Šialený Max

Já vím, je to počátek velkého kultu. Jenže dnes Maxíka jedničku ocení spíš nostalgičtí strécové - mladé generaci nic nedá, poněvadž byl mnohonásobně překonán a ani se nemůže zapsat do análů tím, že byl první. Ani ten antikrist Mel Gibson neměl v té době nějak extra charisma. Začátky bývají holt těžké (a řádně krvavé a plné bouraček) (08.08.2011)

Před 40 roky vtrhl poprvé do kin Šílený Max a kinematografie od té doby nebyla už nikdy jako dřív. První film ještě z větší části vycházel z dobového brakového žánru thrillerů o pomstě, ale aktualizoval ho prostředím společnosti hroutící se do zkázy. Právě originální a působivé dějiště spolu s charismatickým hrdinou, který propadá zkáze, udělalo z filmu mezinárodní hit. V prvním filmu ještě Max Rockatansky pracuje jako silniční policista a stará se o svou rodinu. Jenže svět kolem něj ovládá bezpráví a město i dálnice terorizuje nelítostný motorkářský gang. Jak dlouho dokáže člověk vzdorovat hrůze kolem sebe, než sám propadne šílenství zloby a pomsty? _____ Série Šílený Max ustanovila podobu žánru postapokalyptických akčních filmů a zanechala nesmazatelný otisk v prachu silnice světové popkultury. Současně ale také její jednotlivé části představují polemiku s dobovými trendy nejen akčních filmů, ale vůbec celého hlavního proudu kinematografie. Zatímco jiní filmaři Maxe kopírovali, jeho autor, režisér a scenárista George Miller svého hrdinu neustále přehodnocoval a posouval dál do nových směrů. Spolu s tím také pokořoval vypravěčské hranice žánru i praktické možnosti akčních filmů. Millerovi se podařilo vytvořit čtyři diametrálně odlišná a vždy zcela originální pojetí postavy osamělého bojovníka, ale také světa po konci civilizace a nových společenstev, které vyrůstají na starých troskách. Jeho ambiciózní vize ožily do dech beroucích podob díky kaskadérským mistrům a choreografům akčních scén, ale také profíkům z oddělení výpravy a kostýmů, v jejichž práci se posléze zhlédla celá subkultura. Spíše než jeden pokračující příběh představuje série Šílený Max čtyři uhrančivé a osobité variace na téma hrdiny, postapokalypsy, sváru temnoty a naděje, ale také silných žen i samotných důvodů, které člověka nutí bojovat. (anotace pro maraton série v kině Aero, 2019) (14.03.2021)

Mám rád jednoduchý, zábavný i blbý béčka. A mám rád akční filmy z minulých let (80, 70), ale tohle!? Měl jsem co dělat, abych neusnul, tu "hudbu" tam musel zkomponovat nějaký zhulený zvukař, a ten příběh???? Absolutně o ničem. Sorry, ale tohle je další ""kult"" který mě nechal absolutně chladným... Hvězda je za to, že na sebe upozornil Mel. (07.01.2009)

Šílený Max připomíná Lego různých sad v rukou nepříliš nadaného dítětě, kostičky jsou mnohdy prvotřídním výrobkem, ale celek z nich složený zví kočkopsa. Tvrdé bouračky jsou výborné. Vstup Maxe na scénu pojal George Miller nádherně machisticky bezcitně - stříhá mezi slunečními brýlemi, řvoucím motorem, exhalujícím výfukem, ječícími pneumatikami, černými rukavicemi a periodou majáku. Tůrovaný motor střídaný rozpálenými asfaltkami, ubíhající pruhy na silnici přeskakující na zpocenou, dílem unavenou i bezvýraznou Maxovu tvář - to vše sálá žízní, která šahá po divákově hrdle. Prstořez si půjčuje alespoň kousíček kouzla Alexa DeLarge. Technika, silnice, klima (ne tak zcela prostředí) a bezcitnost či bezcitovost - v nich vidím silné stránky Millerova rukopisu. +++++ Když však dojde na obsah hlav a srdcí postav, objeví se tuctovými důvody motivované násilí, nelogické jednání, tuctová idylická láska, tuctové extatické šílenství - tuctovostí se to ve filmu hemží víc než v mém komentáři. Film sice umí předvést řemeslně ucházející hororovou scénu v lese, ale ta působí nejlépe jako slušná kopie, podobně je se mstitelským koncem, u romantické části už ani nelze mluvit o slušnosti a vysloveně nedůvěryhodně působí napětí mezi motivy policejního státu, od občanských institucí odtrženého gangu a "právníkokracie". Neprůměrný průměr. Slabé ***. (20.10.2014)

Mel Gibson už ve svých třiadvaceti letech měl dostatek charismatu a jako drsný silniční polda působil přesvědčivě. Také se povedl i ostatní casting, ty týpky museli vybírat snad po všech nejzapadlejších putykách Austrálie. Honičky mají styl, ale celé to působí dost lacině a scénář (kulantně řečeno) nepatří mezi nejpovedenější. Označení "kult" však tomu už nikdo neodpáře. 60%. (24.06.2006)