Úspech môjho tajomstva

Jak spisovatelka červené knihovny objevila krásu reality. Almodovar je tentokrát docela střízlivý ve fabulaci příběhu, v první části příběhu se soustřeďuje na obyčejné peklo spisovatelčina života a v druhé půlce...no ta je problémem. To, co musí naše hrdinka objevit a přijmout, je totiž jasné už od čtyřicáté minuty filmu. Myslím, že ukázka představení či výlet na venkov jsou tu tak trochu navíc. Potěší odkaz k Wilderovu "Bytu", ale jinak příběh je s odřenýma ušima za tři hvězdičky. Čtvrtou dávám za nutnost vyprávět takovéto příběhy. Žen, které se domnívají, že právě jejich život bude ta výjimka, která se bude řídit červenou knihovnou, a že ten jejich Paco je ten vysněný rytíř na bílem koni, je totiž strašně strašně mnoho. (28.03.2009)

Almodóvar je svůj a i když je každý jeho film tak trochu jiný, přesto je rukopis jasně čitelný. A ten odkaz na později natočený Volver, ten mě fakt pobavil, to si mohou dovolit jen mistři. Květ mého tajemství je trochu temnější a Lea na můj vkus trochu zaostává excentričností za jinými Pedrovými hlavními hrdinkami, je to komornější, ale rozhodně ne nudnější nebo míň zajímavější. Pasáž, kdy matka recituje báseň a za oknem se míhá španělská rozpálená krajina, ta mě dostala. Miluji Pedrovy záběry a barvy a zobrazování ženského světa a tady jsem si to opět užila. (19.02.2011)

pro mě zatím asi nejslabší Almodóvar. Styl má stále stejně vytříbený, jako i kameru či výpravu... ale teďka mi nesedl příběh a nedokázal jsem se ztotožnit s hlavní hrdinkou. I herci mi připadli tentokrát trošku slabší a emoce jsem cítil jen při tanečním představení. Něco mezi dvěmi až třemi hvězdičkami - pro tentokrát režisérovi přestanu nadržovat a přikloním se jen k nižší známce - ani to přece není ostuda [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (27.04.2012)

Film, který pro Almodóvara znamená přesun na pole regulérního melodramatu, i když komické situace a nadhled zde stále hrají značnou roli. Snímek se však jako celek nese v poklidné, mírně melancholické atmosféře, která vrcholí v nádherném režisérově vyznání rodnému kraji za doprovodu podmanivých lidových písní a v dojemné sousedské pospolitosti, která dokáže dovést zpět "kravku bez zvonce". A. zde opět zábavně pracuje se zdvojením fikce (scény z tréninku pracovníků dárcovského centra, které svou pravou podstatu odhalí až na úplný závěr) a rovněž se poprvé hlouběji věnuje tradicím své země (výrazový tanec), vrací se k vlastním kořenům. V režisérově kinematografii jde bezesporu o jeden z klíčových a přelomových snímků, které mají vše co máme na jeho stylu rádi, ale tyto prvky uvádí do zcela nového kontextu, otevírá je tvůrčí etapě, která mi na Almodóvarovi sedí nejlépe. I když přesto dle mého vkusu značně decentní snímek poněkud postrádá jiskru, nekorektnost i větší dávku ironie a v dost konvenčním závěru ztrácí na zajímavosti (zajímavé ale na druhou stranu je, že je zde poprvé převyprávena kostra děje budoucího snímku Volver, jenž je zde osobním hrdinčiným románem, který nakladatelská mašinérie nehodlá přijmout). (01.04.2011)

Přepsáno v březnu 2020. Květ mého tajemství se vyrovnává s rozpadem manželského svazku. Výstřednost je nahrazena rozpolceností a křiklavým kontrastem. Pedro Almodóvar si citlivě pohrává s melancholickým smutkem lásky, která pro slzy nedokáže vnímat nic jiného, než svou bolest. Vyvěrajícími niternými pocity jsou zoufalství osamělosti a palčivý pocit zrady, občas si Pedro neodpustí jemnou ironii, dokáže odtajnit čistě soukromé pocity, které se zmítají v touze a ve zklamání, není jednostranný a s pochopením podrobně zkoumá ten plamínek niterných nadějí po dokonalém naplnění osobním štěstím. Hlavním předmětem zájmu je Leocadia Macías (pozoruhodná Marisa Paredes), úspěšná spisovatelka sladkých románků pro ženské čtenářky. Je ve víru rozporuplných pocitů, očekávání, zklamání a touhy. Osobní a tvůrčí krize kráčí věrně spolu bok po boku. Naplnění štěstím je nejdůležitější potřebou. Hlavní mužskou postavou je Ángel (příjemný Juan Echanove), pozorný šéfredaktor madridských novin a milovník cukrkandlové literatury pro dámy. Láska trpělivě čeká na tu svou šanci. Výraznou postavou je Betty (příjemná Carme Elias), Leonina nejlepší kamarádka a psycholožka se speciálním školením zdravotníků. Touha se neptá po morálce a věrnosti. Důležitou postavou je Paco (zajímavý Imanol Arias), Leonin manžel a mírový vyjednavač válečných konfliktů v neschopnosti řešit své vlastní soukromé patálie. K výraznějším postavám tu patří také Blanca (tanečnice flamenca Manuela Vargas), Leonina věrná hospodyně a taneční hvězda nového programu touhy prosadit se ve skromných podmínkách. Z dalších rolí: lehkomyslný syn Blanky a tanečník s ctižádostivým plánem prorazit Antonio (baletní tanečník Joaquín Cortés), z nepoddajné matky nevrlá Leonina sestra Rosa (Rossy de Palma), ve městě nespokojená a po důstojnosti stáří toužící Leonina matka (Chus Lampreave), zdravotní sestra ze speciálního školení pro lékaře Manuela (Kiti Mánver), s nedodržením žánru nespokojený Leonin vydavatel Tomás (Juan José Otegui), vyhrožující editorka Alicia (Gloria Muñoz), či praktické cvičení absolvující lékaři (Nancho Novo a Jordi Mollà). Květ mého tajemství již ubral z černého humoru a ironie, ponořil se hluboko do nitra ženy, zmítanou rozporuplným pocity. Osvobození ze závislosti a naplnění je nejintimnější potřebou člověka. Povedený výlet do pocitů. (27.02.2010)