Príliš osobná známosť

isla som z povinnosti, lebo sem tam treba potesit aj ludi, ktori chcu vidiet isty typ filmov, ale... dabing je smrt. vzdy bol a vzdy bude. a nadabovat ceskych hercov slovenskym divakom je absolutne zlo. dost, ze je samotny film katastrofa, este ho treba vysperkovat takymto barbarskym sposobom. trhala som si vlasy. (10.02.2020)

Na první pohled film vypadá jako komediální romantické drama ze života se spoustou emocí a humoru, leč to by za ním nesměli stát tvůrci, v jejichž podání působí věci jako „emoce“, „humor“ nebo „ze života“ jako cosi obskurního z jiného vesmíru. Špatně natočený a bídně napsaný nesourodý žánrový mix začíná na lehké vztahové lifestylové komediální notě (vtipný ale není prakticky vůbec), načež postupně zmutuje do syrového psychodramatu, v němž již po snaze o komedii nejsou ani stopy. Realistickou cestou se však snímek též neubírá - naopak jde jen o povrchní a rozpadlé torzo vystavěné na pochybném psychologickém základu. Cílem zřejmě bylo uspokojit příznivce tíživých dramat a současně i fanoušky vztahových komedií, což ale byla předem prohraná bitva. Výsledek je strašlivý, obsahově prázdný, náhodně střídající vzájemně nekompatibilní nálady a jedoucí podle líné šablony, v níž se muži chovají jako sociopati a ženy jsou předurčeny je milovat, neustále jim odpouštět a nechat si od nich všechno líbit. Což ve filmu o ženách, napsaném a režírovaném ženami, působí obzvlášť nepatřičně. To, že hlavní ženské role hrají Češky, zatímco hlavní mužské role hrají do češtiny velmi špatně nadabovaní Jugoslávci, je už jen třešnička na dortu. Že to bude masakr, se dalo ostatně tušit už od bizarních úvodních titulků, v nichž ve vesmíru propluje kolem digitální Země nejprve knižní předloha filmu a hned po ní se zbytkem snímku nijak nesouvisející kreslené rádio táhnoucí astronauta v červeném kabrioletu. (23.01.2020)

Po ženské na vrcholu jsem okusil další českou záležitost, byť notně dabovanou páč se to v ní hemží Jugoslávci jak při obléhání Dubrovníku. Ženy v tom naštěstí hrají jen ty naše krev a mlíko a tak fakt, že postava kterou hraje Dyková má od neustálého souložení rozedřenou vagínu se dozvíme nedabovaně přímo z jejích úst. Naštěstí se hlavní dějová linie točí spíše kolem distingované a hezčí Hřebíčkové. Ta se zamiluje do vdovce (ejhle opět! stejně jako v Ženské na vrcholu Polívková!) a do jeho roztomilé dcerky. On, nekudrnatá kopie Domenica Martucciho ihned zahoří láskou ke štíhlé blondýnce která by byla i dobrou mamčou pískleti. Problémem se zdá být jen tchýně (Balzerová), která zprvu působila i na mně opravdu zlověstně... Vše ale vyřeší opravdová láska a zrovna když je ruka v rukávě a v druhé dějové linii Dykovou přestane pálit vagína (to je asi spoliler co?), něco se stane. Co, to nebudu vyzrazovat, ale děj vezme strmý spád od romantiky k dramatu. Jako komedie mi to moc nepřišlo. Humor tam byl primitivní, prvoplánovitý, ale pokud se někdo bude smát vložení bublaniny do myčky, která se následně ( jako omylem) zapne, či Dykové chladící si rozedřené intimní partie ve škopku ze kterého jí pak nepůjde vstát, nasměje se tomu přehršli podivuhodných nezbedností až až ! Mně se ta druhá vážnější a dramtičtější část skoro líbila víc a lepší byla i hudba ve filmu. Proto přihodím druhou hvězdičku a dávám za dvě plechovky od piva ! * * (31.05.2020)

