Brexit

Dějiny jsou triumfem těch bez citu nad těmi bez rozumu. (Humphrey Appleby) V hlavní roli Brexitu stanul ne moc zajímavý cyklista a ne Cambridge Analytica, a to je v mých očích zásadní chyba. Brexit svádí pozornost diváka k osobě údajně brilantního propagandisty, čímž zakrývá podstatu věci: To, co skutečně hrálo roli, souvisí s postavou Dominica Cummingse jen okrajově. Snímek sugeruje, že vše hrálo ve prospěch týmu STAY; dramaturgické důvody. Jistě, nebylo toho málo, můžeme-li spojenectví mainstreamu považovat za trumf. Jenže když se neštítíte hrát proti všem pravidlům (pravidla fair play, diskuze a potažmo myšlení jsou hlavním hrdinou označována za mor konvence), ubude hodně starostí. Nakecat lidem prostoduché kraviny je snazší, než sdělit komplexní pravdu, ať už je její povaha jakákoliv, nahlíženo takto, nemohl by Brexit vypadat jako napínavý sportovní zápas a jeho protagonisté jako rovnocenné týmy. Myslím, že to kdysi neobvykle upřímně formuloval Miloš Zeman: "Třetina obyvatel (...) je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel (...) má podprůměrný intelekt. (...) Těmto lidem - je to tedy polovina národa - uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa." Připustíme-li, že na nebývale upřímném výroku pana prezidenta něco je, na tuto polovinu (+1%) kampaň cílila: Simple message repeated over and over and over. Pokus prodat Brexit jako příběh jednotlivce tedy nevyznívá věrohodně. Výsledky kampaně LEAVE dokládají, že člověk už nehraje roli jinak, než jako statistická položka. Umím si představit, jak se whole story of Tory victory odehraje na obrazovkách propagandistů, s konkrétními náhledy piškuntálií jako micro-tageting, v diskuzích a komentech pod fake-news příspěvky. Pseudointelektuální kecy, osobní vizionářství Dominica Cummingse, jeho nekonvenční myšlení a jedno přiblblé heslo (TAKE BACK CONTROL) s tím nejspíš nemá co dělat. Nejde ale o špatný film, mnoho dobrého lze objevit v jednotlivostech: Krátké vysvětlující vstupy výlupků z Cambridge Analytica, mile deonestující vyobrazení Nigela Farage, až moc lichotivá podoba Borise Johnsona, nahlédnutí do života a názorů spodních 3 000 000 Britů, kteří svými hlasy po náležité masáži cca 1 000 000 000 cílených reklam projevili touhu po jakékoliv změně, protože už nemají co ztratit. (A protože - proč si nepřiznat, že to mohlo hrát jistou roli - není-li k dispozici lepší vyhlídka, je lákavé ty šťastnější alespoň stáhnout s sebou.) Data is power :-) (15.03.2020)

