Cesta späť

Je to pútavý príbeh o prekonaní najhoršieho: "ceste vykúpenia" . Hlavný hrdina filmu zobrazuje sebadeštruktívne správanie človeka znova a znova. Tochto muža stvárňuje vynikajúci melancholický výkon Ben Affleck, ktorý odráža jeho osobný boj s alkoholizmom v skutočnom živote. Je to jeden z najlepších a najúprimnejších Affleckových vystúpení dodnes. Je nesmierne dôveryhodný. 6/10 (29.03.2021)

Silné lidské drama o jedné bolavé duši, která se snaží trénováním středoškoláků v basketu ubít vnitřní smutek. Jako sportovní film je to slušný nadprůměr - po výsledkové stránce dosti předvídatelné, naštěstí charisma a způsob trénování Jacka v podání Afflecka je tím správným kořením, která každou scénu z palubovky povznese o level výše. A jako drama je to více než dobré, s pomalým odhalováním minulosti ještě více divák pochopí Jackovu životní situaci a důvod, proč je v něm tolik odevzdanosti a hněvu zároveň (lehce mi to připomnělo Manchester by the sea). A dohromady obě složí vytváří kvalitní film o životě, sportu a bolesti, která nikdy neodezní. (26.04.2020)

The Way Back je filmem dvou příběhů, dvou linií. Příběhu, linie Bena Afflecka, jakožto drtivým životním úderem zkroušeného alkoholika a příběhu, linie Bena Afflecka, co by trenéra školního basketbalového týmu. Obě tyto linie jsou pak samostatně poměrně působivé a zajímavé, se svými silnými momenty a výrazným pojetím, ovšem jelikož obě tyto linie jsou v jednom filmovém celku, musejí samozřejmě fungovat i ve vzájemné symbióze, a to je zásadní problém této podívané, jelikož prostě Gavin O´Connor nezvládl ty dvě linie propojit do jednoho skutečně fungujícího celku, který by měl stejně povedené vyznění jako ony linie samy. Výsledný dojem je tak rozštěpená a nesoustředěná podívaná, skákající ze dvou nesourodých příběhů, které se jen vzájemně oslabují a ubírají si na působivosti, a musím tak zopakovat, že je velká škoda, že se tvůrcům nepodařili ony linie více naladit na stejnou pocitovou vlnu, jelikož pak by jistě vznikl opravdu kvalitní film. Jediným kvalitním pojítkem tak zůstávají už jen postavy a jejich herečtí představitelé, kdy nelze nikomu z přítomných nic vytknout, a právě především Ben Affleck svým výkonem zas trochu zahnal do koutu všechny pochybovače o jeho hereckém talentu, mě tu totiž přišel vážně přesvědčivý v obou polohách a je jednoznačně tím nejvýraznějším prvkem celého filmu. Cesta zpátky je tak zkrátka sice určitě kvalitní a rozhodně nenudící podívaná, nicméně její zpracování nemohu považovat za správné, kdy opakuji a shrnuji, za mě se jedná o dva samostatně fungující příběhy, ovšem mizerně propojené v jeden nefungující celek. (23.06.2021)

Gavin O'Connor je velice zdatný režisér a v rámci žánru sportovních dramat přinesl jedny z nejlepších kousků co jsem kdy viděl (Hokejový zázrak, Warrior). O to více mě zaskočilo, že je Cesta zpátky, tak strašně rutinní, stereotypní až nudná. Affleck se snaží a přestože jeho alkoholik není úplně přesvědčivý, je to právě on, kdo filmy drží mírně nad průměrem. Zbytek je tak trochu o ničem a chybí zde jakékoliv sportovní napětí, nebo vůle fandit. Ve výsledku je ústřední basketbal, jen vedlejší kulisou pro příběh zničeného muže, který hledá smysl života v alkoholu, poté co ho potká tragédie. Půlku filmu jsem to vydržel ale poté jsem měl neustálý pocit, že se stejně jako hlavní hrdina točím v kruhu a je mi úplně jedno, co se kolem mě děje. Docela mě to zamrzelo, protože kvalitní film z prostředí sportu jsem dlouho neviděl a Connora jsem v tomhle žánru, vnímal jako Baye u akčňáku. (22.03.2021)

Gavin O'Connor se pro mě stává režijní jistotou. Naprosto civilní, uvěřitelné a dospělé. Nemá to žádné otravné, motivační kecy pořád dokola. Je to úplně normální film, s vynikajícím soundtrackem a fajn herci. Ben Affleck má specifické charisma, které vždy na své postavy aplikuje a jeho absolutní rozervanost mě trhala na kusy. Tu bolest, kterou měl v očích, přenesl na mě a to mu stačilo jen čumět smutně do kamery. Audiovizuál je peckovej, hlavně zvuk a i vizuál je takovej normální, nehraje se vůbec na efekty. Příjemné tempo taky potěší, a i když se jedná o velké klišé co se týče tohohle drama pojetí, tak se mi líbilo, že se zde určité problémy řeší tak trošku jinak, než zbytečně vyhroceným konfliktem. Přirozeně se hlavní postavě otvírají a zavírají dveře života a poslední záběr mě doslova nadchnul. Z těch scén, kdy Ben neustále chlastal, mi bylo fakt nevolno a depresivně, kdežto posledním záběrem mi film vykouzlil úsměv na tváři - konečně ten chlap si jde třeba jen zaházet míčem na koš, než jen opíjet svůj žal. Je i zde velký důraz na to, usmířit se s vlastníma démonama a stát se vlastním přítelem, pro takové témata mám vždy slabost. Několikrát jsem si pobrečel. Jediné co filmu tak nějak chybí, je že to fakt není ničím inovativní, takže člověk nemůže očekávat nic peprného, na efekt a nějakou nadstavbu. Říkám, působí to až chudě, tak nijak film nikam nespěchá a taky je to takové meditativní místama. Pěkný drama. A nejsem fanda basketu, ale zdejší zápasy když už nic, tak měli aspoň perfektní stadionovou atmosféru. (27.04.2020)