně doceňována. Právě proto, že své největší přednosti zrcadlí hloubkou, která jí propůjčuje nadčasové poselství. Poselství lásky a naděje, poselství života silnějšího než smrt a ve své umělecké fikci silnějšího a pravdivějšího než jevová skutečnost našich všedních dnů. (04.01.2008)

Zvláštní to verze, klasického to díla české literatury. Babička, šťastná to žena, na mě v rámci přípravy na test (prostě jsem to nechtěl číst dvakrát, opravdu, věřte mi), na mě prostě moc nezapůsobila. Nějak podivně se tam skákalo v čase, herecké výkony nemastné neslané (snad jen Petr Čepek jako Černý voják a Libuše Šafránková jako Barunka stojí za pozornost, ale jinak skoro nikdo). Přehnaná mluva, přehnaná babička, přehnaná délka, zbytečné změny v ději, ale celkem dobré a zvláštní obohacení o snové scény, to se mi líbilo. Jinak ale atmosféra působí více než dobře a režisér Moskalyk očividně věděl, co dělá, kdysi se mi to líbilo, ale teď už tolik ne a to jsem to nakonec i nadhodnotil. Jednou stačilo, ale teda, to musela být krásná to doba k života prožívání. 60%. (14.11.2014)

Nedoukoukal, nedočetl. Jsa kulturní barbar, přiznávám se k tomu, že jsem tento škvár literatury nesnášel už od školních škamen a jeho obsah (do čtenářského deníku) jsem opsal od kamaráda, který ho opsal od kamaráda .....atd. Přiznejme si upřimně, že hlavní zásluhou Boženy Němcové je to, že byla jedna z mála žen, která v době národního obrození psala. Ano, asi to tenkrát pro ni jako ženu bylo těžké, přesto je to na úrovni (ne! pod úrovní) děl Rosemundy Pilcher. Film je stejně "kvalitní". Pokud mě za to paní Sommerová (či jiní obdivovatelé BN) proklejí, je mi to jedno a můj názor to nezmění. Pro mě čirá hrůza. (26.02.2019)

Jak už jsem psal v hodnocení filmu Babička z roku 1940: „Babička je jednou z nejpřeceňovanějších a nejvíc vnucovaných knih povinnou školní četbou. Proto jsem se dávno zasekl a nikdy si ji nepřečetl…  „ To stále dodržuji. Jen jsem se mrkl i na další filmovou adaptaci. Srovnání filmů se tak nabízí. Terezie Brzková pro mě navždy zůstane tu nejznámější filmovou babičkou, také pro další role babiček v jiných filmech a pohádkách. Jarmila Kurandová ve filmu z roku 1971 ovšem zahrála babičku rovněž skvěle a nelze jí nic vyčítal. Příběh je dostatečně známý a také není potřeba jej rozebírat. Vlastně se divím, zda je nutné se u téhle látky pouštět do nového zpracování. Hlavní změna je zejména to, že přibyla barva. :-) Z hlediska filmového zpracování byla pak viditelná snaha tvůrců druhou půlku umělecky ozvláštnit. Příběh se přestal odehrávat lineárně, dějová linka začala přeskakovat, současnost se střídala s minulostí a přibyly snové sekvence. Popravdě mi to moc nesedlo. Podobné experimenty se do žánru poklidného vesnického románu nehodí. (22.10.2022)

Zde se mi líbila Libuše Šafránková v postavě Barunky, herečka Jarmila Kurandová byla skvělá, ale přeci jenom Terezie Brzková v předešlé verzi byla přesvědčivější. Nelze přehlédnout, jak si Božena Němcová uměla vytvořit ve své duši nádherně zidealizovaný obraz svého mládí, které prožila se svou babičkou. Podobně jako předešlá filmová verze i tato imponuje vyrovnaností děje. Předešlá filmová verze ve vztahu s literární předlohou Babičky má přeci jenom blíže. Protože je tam více zdůrazněné babiččino vlastenectví a křesťanské vyznání. Které se mi zdá, že se zde jaksi vytratilo, ale to přičítám době vzniku filmu. Jinak, má to hezkou poetiku a příjemný obsah obrazu té doby, ale co naplat skutečný život se s Barunkou nemazlil. (08.07.2010)