Město iluzí

Ze dalsi film o filmarskom zakulisi ? Pch, no ... ani ne. U ma suverenne vedu La Nuit Americaine, Sunset Boulevard a este da sa povedat aj Boggie Nights s Burtom Reynoldsom. Toto je len taky priemer . v pod/priemernych kulisach sa stretli traja ludia a cely film je o tom , jak spolu kecaju. Nic sa nedeje, ani vylety von, ani sa z dialogov nic dolezite nedozviem...... pre ma n neskutocne nadhodnotene spolocenska konzervacka : 60 % (27.03.2018)

Výborný Douglas a jeho dravý producent, chytrá zápletka tří postav co k němu mají cítit vděk i nenávist, tohle je překvapivě drsný a lidský Minnelliho pohled na tehdejší hollywoodský byz se vším všudy a rozhodně film, co stojí za větší pozornost. Extra pokud máte slabost pro téma hořkosladký starý Hollywood, od Sunset Blvd., přes Day of the Locust až po letošní Babylon. Nedej se zmást na první pohled s nějakou banální a přeslazenou romancí... (09.08.2023)

Pripomína to poviedkový film, ktorý má síce jednu dejovú líniu, ale nekompatibilné príbehy. Snáď možno herecké výkony pomôžu k lepšiemu výsledku snímku, ale nie veľa. Veľa sa tu vraví o tom, že je to jeden z najlepších filmov o Hollywoode. To by ste mali ale vidieť ALL ABOUT EVE, SUNSET BOULEVARD či ED WOOD. (05.10.2015)

Jedná se vlastně o tři povídky, které jsou vyprávěny třemi lidmi, kteří se setkali s producentem Jonathanem Shieldsem, kterého skvěle zahrál Kirk Douglas, který tak opět ukázal, jak je velkým hercem. Ty tři lidi spojuje i nenávist k tomuto producentovi. Setkali se před právníkem a vyprávějí mu příběhy toho, proč ho tak nenávidí. Mají k tomu důvody, ale někdy je třeba se na všechno dívat i z jiné stránky. Skvělý pohled do srdce amerického filmového průmyslu. Závěr je pak nádhernou ukázkou lidského pokrytectví. (13.01.2014)

„You’re bussiness, I’m company.“ Po vzoru Občana Kanea skládačkovitě vyprávěný příběh o temných zákoutích továrny na sny. Kromě hektického tempa a mimořádně cynického vhledu do světa nenaplněných ambicí, v němž je práce nadřazována rodině a peníze životu, zaujme Město iluzí uplatněním konceptu nespolehlivého vypravěče. Žádný ze tří vzpomínajících k Shieldsovi, zosobňujícímu mravní zkorumpovanost Hollywoodu, nechová velký respekt, čemuž odpovídají jejich kritická stanoviska. Jak ovšem vyplyne z jízlivé pointy, po celou dobu mohlo jít z jejich strany o výsledek snahy popsat sebe samé v lepším světle a nedat najevo, nakolik svůdný jim showbyznys ve skutečnosti připadá. Zpětně jsme tak nuceni přehodnotit například cynismus hned prvního vypravěče, který se zdá být vůči hollywoodskému pozlátku netečný a navenek jej vnímá jako hru bohatých, slavných, ale méněcenných. Srovnatelná míra sebestylizace je patrná také ze způsobu vyjadřování dalších dvou vyprávějících, stejně neúspěšných ve snaze prorazit. Pojetí Hollywoodu jako místa produkujícího smyšlené příběhy a neupřímné emoce je tím obsaženo také ve formálním uchopení tématu. 80% (28.08.2019)