Město iluzí

Typický Hollywood 50. rokov, so všetkým, čo k nemu patrí. Masívne poňatá štúdiovka, solídni herci na čele s Douglasom a veľké kvantum dialógového textu. Akurát ten príbeh prerozprávaný formou troch flešbekov, ktoré mi pri filmoch väčšinou nešmakujú, je taký menší kameň úrazu. Všetko je zasadené do filmárskeho zákusia, ktoré bohužiaľ pôsobí umelo, nablýskane a nie reálne. Chvalabohu za Douglasa, ktorý je vždy famóznym ťahúňom, má šmrnc a vie aj z nudnejších pasáží vyťažiť niečo viac. (28.08.2022)

Výborný Douglas a jeho dravý producent, chytrá zápletka tří postav co k němu mají cítit vděk i nenávist, tohle je překvapivě drsný a lidský Minnelliho pohled na tehdejší hollywoodský byz se vším všudy a rozhodně film, co stojí za větší pozornost. Extra pokud máte slabost pro téma hořkosladký starý Hollywood, od Sunset Blvd., přes Day of the Locust až po letošní Babylon. Nedej se zmást na první pohled s nějakou banální a přeslazenou romancí... (09.08.2023)

Jeden z nejlepších filmů o Hollywoodu. Vyniká na svou dobu neobvyklým způsobem vyprávění pomocí flashbacků, i hereckým obsazením. Zvláště se mi líbila Lana Turner, jako alkoholička proměněná na filmovou hvězdu. Zároveň si ale nemůžu pomoct: ačkoliv se postava Kirka Douglase nezachovala vždycky nejlíp, trojice vypravěčů mu vlastně vděčila za všechno a mohli přimhouřit oko. Ale přehnané emoce, pýcha a hrdost - to je Hollywood. (10.07.2011)

Vida, v roce nádherného Zpívání v dešti vznikl ještě jeden povedený film o filmu, který by v diváckých seznamech 'chci vidět' určitě scházet neměl. Pyramidově vystavěný příběh, směřující skrze tři retrospektivní roviny k vyvrcholení a ke kousavému vyobrazení továrny na sny a jejího mocenského papaláše (Kirk Douglas se tu zase našel), sice nedokáže přijít s nějakým zásadním překvapením ve své odhadnutelné výstavbě, ale to ani moc nevadí. Skvěle se na to kouká, herci jsou výborní a jednotlivé epizody dostatečně zajímavé, aby pozornost publika bez klopýtání udržely. Klasický Hollywood ve své plné kráse, byť zvnitřka hořce obrácené naruby. 80% (04.05.2020)

„You’re bussiness, I’m company.“ Po vzoru Občana Kanea skládačkovitě vyprávěný příběh o temných zákoutích továrny na sny. Kromě hektického tempa a mimořádně cynického vhledu do světa nenaplněných ambicí, v němž je práce nadřazována rodině a peníze životu, zaujme Město iluzí uplatněním konceptu nespolehlivého vypravěče. Žádný ze tří vzpomínajících k Shieldsovi, zosobňujícímu mravní zkorumpovanost Hollywoodu, nechová velký respekt, čemuž odpovídají jejich kritická stanoviska. Jak ovšem vyplyne z jízlivé pointy, po celou dobu mohlo jít z jejich strany o výsledek snahy popsat sebe samé v lepším světle a nedat najevo, nakolik svůdný jim showbyznys ve skutečnosti připadá. Zpětně jsme tak nuceni přehodnotit například cynismus hned prvního vypravěče, který se zdá být vůči hollywoodskému pozlátku netečný a navenek jej vnímá jako hru bohatých, slavných, ale méněcenných. Srovnatelná míra sebestylizace je patrná také ze způsobu vyjadřování dalších dvou vyprávějících, stejně neúspěšných ve snaze prorazit. Pojetí Hollywoodu jako místa produkujícího smyšlené příběhy a neupřímné emoce je tím obsaženo také ve formálním uchopení tématu. 80% (28.08.2019)