Ruská panenka

Časová smyčka tak otravná jako zaseknutý gramofon. Ale ten se dá ještě docela zvládnout. Tohle prostě byla jebanina neustále toho samého dokola. I spolu s tím, že kouzlo se vytratilo hned po prvních pár minutách prvního dílu. A nic víc. Poté už to možná dostává nějaké grády, ale pro mne už je to tak nelukrativní záležitost, že mne to ani nezajímá a dojíždím seriál se silnou averzí, kdy (pokud tam byl) plotwist nebo rozuzlení není nějaké zajímavé nebo chytlavé. Ještě štěstí jsou zde projekty z letošního roku, který ho dokázali lépe nastartovat. Toto bylo dost mimo mne. Až odporně moc. (07.03.2019)

Seriál, který sám dojíždí na svou repetitivnost, tudíž omrzí prakticky po prvním díle. Moc tomu nepomáhá, že Natasha Lyonne hraje prakticky Nicky z Orange Is The New Black a nenašla si pro roli Nadiy alespoň trochu diferenciovanou polohu. Vlastně svým způsobem vtipné, ale k dokoukání mě to neláká. (01.02.2019)

Mám rád časové smyčky a i tahle mě bavila. Co se chytrých komedií týče, samozřejmě nad Na Hromnice o den více stále není, co se týče koketování s komediálním hororem, vyhrává zase Všechno nejhorší, ale i Ruská panenka má co nabídnout. Škoda jen, že tvůrkyně nezapojily postavu Alana do děje o nějakou tu epizodu dříve, mohlo to být ještě lepší, protože teprve odhalování propojení hlavních hrdinů bylo to, co mě opravdu zajímalo. (17.04.2022)

Když jsem se dozvěděla, že námět seriálu je o časových smyčkách, řekla jsem si: "super, to musím vidět".. ale nakonec jsem to ani tak vidět nemusela. První tři díly jsou naprosto otravně zdlouhavé, pak se to trochu rozjede tím, že se tam začnou dít nějaké nesrovnalosti, a objeví se postava Alana, která tomu celému také přidala na zajímavosti. Ale celý seriál je jen o jednom a tom samém dokola. Myslím si, že to šlo určitě ještě nějak okořenit. (14.03.2019)

Příběh vypráví o cynické mladé ženě jménem Nadia, která z nějakého důvodu prožívá svoje narozeniny stále dokola. Pokaždé se jí podaří nějakým nešťastným způsobem zemřít a postupně se tak snaží přijít na to, co se jí stalo a jak se z tohoto kolotoče vůbec dostat. Během 8 epizod seriál pracuje hlavně s morbidním a černým humorem. Místama dokáže zaujmout i stylem jakým jsou provedena úmrtí a co se týče vyprávění příběhu, tak v tom vyloženě exceluje. Ani nachviličku jsem se nenudila. Klíčem jsou rozhodně postavy a jejich charaktery, dialogy, humor a pevná vize autorů. Ta se nakonec promění v dost dobrý žánrový zvrat, který překvapivě funguje na jedničku. Z černé komedie, která začíná vážné a depresivní téma vyprávět humorným stylem, se vyklube cesta do minulosti a trýznivého života hlavní protagonistky. Nechybějí ani mírně hororové nebo svým způsobem 'psycho' scény, na které se opravdu moc dobře kouká. Pochvalu si rozhodně zaslouží i herci, lepší herečku si v této roli ani nedovedu představit. Natasha Lyonne je jedna z mála hereček, které cynicky-sarkastické postavy dokáží zahrát velice realisticky a to má pak jeden pocit, že ani nehrají ale jsou pouze sami sebou. Jednoduše řečeno, jde o seriálový standard, který ne každého nadchne, ale zase nadruhou stranu vůbec nevyrušuje. Musím opravdu zatleskat tvůrcům, kteří i když zvolili téma 'cestování v čase' si zachovali velkou dávku originality a našlápnutého humoru. Russian Doll je ideálnim binge-watch materiálem plný zabavných scén a dialogů. Na chuti tomu přidává ještě ústrední skladba od Harryho Nilssona, která začne hrát pokaždé, když Nadia zemře a probudí se v koupelně. - "Fun is for suckers. Staring down the barrel of my own morality always beats fun." (16.03.2019)