Úspech môjho tajomstva

Běžná permutace Almodóvarových obvyklých témat - ženská obětavost, žena jako ekonomický tahoun rodiny, pouto mezi ženami, ženská oddanost, adorace pokleslých žánrů, prolínání různých vrstev fikce. Ženy, ženy, ženy. S velkým Ž. Žádná příznačně nepřipomíná nudné, prázdné, duté, ordinérní husy, kterých, jak všichni dobře víme, po světě gágá nemálo. Almodóvarův svět je postrádá zcela. Nepočetní a postradatelní jsou i muži, odsouzeni do role záporáků (nakladatel), slabochů (příznačně pojmenovaný důstojník Paco), slintavých obdivovatelů (otylý šéfredaktor; zjevně režisérovo alter ego) a příživníků (cigánský tanečník). A jeden či dva transsexuálové nebo cosi na ten způsob. Všechno je ještě docela originální, jen jaksi méně zářivé, než u mistrových vizuálně opulentnějších produkcí po roce přelomu tisíciletí. Zaměnitelnost jde tak daleko, že se jedna ze zmíněných literárních zápletek zcela překrývá s hlavní dějovou linií Volver. Od tvůrce jako je Almodóvar by soudný člověk asi neočekával radikální změnu formy a obsahu. Květ mého tajemství ale trpí tím, že vše, čím se pokouší trumfovat, zpracoval Almodóvar lépe jinde. I když to bylo v případech, které mi přicházejí na mysl, chronologicky později, degustaci to poškodilo. Hezká ukázka toho, jak recyklací poškodit cosi původního. (23.10.2015)

Film, který pro Almodóvara znamená přesun na pole regulérního melodramatu, i když komické situace a nadhled zde stále hrají značnou roli. Snímek se však jako celek nese v poklidné, mírně melancholické atmosféře, která vrcholí v nádherném režisérově vyznání rodnému kraji za doprovodu podmanivých lidových písní a v dojemné sousedské pospolitosti, která dokáže dovést zpět "kravku bez zvonce". A. zde opět zábavně pracuje se zdvojením fikce (scény z tréninku pracovníků dárcovského centra, které svou pravou podstatu odhalí až na úplný závěr) a rovněž se poprvé hlouběji věnuje tradicím své země (výrazový tanec), vrací se k vlastním kořenům. V režisérově kinematografii jde bezesporu o jeden z klíčových a přelomových snímků, které mají vše co máme na jeho stylu rádi, ale tyto prvky uvádí do zcela nového kontextu, otevírá je tvůrčí etapě, která mi na Almodóvarovi sedí nejlépe. I když přesto dle mého vkusu značně decentní snímek poněkud postrádá jiskru, nekorektnost i větší dávku ironie a v dost konvenčním závěru ztrácí na zajímavosti (zajímavé ale na druhou stranu je, že je zde poprvé převyprávena kostra děje budoucího snímku Volver, jenž je zde osobním hrdinčiným románem, který nakladatelská mašinérie nehodlá přijmout). (01.04.2011)

Je to drama, ale pro mě to byla spíš komedie. Máti hlavní hrdinky byla perfektní. Já jsem se u toho prostě bavil a nějaké deprese a krize ve filmu na mě nějak nepřeskočily. Příběh to byl solidní, řešil klasické Almodovarovské témata. Tradičně mnoho žen a jen pár mužů, kteří jsou z poloviny svině. No prostě Almodovar se nezapře. (02.03.2009)

Pedro Almódovar je bezesporu nekorunovaným králem evropského filmu. Každý z jeho snímků překvapuje dokonalou psychologickou studií postav a Květ mého tajemství není žádnou výjimkou. Almodóvarovy filmy se vyznačují zvláštním kouzlem, které obvykle diváka zasáhne až při závěrečných titulcích, kdy si uvědomí, že právě shlédl NĚCO. A navíc u nich nelze pochválit jednu složku na úkor jiných. V jeho dílech je dokonale skloubená režie, scénář, kamera, střih, herecké výkony, a to tak, že nelze opravdu jednoznačně říci, co vás z těch jmenovaných složek zaujalo nejvíce. Pro každého asi nebude Pedro Almodóvar stravitelným, nicméně kdo má ještě schopnost rozpoznat kvalitu mezi tou přemírou komerce a braku, ten si jeho filmy náramně užije. A tohle všechno neplatí jen na Květ mého tajemství, ale vpodstatě na všechny Almodóvarovy snímky. (18.03.2003)

U Pedra Almodovara platí "čím starší tým lepší". Všetko o mojej matke, Zlá výchova a najmä Hovor s ňou sú filmy, vďaka ktorým dávam pred Almodovarom svoj skalp dolu. Jeho staršie filmy sú samozrejme tiež viac než dobré, ale nedosahujú kvalít tých posledných. To platí aj o Úspechu môjho tajomstva. Typický autorov štýl a postavy (ktorých tváre sú dobre známe z ďalších jeho filmov), charakteristická farebnosť obrazu (ako vždy oranžová dominuje)...Film hodnotný po umeleckej stránke, ktorému ani z formálneho hladiska nie je čo vytknúť ... (01.02.2006)