Precizně odměřená záležitost, která přidanou hodnotou i způsobem natočení hraničí až s hraným dokumentem, ačkoliv je to ryzí film. Zastánci brexitu sice pokrývají většinu stopáže, ale ani jedna strana zde není tlačena jako ta správná, takže zaujatý divák nemusí dostávat předem mdloby, pokud tedy je pouze zaujatý a není nekritický fanatik. Velmi těsná většina voličů si odhlasovala stanovisko v rámci nejdebilnějšího možného způsobu, který k tomu lze v demokratickém systému využít (referendum v otázkách složitějších než: "Má se v naší vesnici pokácet ten dub u potravin?"). Jakmile utichly bujaré oslavy rádoby nezávislosti, rázem se zjistilo, že proklamované důvody k danému stanovisku byly o nic opřené lži, samotní podporovatelé daného stanoviska byli obětí manipulace, hry na nejnižší pudy a součástí největšího šmírování soukromí, které si neuměl představit ani Orwell. Hlavní buřiči se vypařili jak pára nad hrncem před náhle se objevnou odpovědností a všichni po hystericky proběhlé kampani s úžasem zjistili fantasticky paradoxní skutečnost, že jednak nemají žádnou vizi jak s výsledkem naložit, výsledek nejvíce ublíží těm, kteří se na něm podepsali, ale především, že by hlasování dopadlo úplně opačně, pokud by hned druhý den mohli hlasovat znovu. Velice hodnotný snímek nejenom pro Brity, protože naprosto totožné postupy v ovlivňování voličů a ochcávání volebních zákonů se dějí po celém světě. Trump ten samý rok téměř identicky vyhrál prezidentský úřad, ačkoliv byl na začátku kampaně jen směšný kašpar pro pobavení bez sebemenší šance přelézt primárky vlastní strany. Cynik sice může pochybovat jak chce, ale pokud na několik milionů klíčových lidí namíříte miliardu cílených reklam díky nelegálnímu šmírování jejich soukromí, světe div se, chytnou se, stejně jako se chytají reklam na vložky nebo fakt kůl balení čipsů k fotbálku. A proč jsem ve většině komentáře nepopisoval ani tak film? Protože Cambridge Analytica působila i v České republice, kde spolupracovala s ruským Lukoilem. Kdo má historicky i v současnosti blízko k Lukoilu a měl v té době před důležitými volbami, to asi zmiňovat nemusím. O to víc bolestivý je pohled na Brexit (film i skutečnost), protože v tom člověk až nepříjemně nachází sám sebe, respektive tuzemské politické kampaně a hysterické společenské nálady, které vyvolávají. 90 % Nejvíce ochcaný nebyl ve výsledku britský volič, ale celé (proevropské) Skotsko, které si těsnou většinou odhlasovalo "zůstat v Británii" ve vlastním referendu o nezávislosti, i díky tomu, že nezávislost by pro něj znamenalo ztrátu členství v EU, o které by muselo znovu žádat samostatně. A o dva roky později je z té EU nedobrovolně vytáhli výhradně Angličané, kteří Skoty dříve úpěnlivě prosili, ať samostatnost nevolí a oni si mohli v Londýně i nadále ve své malé obdobě Unie hrát na to, že Británie je stále Velká. (12.01.2019)

Oceňuji, že film o hlasování k Brexitu vyšel takhle rychle po tom, co se to odehrálo. Každopádně je škoda, že tvůrcům chyběl trochu větší odstup a z některých postav udělali úplně karikatury. Ne, že by si to Johnson, Gove nebo Farage nezasloužili, ale ubírá to na vážnosti vyznění. Ale bezpochyby je to zajímavý náhled do toho, jak se dělá kampaň. (19.06.2020)

Cumberbatch hraje dalšího vysoce inteligentního sociopata, který jde proti všem konvencím (a jde mu to skvěle). Tentokrát nám při tom dává nahlédnout do zákulisí politiky založené na silných emocích a vyrábění alternativní reality s pomocí sociálních sítí a datových analytiků (perspektiva voličů není vzhledem k nedlouhé stopáži tolik akcentována, ale některé důvody naštvanosti a touhy po změně vyprávění zohledňuje). Informačně je to sice sice neskutečně hutné, ale zároveň přehledné, srozumitelné a velmi svižné. Zpravodajské záběry mohly být do příběhu začleněny elegantněji, občasné vyprávění obrazem (nejen nepolevujícím proudem slov) by neuškodilo a rámování příběhu „zpovídajícím se“ Cummingsem vyznívá do prázdna (vyprávění navíc odskakuje i do druhého tábora, kde nebyl přítomný). Určitou nedotaženost ale beru jako nutnou daň za to, jak brzy po britském referendu film vznikl, díky čemuž v sobě má hodně (naštvané) energie. Přes relativní věrnost skutečným událostem jde především o názorově vyhraněný politický komentář (s karikaturními kresbami některých politiků), nikoliv o nezaujatou rekonstrukci. Přes nadsazený tón a cynismus většiny postav je výsledek spíše mrazivý než zábavný, protože už teď je zřejmé, že podrytí elementární důvěry ve fakta a autority má dost zrůdné následky. Doufám alespoň, že až se v tom uvidí Johnson nebo Farage, prasknou jim cévky. 75% (09.01.2019)

Rozhodně zajímavý film, který mě donutil přemýšlet o tom, jak se dá využívat internetový prostor. A utvrdilo mě to v mém přesvědčení vyhýbat se různým anketám atp. Hlavně těm z neověřených zdrojů. A taky si kladu otázku, jaký byl účel tohoto filmu. Rozhodně ne nám říci, jak k Brexitu došlo. Taky to podle mě není jenom varování, aby se to neopakovalo. Podle mě tento snímek měl dopad na současnou situaci v Británii, jak si to ale tvůrci představovali a jestli to dopad mělo, nevím. A docela by mě to zajímalo. A to navzdory tomu, že se v současné situaci už neorientuji... (01.03.2019)