Vyzerá to, že kombo Ferencová a Urbaníková sa posúvajú postupne o jeden šteblík vyššie, než naposledy. Znamená to, že je "Příliš Osobní Známost" v skutočnosti dobrý film? Nemyslím si, že môžem ísť až tak vysoko. Namiesto špatného filmu tu máme podľa mňa pozerateľný film, no s absolútne nevyváženým tónom a niekoľkými skutočne otravnými postavami. Čo sa príbehu týka, tak tu máme paralelne 2. Natáliin a Simonin. Takže aby som zbytočne nezabíjal čas zbytočnosťami poviem, že Tatianu Dykovú a Janka Popoviča Volariča by som najradšej z filmu kompletne vyhodil. Prial by som si, aby tam boli čo najmenej. A z toho plynie skutočnosť, že ich vzťah mi je úplne ukradnutý a filmu to nepridáva absolútne nič. Len ho zdržuje od Natáliinho príbehu. Ten je na tom o niečo lepšie. Myslím si, že keby to bol príbeh len o nej, dokonca by som ešte aj hviezdičku možno pridal. Možno. Záleží od toho, ako by tvorcovia vyplnili priestor. Myslím si, že Petra Hřebíčková je vo filme dosť dobrá. Je prirodzená a celkom vie jednotlivé momentky predať. Ďalším svetlým bodom filmu je pre mňa Eliška Balzerová. Aj ona podáva solídny výkon a som rád, že z jej postavy neurobili lacný stereotyp nahnevanej svokry. A v mnohých ťažších momentoch vo filme to vie Hřebíčková veľmi presvedčivo dať. Najlepšia je asi momentka pri konci filmu keď sa posadí na schody. Nebudem o tom nič hovoriť, ale je to moja najobľúbenejšia momentka. Pochválim aj malú Valentýnu Bečkovú. Celkom solídne vie predať niektoré scénky. Najmä tie emocionálne. A veril som jej ich. No na druhú stranu to na mnohých miestach likvidujú scénky, ktoré sú vystrihnuté z klišé katalógu. Neviem či Urbaníkova chcela dať do toho úver v čo najväčšej výške, lebo 50 miliónov korún... neviem ako by niekomu len tak požičal niekto toľko peňazí. A vieme veľmi rýchlo prísť na to, ako to bude pokračovať. A hoci to zvyšuje napätie, Branislav Trifunovič to veľmi dobre nepodáva. Neviem či za to môže fakt, že je predabovaný, ale nefunguje to. Scénky, kde má byť milý sú okey, no jeho opilecké časti nefungujú. Sem-tam je vo filme dobrý fór, ktorý poteší, no väčšinou to na mňa príde príliš okaté. Najmä ak sa o humor má starať hlavné Táňa Dyková. A okrem toho som mal pocit, že v mnohých scénkach je zbytočne zapnutá muzika, ktorá ich má asi urobiť vtipnejšie. No nejako to nefunguje. Celkovo je film lepší než som čakal, no nemyslím si, že je dobrý. Ak by to bol len Natáliin príbeh, mohlo z toho niečo byť. Ak sa máme sústrediť na obe ženy, tak to človeka často vyhodí z celej atmosféry. Hodnotenie: C+ (27.05.2020)

Tady lze jen smeknout nad faktem, že se na další tragicky zfušovaný příběh sehnaly prachy. Všechna čest. Primitivní jízda Šťastný nový rok a Přes prsty byla tímto doufám završena. Takto, od Evy nebo Evity nebo co ona to vlastně je, se dočkáme pouze lehkého, vyloženě holčičího žánru, ale jelikož to ženským někdy dobře padne, osobně v tom nevidím kříž. Jednu její splácaninu jsem si přečetla, jedná se o vyloženě časopisové drobnosti, které každá pohledná kočka s mozkem z vlastní zkušenosti sype z rukávu ve velkém od 15 do 45, žádné velké umění se nekoná, ale některé ženy to číst baví, tedy v pořádku. Kupříkladu počin Všechno nebo nic podle mě koukatelný, v rámci žánru, byl. Neměl úspěch, ale už jsem viděla horší věci. Ovšem toto? Takže: krákající Štíbrová v úvodu- masakr, obsazení budiž, kostýmy, úprava dam-pěkné. Slušelo jim to. Jugoši, ale jo, proč ne? Nemůže každého rapla hrát Igonda, takže chápu. Jen ten, co hrál Marka byl nevýrazný asexuální bulíček o ničem, pořádný Mamkotatič má zkrátka jinačí jiskru. Petra Hřebíčková (milá to dáma) na to, aby se blýskla v celé parádě, potřebuje vedle sebe zřejmě formáta Vetchého, seschlá Dyková z toho vyšla o fous lépe, ovšem trapné party třeba o máchání podřených genitálií v lavóru její roli deklasovaly o několik tříd. Eliška Balzerová je skvělá, poslední dobou však všude stejná bába. Nejlepší bylo to překrásné dítě. Příběh jako takový byl zkratkovitá nedomyšlená hovadina, ale více mě rozladilo, že nedržel pohromadě. Že to hercům spolu nehrálo, že dialogy šustily papírem a že to bylo nekonečné! Škoda. (24.05.2020)