Domestic na kanodžo

Šílený pazneht a slaboučký pokus o "vážnější" přednes tématu sourozenecké lásky. Bystřejšímu divákovi totiž není možné, aby unikl částečně skrývaný záměr autora a jeho vilnějších představ, které by nejraději naservíroval pokud možno konvenčním a společensky přijatelným způsobem. Drama o zakázaném ovoci v lásce bylo jistojistě lépe přednesené v Kuzu no Honkai, oproti kterému zde máme velmi chabý scénář, mizerné postavy (Ano, i zoufalka Rui, která se tu image snaží zamaskovat se vší možnou i nemožnou silou) a s koncem se blížícím čím dál hloupější obraty v ději. Osobně nechápu očekávání tvůrců vyždímat emoce anebo alespoň i minimum politování vůči komplikovanějšímu osudu kohokoliv z onoho fuj tajblúhelníku, když se chovají tak naivně a stupidně. Co nějaká prozřetelnost? Anebo minimalizace rizika? U učitelky, která to má výslovně zakázané z výkonu povolání, vskutku by člověk očekával vyšší dávku opatrnosti, sestřička si neustále nechce nic přiznat a tváří se jak Yoda, zatímco panáček je jednoduchoučký ťulpas. K uzoufání. (14.01.2019)

Po dlouhé době jsem se odhodlal toto dokoukat do konce, protože jsem věděl, jak to skončí, tak jsem neměl potřebu to shlédnout hnedka. Prvně jsem se s tím příběhem setkal v manze, která samozřejmě má mnohem delší příběh, než to co je obsáhlé v těchto 12-ti dílech. Drží se to své předlohy a je to o velice komplikovaných vztazích jednotlivých postav. Svým stylem mi to hodně připomíná takový lehčí odvar "Kimi to iru machi", kdy tohle nemá takový dospělý nádech jako ono druhé zmiňované anime. Všiml jsem si, že lidi zmiňují zakázanou lásku mezi sourozenci, jenže problém právě v tomhle je, že zaprvé nejsou pokrevní sourozenci a ještě k tomu se stali sourozenci teprve nedávno, takže je tu vidět ona nesmyslná kritika, kdy se vlastně jedná o dva naprosto cizí lidi, kteří mají své vlastní komplikované okolnosti. Tenhle počin se hodně zaměřuje na sociální tématiku a má hlubší myšlenku, kterou asi jen tak mnoho lidí neuvidí, protože to hnedka kategorizují jako školskou mnohaúhelníkovou romantiku. Větší mínus bych pouze viděl v podání hlavní postavy Natsua, který je svým ufňukaným a jednoduchým chováním velice iritující. Po animační stránce velice pěkné a po hudební taktéž. (26.07.2020)

Celé anime je poměrně zvláštní. Postavy se chovají hloupě, nesmyslné milostné úhelníky bylo jediné na co se seriál zvládl soustředit, což mě mrzí, minimálně třeba linka o hrdinově zálibě v psaní by si zasloužila mnohem víc rozebrat. Animace ušla, hudba a především opening jsou ale povedené. 4/10 (03.03.2024)

Hodnotené po 6tich epizódach: Toto je taký fantastický guilty pleasure! Som schopný pozerať ľubovoľné množstvo epizód za sebou. Je to pritiahnuté za vlasy, nadnesené, ale zároveň sa nikto nechová prehnane nereálne, postavy sú sympatické a naozaj ma zaujíma, čo sa deje a čo sa bude diať ďalej. Nie som znalý takéhoto anime žánru, takže netuším, ako veľmi sa to podobá na iné seriály a čo všetko to vykráda a je mi to srdečne jedno. Pretože to, čo robí to zatiaľ robí dobre. Hodnotenie po prvej sérii: Hoci to nie je taký WOW efekt ako zo začiatku, séria si celú dobu držala veľmi slušnú úroveň. Postavy sú stále celkom rozumné a nikto sa tam nechová ako úplný kretén, čo je vzácnosť. Z toho, čo som trochu pochytil, že robí manga sa obávam, že tvorcom časom došli nápady ako pracovať s týmto konceptom a zbytočne sa v tom budú plácať a naťahovať to, až to nebude záživné a nikoho to nebude zaujímať. P.S. Som tím Rui. (24.03.2019)

Ze začátku mi Domestic na kanojo přišlo docela koukatelné (animace a hudba jsou skvělé) a Natsuovo chování pochopitelné, ale časem se celá ta věc začala nějak topit hlouběji a hlouběji do bahna jako Artex, až skončila ve škatulce "crap". Namísto, aby se tvůrci zaměřili na co nejhlubší rozpitvání emočního rozpoložení postav, které by k vážné notě seriálu podle mě docela sedělo, kupí na sebe občas hodně absurdní a nereálné situace. Nakonec ale nevím, jestli by to seriál zachránilo, když žádná z postav nemá ani základní sebekontrolu a podle mě se určité chování zkrátka nedá donekonečna ospravedlňovat láskou. Prostě smůla, nejsme zvířátka a moje sympatie si tedy (obzvlášť takhle creepy a crappy) (ne)incestní vztahy asi nikdy nevyslouží. Natsuo se na konci chová už jen jako obyčejný ufňukaný zmetek (jediná vlastnost, která na mě dělala dojem, je asi jeho ambice stát se spisovatelem) a mně tak začal připadat ten harém, co se kolem něj utvořil, čím dál víc nepochopitelný. Rui mi byla daleko víc sympatická a připadala mi ryzejší než Hina, ale vlastně ve výsledku nefandím ani jedné. Moje oblíbená postava nakonec bude asi Marie z kavárny l'Amant (a to myslím naprosto neironicky). Druhou hvězdu dávám výhradně za to, že jsem se občas docela dost zasmála (ačkoliv nevím, jestli to byl úplně záměr tvůrců) a za moc krásný opening. (24.04.2021)