Sonja: Královna ledu

Tak to byla jízda. Uměla bruslit to bezesporu. Ego měla taky až do nebe. Semlela ji sláva a city ji chyběly. Film byl sám o sobě hodně dobrý. Měl spád, bylo na co koukat a to jak holka fičela životem mi připomnělo Eltona Johna i Frediho. Sláva jim udělala ze života peklo a nakonec se stejně cítili osaměle. Stojí za to ho shlédnout. Ale vracet se k němu nebudu. :-) (05.09.2019)

A čo si myslela, že bude zarábať navždy? To ma vždy dokáže fascinovať, ako si tí ľudia myslia, že ked sú bohatí teraz, budú bohatí navždy. No nebudú, lebo všetko minú na alkohol, autá a domy a nič im neostane. V prvej hodine sa toho strašne veľa udeje. Iný režisér by z prvej hodiny spravil jeden dvojhodinový film. Tá druhá je presný opak. V prvej vidíte lesk a slávu, zdola na hor, v tej druhej z hora na dol. Pomaly, ale o to hlbšie. Natočené výborne, zahraté skvelo, dobová atmosféra sa podarila. Proste film, kde si väčšina niečo nájde. 3 z 5 (13.10.2019)

Na krasobruslení se vždy ráda podívám, takže životopisný snímek o jedné z nejslavnějších krasobruslařek všech dob jsem si nemohla nechat ujít. Bohužel však musím konstatovat, že se jedná o dost bezkrevný film, který nevyvolává skoro žádné emoce. Jsem krapet rozmrzelá i z toho, že se tvůrci věnovali pouze značně omezenému časovému výseku života Sonji Henie, přičemž její veleúspěšnou sportovní kariéru nechali téměř bez povšimnutí. (55%) (01.05.2022)

Docela jsem se na film o Sonje Henie těšil, navíc je nosrký tím i o to víc, ale jsem poněkud zklamán... Film bohužel začíná až po třetím olympijském vítězství legendární bruslařky a není tedy vůbec sportovní (občasná lední revue je spíš k pláči, než sportovní výkon). Když už tedy pojali tvůrci film jako vzestup a pád, mělo to obsáhnout i sportovní karieru a taky dění po roce 1956, které naznačili jen v titulkách. Je to prostě celkově takové seversky chladné a neúplné...50% (ale zase pár věcí jsem se dozvěděl, za to ty tři hvězdy) (28.09.2020)

Sonja Henie byla zajímavá osoba se zajímavým osudem protkaným setkáními se spoustou zajímavých lidí. Ve filmu bruslí, utrácí, fetuje, souloží, pak krachuje a znovu se zvedá a je to všechno žhavé …..  asi tak jako led. Film nedokáže zprostředkovat téměř žádnou emoci. I potenciálně vypjaté scény, jako roztržka s milovaným bratrem, smrt otce, nevěra milence nebo ústup ze slávy – vše plyne téměř bez jediného drnkutí na emoční strunu. Prostě to tak nějak ukazuje, nic neprožívá. Jen malinko, ve chvíli, kdy její hvězda začne hasnout, téměř nesměle naznačí nějaký pocit, ale hned se zase stáhne do šedošedé hradby chladu bez pokusu o jakoukoliv empatii. Sonja je tak spíš figurkou než člověkem, bez jakýchkoli povahových rysů s výjimkou sebestřednosti a pýchy. Když je na výsluní, vše se jí daří samozřejmě, bez toho, že by film ukázal, že o svůj úspěch musela usilovat a když padá, zas je to takové mechanické, dalo se to čekat, ale moc prožité a vysvětlené to není. SHRNUTÍ: Královna ledu v ledovém pojetí. (12.04.2022)