Fukušima

Havárii v jaderné elektrárně ve Fukušimě v roce 2011 jsem zaznamenal jen jako, že tsunami poškodila něco v elektrárně a pak vytekla radioaktivní voda do okolí. Na nějaký filmový trhák jsem to neviděl, ale tahle filmová rekonstrukce mi ukázala, že se tam odehrával boj o život milionů, protože tam byl lautr stejný problém jako v Černobylu - hrozilo přehřátí reaktoru a výbuch. Takže se jede strhující záchrana za riskování sebeobětování jako v seriálu Černobyl, který byl ale filmově daleko vymazlenější a poutavější. Tento japonský film má strhující námět, solidní rozpočet a technicky je velmi přehledný, ale sráží ho, že to nemá moc akčního drajvu a asi dvacet minut jsem si musel zvykat na tu japonskou kulturu, protože jsem nevěděl jestli to jsou parodické herecké výkony, nebo to tak je doopravdy v Japonsku ( samé omlouvání nevím za co a uklánění se ) . PS: člověk se musí opravdu zamyslet nad zabezpečením jaderných elektráren, protože si člověk řekne tsunami je jedna ku bilionu ( hlavně u nás ), ale ten základní problém, který může způsobit katastrofu gigantických rozměrů bylo to, že prostě nešla elektrika z bodu A do bodu B. (09.01.2021)

Je vidět, že spousta komentujících nemá nejmenší páru o japonské kultuře, zvyklostech, ale i chování Japonců samotných. Stejně tak tu zřejmě většina neviděla jediný japonský film - o Japoncích se ví, že hrát moc neumí, dost přehrávají, což je i případem tohoto filmu, který je ale i přesto herecky na dobré úrovni. Když už se odprostím od znechucení zdejšími barbary, musím říct, že mě nakonec příběh Fukušimy mile překvapil. Ať už podcenili cokoliv, stále situaci zvládli s mnohem větší gracií, než ti sovětští pokrytci z Černobylu. A byť je provázelo i nehorázné štěstí, bez něhož by dneska byla zřejmě polovina Japonska neobyvatelná, stále jde o úctyhodný příběh skupiny zaměstnanců ochotných položit za svou zemi život. Ano, místy opravdu přehrávaný, přehnaný a napěchovaný emocemi navíc... Ale proboha, je to film! Samozřejmě, že si nezadá s výborným seriálovým ztvárněním Černobylu, ale stále je to víc než dobře sledovatelný a napínavý snímek mapující skutečnou událost a přibližující, jak moc nebezpečnými jaderné technologie vlastně jsou. (08.01.2021)

Spíš hraný dokument než cokoli jiného. 1) Neumím kvalifikovaně posoudit, jak přesně jsou vylíčeny události katastrofy, ale po zběžném průletu internetem mi připadá, že docela dost._____ 2) Japonská polofeudální mentalita činí film zajímavějším: neustálé úklony, omluvy, řvaní, emoce._____ 3) Snímek prakticky nemá hluchá místa._____ 4) Dialogy si autoři vypůjčili z nějakého céčkového scifi filmu. Pokud jde o odbornou terminologii, běžný divák (já třeba) vůbec netuší, o čem je místy řeč._____ 5) Chybí mi nějaká sebereflexe, zhodnocení celé katastrofy. Film lehce zaznamenává voluntaristická rozhodnutí vyšších orgánů, ale celé je to jen v náznaku._____ 6) Neodpustím si poznámku k některým komentátorům. Očividná neznalost japonské kultury, neschopnost ji pochopit (a tím méně akceptovat) spolu se stejně očividným nedostatkem životních zkušeností a v některých případech i se zřejmým inteligenčním deficitem vede u mnoha komentátorů k jednoznačnému odsouzení ve stylu: nerozumím tomu, tak je to špatné. Doporučuji všem přečíst si odpadové a jednohvězdičkové komenty. (14.01.2021)

Taková až příliš televízní a málo faktická podívaná. Jedná se v první řadě o adaptaci knihy "On the Brink: The Inside Story of Fukushima Daiichi", která není fikcí, ale má 300 stran a ten film jen 2 hodiny, takže... Příběh je velice přímočarý a faktický, ale stejně je toho málo. Detailnější popis se dozvíte spíše z Wikipedie (nebo ze zmíněné knihy). Úmorná nuda v podobě časté telefonické komunikace, jejichž obsah by teda mohl být divákovi podán lépe (třeba jako když se reaktor počůrá, tak ukážu čůrající reaktor, ale místo toho si to dvě postavy řeknou po videohovoru/telefonu a ministr se o tom čůrajícím reaktoru ještě ujišťuje, také telefonicky/videohovoristicky atp.). Většinu času sledujeme postavy dávající nesmyslné rozkazy které pak postavy plní nesmyslným způsobem a divák moc neví proč či za to nesly konkrétní osoby nějaké následky. Na druhou stranu to lze brát i s ohledem na určité kulturní rozdíly a dialogovou a emocionální kanonádu Japoncům tak blízkou (jako nedovedu si představit jak bolavej musel bejt dabing a kolik dialogu se z praktických důvodů muselo sesekat a všechno udělat ještě o něco zmatečnější). (22.01.2021)

Promarněná příležitost, totiž - dost nevyrovnaný film a náhlým přechodem do šťastného konce. Větší část filmu zabírá popis práce "Fukušimské padesátky", jejich statečný boj, leč - pro laika byly různé odborné výkřiky dost těžko pochopitelné. Takže k tomu lepšímu patřil spíše pohled na byrokracii, která celou záchrannou akci provázela a která práci záchranářů ztěžovala. Závěr byl naopak moc rychlý, odehrál se asi v pěti minutách, kdy se někteří ze záchrancůl setkali se svými rodinami. Ale ani jsme se nedozvěděli o skutečném počtu ozářených a obětí katastrofy. (16.04.2023)