Smäd po živote

Nakrútiť vynikajúci film o živote slávnej osobnosti predstavuje veľký problém. Problém o to väčší, ak jeho predlohou je vynikajúco napísaný životopisný román. V prípade Smädu po živote sa to podarilo. Obsadenie dvoch hereckých gigantov do hlavných úloh, získanie prístupu k najvýznamnejším dielam oboch maliarov, pútavý dej a skvelá hudba dali vzniknúť životopisnému filmu, ktorý má šancu zaujať aj po viac ako pol storočí nielen milovníkov výtvarného umenia, ale aj tých, ktorí dovtedy vedeli iba to, že niekedy existoval maliar, ktorý si v záchvate šialenstva odrezal ucho. A tak jedinou nezodpovedanou otázkou v spojitosti s týmto filmom ostáva, prečo som mu ani teraz nedokázal dať plný počet hviezdičiek. (24.10.2012)

Vychutnání filmu bylo umocněno mojí nedávnou četbou - Vincent van Gogh - Deník v dopisechu od Jana Hulskera. Spojením těchto dvou děl jsem si plně uvědomila, nebo spíše představila, co byl Van Gogh za člověka a lépe pochopila jeho duševní rozpoložení, které nebylo jednoduché. Zmítal se mezi nepochopením otcem, který jej považoval po celý jeho život za zahaleče a nikdy jím nebyl nepochopen, nenaplněné a bouřlivé vztahy se ženami , postoj k bohu a náboženství. Divoká povaha, která touží být nespoutaná a přesto je spoutávána předsudky doby a jeho rodiny. To vše nemohl vyvážit silný a vzácný vztah s bratrem Theem, kterému psal ony zmíněné dopisy, odhalují jeho podstatu myšlení a čistou duši. Pro mne skvělý film po všech stránkách. (22.03.2015)

Vincent je tu vykreslený ako neurvalý, labilný mladík so sebadeštruktívnymi sklonmi. Škoda, že scenár odignoroval verziu (fakt), že bol postrelený. Na druhej strane kvitujem reálne exteriérové lokácie, v ktorých Vincent žil a maľoval. Krásne korešpondujú s jeho obrazmi. PS: horkokrvnému Kirkovi to nesporne sadlo, ale oscarový Quinn ťaží z minima maximum. (12.03.2022)

V tomto životopise som sa cítil ako prevtelený do Vincenta van Gogha aj s jeho problémami a túžbami a hoci jeho výtvarné dielo nepoznám, takéto podanie životopisu ma napĺňalo. A najviac určite Vincentove dialógy s jeho kamarátom Paulom, v ktorých každá druhá veta by stála za citovanie. –––– Když se dívám na tvé obrazy, tak vidím, že maluješ moc rychle. – Ty se moc rychle díváš. –––– Mám je rád tlusté, zkažené a ne moc chytré. (30.11.2013)

PLEASE DON'T GO! YOU DON'T KNOW HOW ALONE FEELS! I KNOW ABOUT LONELINESS! ONLY I DON'T WHINE ABOUT IT!!! Co na to říct. Hodně depresivně na mě tento snímek působil. Možná i tím, že jsem se v některých věcech v postavě Kirka viděl. Alkohol, hádky, nabubřelé ego, deprese a věčné stěžování si, protože prostě nedokáže některé věci v životě přejít jen tak. Neznal jsem příběh Vincenta a proto jsem se na začátku lekl, že bude nábožensky založen a že bude věčně mlet o bohu. Mé obavy se velice brzy ukázali jako liché a až na tu sklíčenost co z filmů na člověka působí šlo o zajímavou biografii neobyčejného člověka. Velice potěšil Antony, i když ve filmu neměl moc místa. Nejsilnější scéna? Vincentův záchvat, kde se vyvalí na skálu jako Stallone v Cliffhangerovi, při tom vymačká všechnu žlutou temperku a potom skočí do křoví. Vše podpořeno dramatickou hudbou. Mno a úplný závěr? I AM DESPERATE. I CAN FORESEE ABSOLUTELY NOTHING. I SEE NO WAY OUT!!! (09.03.2016)