Slušní chlapci

Sice mám z Ritchieho gangsterek o kousek raději Lock, Stock... než Snatch, ale to je celkem jedno, protože zvěsti nelhaly, a Gentlemani jsou jednoznačně jeho nejlepší film. A také nejfilozofičtější - v žádném jiném se v každé druhé větě nevzpomínal Kant:) Ale vážně - Gentlemani nemají jediné hluché místo a jednotlivci hrají jeden každý úžasně. A k tomu jsou - samozřejmě o parník v čele s Matthewem McConaugheym - perfektně vystajlovaní. Gentlemani jsou precizně vysoustružení a přesto mají ducha, není to žádná sázka na jistotu, u které producenti naordinovali seznam "jistých" položek, které si pak během filmu odškrtáváte. Taky mám pocit, že Lock, Stock... i Snatch (na rovinu přiznávám, že RocknRollu..RocknRollera...whatever... jsem vytěsnil, takže nevím) byli primárně komediálního ražení, a občas Vám u nich zatrnulo. Ale Gentlemani jako by to měli opačně - pořád máte pocit, že jde o vážné věci, děje se "něco" špatného, a do toho probleskuje černočerný - což není rasismus;) - humor. Ať už jsou to Toddlers nebo mrtvola na cestě z mrazáku nebo bajka o drakovi a lvu, zapadá to na své místo. Bez problémů jsem se nechal pohltit a o hodinu a tři čtvrtě později musel uznale zamručet - je to bomba. 90% (23.02.2020)

Ritchieho gangsterky můžeme vnímat jako žánrové projekční plátno, kam si autor promítá sám sebe, respektive svůj aktuální bod své životní dráhy, kariéry a pozice ve filmovém průmyslu. Na úplném začátku v prvotině "Sbal prachy a vypadni" tak máme partu sebevědomě oprsklých mlaďochů, kteří mají talent a ambice, ale hlavně více štěstí než rozumu, když se po hlavě pouštějí do světa všemocných starých struktur. S druhým filmem už mnohem menší roli hraje náhoda, zato se režisér spolu s hrdiny dostává do mnohem větší hry se zámořskými hráči jiné váhové kategorie, ze které si navíc nemůže dovolit vyváznout jen s odřenýma ušima. Dnes už opomíjený existenciálně pesimistický "Revolver" ukazuje bývalého machra ve svém oboru, který ale byl nějakou dobu mimo, paktoval se s příliš mocnými lidmi a nyní sám o sobě pochybuje, takže zkouší rozjet velkou hru, která ho dostane zpátky na vrchol, ale současně přehodnocuje svůj vlastní život. "RocknRolla" vyjadřoval pocit nově nabité jistoty a současně loučení s ostrovními kořeny, přičemž se příznačně věnoval i pozici Anglie / Ritchieho mezi Evropu a Amerikou. "Gentlemani" proto nejsou toliko návratem, jako snahou dokázat ostatním i sám sobě, že "král na to pořád má". Urazil dlouhou cestu a z nevycválaného vychytralého drzouna je distingovaný lumber švihák v letech a majitel stylové hospody i vlastního hipsta pivovaru, kterému neváhá udělat reklamu. Sice stále chová sympatie ke streetwise chuligánům s těmi jejich online projekty, ale je jim už na hony vzdálený. Trochu pomýšlí na důchod, když se teď paktuje se smetánkou a pohodlně si nahrabal na lukrativních projektech, jenže tahle zdánlivě poslední bilanční prácička mu nakonec vžene novou virilitu do žil. Dravost, odvahu a drzost vystřídala sofistikovanost (byť spíše v tom snobském povrchním smyslu, než jako opravdová důmyslnost či propracovanost) a okázalá vytříbenost. Gangsterky vždy stály na motivu střídání generací, potažmo na konfliktu mladé a staré školy, proto příznačně Ritchieho věku a sebeobrazu se tato historka z podsvětí ubírá atypickým směrem, jaký by jemu samotnému v začátcích nepřišel vůbec na mysl. Otázka je, co by na tohle glorifikované vypolstrované páprdovství řekli dnešní mlaďoši, kteří si v rámci žánrových světů gangsterů brousí zuby na své příležitosti - v posledních letech vládne především frankofonní produkce jako vynikající "Bídníci" či hyper-stylový "Gangsta". To ale nikterak nesnižuje zábavnost a svižnost "Gentlemanů", kteří by i v jiném, silnějším roce patřili mezi nejvděčnější tituly z široké distribuce (tedy alespoň z pohledu diváka boomerského věku). (30.12.2020)

"S námi si nemůžeš hrát na dravce, protože jsi kořist." Gangstery nemám rád, ale když se podají v luxusní úpravě s vymazlenou přílohou, tak se s nimi dají strávit příjemný dvě hodinky. Během nich jsem se leccos dozvěděl o hledání vlastních lordů, krytí si zad i o gangsterský etice. A taky jsem se skvěle bavil s vyděračem Fletcherem, řešičem problémů Rayem a hlavně s Koučem a jeho hochy. Totálně mě dostalo, když Kouč vysvětloval svýmu černýmu svěřenci, proč oslovení "černej šmejd" není rasistický. To bylo skvělý a v dnešní době i dost odvážný. Klobouček dolů. (22.09.2021)

Je to kurevsky coolovo natočené a napísané, je to návrat ku koreňom ale starý dobrý Guy Ritchie je preč. Je to šialene prekombinované, niektoré obrazové hrátky samoúčelné, až mám dojem že Guy chce s divákom až tak za každú cenu vyjebať, že finálna márovačka je tak trochu deus ex, na rozdiel od jeho predchádzajúcich filmov, kde bola skôr zhodou neuveriteľných náhod. Ale hlavne je to strašne uhladené a chýba tomu tá živelnosť a úžasný rozprávač z Lock, Stock a Snatch. Ešte jedna takáto ritchieovka a budem sa pri jeho filmoch nudiť a nezachráni to ani jeho samožerstvo v podobe odkazov na predchádzajúce filmy. Charlie Hunnam je v tomto filme excelentný psychopat snažiaci sa celú dobu držať svoj temperament na uzde. 102. najlepší film ani náhodou. 8/10 (04.05.2020)

Celkom fajn gangsterka s výborným obsadením, ale na zadok som z nej nespadol. Niektoré dialógy, prekladané vysvetľujúcim obrazom pôsobili trochu trápne a ak sa chcel vyrovnať Tarantinovi, tak má Ritchi ešte rezervu. Spočiatku sa to na diváka sype, množstvo postáv a mená, v ktorých sa máme orientovať, ale postupne sa to vyjasní. Humor tam bol, ale chcelo by to viac, príležitostí na to bolo dosť. Hudba vo filme skvele funguje a v podstate to klape presne v štýle G. Ritchie, ale napr. Podfuck sa mi páčil o dosť viac. 80%. (29.09.2020)