Dycky Sunderland

I když já jsem spíš United 'Till I Die, je nakonec úplně jedno, jakému fotbalovému klubu fandíte, ať už Manchesteru United, Sunderlandu, Spartě nebo Dolním Měcholupům, abyste se v tomto, pro lidi "z venčí" bláznivým, světě poznali. Sunderland 'Till I Die (distributore, za ten českej název bys zasloužil proplesknout) nakonec bavil ještě o dost víc než nedávno viděný dokument o Manchesteru City. I tím, že je to prostě shit club, a s takovými většinou sympatizujete víc, pač se v těch životním strastech zkrátka vidíte. A že má těch strastí Sunderland AFC na svých bedrech víc než dost, až mi tu bylo těch lidí, brečících jak spadli z Premier League do druhý ligy, fakt líto, vzhledem k tomu, kde se Mackems nachází dnes (třetí liga). (04.04.2020)

Ne, není to taková pecka, jakou z toho všichni dělají a to především proto, že tu chybí spousta věcí ze zákulisí. Divák tak nezískává ucelený obraz. Na druhou stranu to bych filmařům tolik nevyčítal, protože jejich přístup byl téměř jistě omezený a ani všichni aktéři z řad hráčů a managementu na kameru neřekli všechno na plnou hubu. Nicméně tyto nedostatky vyvažuje fakt, že seriál je natočený s láskou k fotbalu a hlavně s láskou ke klubu. Díky tomu seriál dokáže vtáhnout a každý, kdo má mozek vymalovaný v klubových barvách, se tu dokáže se sunderlandskými fanoušky identifikovat a prožívat jejich slasti a hlavně, bohužel, strasti. Když se jedna z fanynek se slzami na krajíčku ptá "Proč nikdy neslavíme my? Proč to nikdy nejsme my?" bylo mi do breku spolu s ní.  Co mi ale přijde úžasné je skutečnost, že i když klub ve dvou sezonách dvakrát sestoupil a místo trápení Chelsea a United nestačí ani na Fleetwood, tak na něj chodí přes 30 000 lidí, kteří jsou věrní až za hrob a jejich podpora nepolevuje. Co by za to dala naše prvoligová mužstva. No nic. Jdu si objednat šálu a dres Sunderlandu. 90% (20.08.2021)

‘Football is the most important of the least important things in life' Napsal bych čí je to citace, ale ono se to moc neví, každopádně bych to radši neříkal v Sunderlandu. Tam se totiž nedaří ani těm postatným věcem ani fotbalu. A přestože se můžeme ohánět tím, že to je jen fotbal, tak ok, ale naděje a následné zoufalství těch fanoušků to nezmenší. Největší depresárna, kde "o nic nejde", co jsem kdy viděl. (25.07.2020)

Ještě než tu začnu cokoliv rozebírat musím zmínit, že intro, které má Sunderland 'Til I Die je vůbec prvním intrem, které jsem neměl odvahu skipnout, protože to je něco opravdu krásného a emocionálního.. A tím je i samotný seriál, který když páni kluci z Netflixu přijeli natáčet, tak asi očekávali velkolepou jízdu za postupem zpátky do Premier League a ono ejhle naopak napínavý boj až do posledních kol o setrvání v Championship. Líbí se mi, jak je tu realisticky zobrazený management celého klubu, od majitele "záporáka", který do toho už nechce tankovat peníze a přináší krizi, až po kuchaře a správce hřiště, kteří kvůli této krizi mohou přijít o práci a v neposlední řadě samotných hráčů, jejichž výpovědi mě až šokovali a ukazují ten kontrast lidských povah, kdy tam jsou srdcaři co bojují vyloženě za klub a na druhé straně frajeři, kteří jediné co chtějí jsou jejich týdenní miliónové výplaty a co nejrychleji zmizet do jiného týmu, protože tam kde teď jsem se zrovna nedaří. Další věcí jsou fanoušci Sunderlandu, kteří jsou ti pravý "supporters", ale i těm někdy jednoduše přetečou nervy a sledujeme jejich boj s managementem. Co se týče sportovních seriálů a fotbalu jako takovém, tak je to rozhodně jeden z kategorie must-see. 1. série - 90% Druhá série nabrala nový nádech společně s příchodem nového (sympatičtějšího) managementu, který konečně doopravdy vypadal, že ve skutečnosti chce něco změnit ku prospěchu Sunderlandu. Snížil se tu počet epizod, což mně osobně vůbec nevadilo, naopak, každá epizoda je zajímavá a má co nabídnout. Taková epizoda, kde se do poslední chvíle řeší během přestupového období jestli dotyčného hráče seženou nebo ne mě dokázala absolutně strhnout. Paradoxně si myslím, že ty věčné a srdcervoucí smolné neúspěchy Sunderlandu přinesly pro seriál dobro, protože neúspěch je vždy silnější zážitek než by byl onen vytoužený postup, což samozřejmě neznamená, že bych jim postup nepřál, právě naopak. Rád bych viděl finální poslední sérii, kde se konečně dočkají, ale buďme realisti, šance jsou minimální. 2. série - 95% Díky tomuhle seriálu jsem začal po očku sledovat výsledky Sunderlandu a když jsem viděl, že se znovu dokázali dostat do Play-Off o druhou ligu, tak jsem se jednoduše musel dívat. No, a po samotném výsledku jsem opravdu doufal v poslední finální sérii, která by to celé ukončila a ta přišla. A Netflix tu překvapil, udělal to všechno ve třech dílech, což byl skvělý tah (i když já osobně bych sledoval klidně dílů patnáct), ale tady šlo jen o jedno a to dát fanouškům to, po čem celou dobu toužili a to se rozhodně vyvedlo. 3. série - 85%  (10.11.2020)

Mám závidět někomu, kdo v životě má jen pivo, fotbal a škaredou ženu? Bez starostí, bez myšlenek na to, co se děje ve světě a týdenní náladu mu určuje výsledek minulého víkendu. Jsem rozpolcený a přiznávám, že tohle nadšení nechápu a v zásadě těmto idiotům jejich bezstarostnost závidím.... Takže odpad těmto lidem, ne tomuto dokumentu. Nejlepší byl ten frajer, co byl 22 let na každém venkovním zápase - SO WHAT? (13.06.2020)