Ruská panenka

Časová smyčka nebo přesněji řečeno spirálové vyprávění se často používá jako nástroj inovace, její použití má ozvláštnit žánr nebo zavedený typ příběhu. V případě Ruské panenky je tímto ozvláštněným žánrem něco na způsob nezávislé post-mumblecore tragikomedie. Nadia, hlavní hrdinka, žije v prostředí bohémské, volnomyšlenkářské alternativní scény newyorských mileniálů, kde rekreační konzumace drog, nezávazný sex a cynický postoj ke světu představuje společenskou normu. Sama Nadia je ztělesním spousty těchto stereotypických rysů; kouří jednu cigaretu za druhou, pije jak duha, je náladová, impulzivní, prchlivá, promiskuitní, single a na její šestatřicáté narozeniny ji nejvíce zajímá, kam zmizela její kočka. Výstavba vyprávění je podobně uvolněná a lehkovážná jako svět a jeho postavy, nemá žádnou pevnou strukturu a odvíjí se hlavně od Nadiných interakcí s ostatními lidmi na jejím narozeninovém večírku a mimo něj. Když jí srazí auto a uzavře se první časová spirály, ani si z toho dlouho nedělá hlavu, domnělé deja vu přisoudí svému rozkolísanému duševnímu stavu a špatnému jointu. Druhá otočka spirály pak má naprosto odlišný průběh než první, Nadia dělá jiná rozhodnutí, hovoří s jinými lidmi, jde na jiná místa. Nečiní tak s cílem změnit svůj dřívější osud, ale kvůli duševnímu otřesu, který jí předchozí otočka způsobila, což ale Nadia považuje jen za projev svojí duševní nestability. Pilotní epizoda tak naťuká několik zajímavých témat a konceptů - časová smyčka jako metaforický odraz repetetivnosti a vyprázděnosti Nadiina života, neschopnost ostatních postav s Nadiou pořádně komunikovat, protože její doslovné popisování její situace považují za nadnesené projevy jejích traumat a duševní nerovnováhy - nečiní tak ale bůhvíjak přesvědčivě. Výše popsaná rozvolněnost vyprávění sice navozuje tón seriálu, ale už nijak chytlavě neartikuluje jeho ústřední motivy. Navíc jak sama Nadia, tak i její přátelé a prostředí obecně v důsledku toho působí často až karikaturně či parodicky, což ale zároveň nevypadá jako zamýšlený účinek. Jsem ale zvědavý, jakým směrem další díly budou rozvíjet nadhozená témata a taky jakou formou. (06.04.2024)

Druhý díl už je vystavěný více jako klasické spirálové vyprávění s časovou smyčkou a ruku na srdce, funguje to o dost líp. Nadia už je vědomě situace, do které se dostala, a cíleně se snaží zjistit, co se s ní děje. Napříč epizodou se tak rozvíjejí tři hlavní, navzájem propojené linie - zaprvé se Nadia snaží vystopovat původ jointu, o kterém se domnívá, že jí způsobil domnělé, právě probíhající nervové zhroucení. A zadruhé tak chce dokázat, že její domnělé nervové zhroucení je způsobeno z vnějšku, daným jointem, a není projevem vnitřního, tedy potenciálně mnohem závažnějšího duševního problému. Do toho se přidává třetí linie konfliktu - neschopnost porozumění s ostatními. Když se komukoliv ve svém okolí pokouší popsat svou situaci, tedy to že doopravdy několikrát zemřela a prožívá vše opakovaně, každý to bere nadneseně, že hyperbolickým slovníkem popisuje svůj zjitřený emoční stav nebo že doopravdy prochází nervovým zhroucením. Druhý díl tak má mnohem větší tah na branku než první a lépe využívá konstrukčních možností spirálového narativu k odvyprávění příběhu, který chce odvyprávět. (06.04.2024)

Třetí díl a práce se schématem spirálového vyprávění se opět proměňuje, což v tomto případě znamená, že schéma samotné je po většinu epizody upozaděno, neboť kromě samotného závěru zemře Nadia pouze jednou. Pokračuje ve svém (v jejím typickém stylu nonšalantním) pátrání o příčině časové smyčky, ovšem to brzy poslouží k přesunutí pozornosti na prozkoumávání vztahu s jejím bývalým přítelem. V nové podobě se tak pracuje s ustanoveným principem, že časová smyčka má funkci katalyzátoru pro rozvíjení Nadiiných traumat, kostlivců ve skříni, chyb z minulosti a podobně. Roztržka s bývalým vede v poslední cca třetině opět k přerámování vyprávění a  Nadiu vede k tomu, aby se začala zajímat o bezdomovce, na kterého narazila během prvního dílu. Objevuje se tak klasický motiv, kdy prožívání časové smyčky nutí cynickou hlavní postavu k obětavému jednání. Navzdory tomu však Ruská panenka nezvládá vytěžovat vztahové drama vytěžovat - konflikt s bývalým je velmi plochý a šablonovitý; on se přes ní stále nepřenesl, ona o vážný vztah nemá zájem, nad tento standardní rámec jejich interakce nepřerůstá. Stejně tak Nadiin zájem o osud bezdomovce působí více nahodile než jako přirozený vývoj její situace nebo jejího rozpoložení, neboť příběh potřeboval paralelu s bývalým. (10.04.2024)