Nech je svetlo

[KVIFF 2019] Mimo můj program. Ale skrze hodnocení a ovací nešlo odolat a odmítnout. A tak se vracím na své milované Slovensko. Do země, kde filmy už pomalu dělají lepší než u nás. A nyní si trumfli na klenot. A ten dle mého září jak jen to jde. Sledujeme otce od rodiny, který je vlastně doslova od rodiny. Přifrčí domů oslavit Vánoce, ale pravicový extrémismus mu to nedovolí. Ale ono ani nejde vyloženě o něj. Prostě jde o nebezpečí, které ani není vyloženě jmenováno. To cením. A poté přichází sociální drama. No a já jsem prostě doma. Vzpomínám na svůj milovaný Hon a říkám si jak se s tím tvůrci zde dokázali jinak vyrovnat po svém. Eskalace, mini zvrat. No nádhera. Jenom se divím a užívám si. Konec už sám za sebe skončí tak nějak jak má. Ale já nevím jestli jsem na to připraven. Bohužel. Ale to nic nemění na faktu skvělosti. Víc tohoto. Slovensko dýchej! (07.07.2019)

Milan Ondrík je naozaj dobrý herec, ale mal by zájsť k logopédovi, pretože doteraz sa nenaučil artikulovať a odsýpa slová, ako by to chcel mať čo najskôr za sebou. Alebo nech ho nechajú hovoriť v tej nemčine, tam mu to šlo pomalšie. Príbeh je za mňa dobre zasadený do dedinského, komorného prostredia, kde má ešte stále najväčšie slovo farár. A to ani dnes nie je ďaleko od reality, takže v tomto ohľade je názov filmu mimoriadne trefný. Dejovo ma to zaujalo, len ten koniec mohol byť viac prepracovaný a vyhrotený, pretože týmto záverom vlastne ostal len pri odkaze, pri tom, aby sa divák zamyslel. Lenže dala sa z toho vytĺcť aj poriadna dráma či thriller. (14.10.2020)

„Posuňme sa vpred, ale nie tým, že si dnes môžem vypiť, ale rozumom, keď už sme o rok starší. Zdraví sme, pekní sme, už len ten rozum. Na zdravie!“ Ano, už jen ten rozum…Materiálně, ale nikoliv výchovně fungující otec, pevné a zkostnatělé rodinné vzorce přenášející se z jedné generace nad druhou („Žena je dobrý sluha, ale zlý pán!“), záliba ve zbraních, „zaprdněná“ dědina, kde se všichni znají a tvoří „bezpečnou“ komunitu, pokrytectví, šikana, lynč …Témata dnes možná často skloňovaná, z určitého pohledu nejspíš až příliš, to ovšem neznamená, že by tím film ztrácel na aktuálnosti, spíš právě naopak. Snímek jde docela na dřeň. Postupné vyhrocování, přituhování nejdřív v rámci vlastní rodiny, posléze „přijímající, mírumilovné“ obce, a stále větší bezvýchodnost s bezmocí. Na snímek se nedívá příjemně a stejně tak pichlavé jsou i morální otázky, které předkládá. Marko Škop se od Evy Nové posunul zase o krůček dopředu a herecky to pevně táhne Milan Ondrík. Za mě solidní 4*. „Kto s dobrým svedomím chodí, ani hrom mu neuškodí!“ (27.06.2021)

Síce jeden z najlepších tunajších filmov posledných rokov, v porovnaní s konkurenciou, ale úprimne, Eva Nová je trochu vyššie. Dôvod vidím v tom, že išlo o čistú psychologickú drámu, keďže Nech je svetlo naháňa veľa zajacov naraz a snaží sa byť okrem dôveryhodnej psychologickej drámy aj vyjadrením ku všetkým možným problémom súčasnej slovenskej, ale aj európskej spoločnosti. No a v konečnom dôsledku sa film pomaly rozbieha a príliš rýchlo končí. Akoby šlo len o druhé dejstvo trojaktovej štruktúry, kde expozícia a vyvrcholenie ostali na strihačskom stole. Čo nie je vôbec zlý nápad, ale asi by ho bolo treba ešte lepšie dopracovať. (26.09.2019)

Marko Škop dobře pracuje s postavami i s prostředím vesnice, kde se všichni znají a nenechají si líbit, když s nimi někdo nedrží basu. Drama o nutnosti svěřovat se a o rodině řešící morální dilema související s tragédií, jenž vesnici narušila vánoční pohodu, a s činností mládežnické skupiny zakládající domobranu, se zaměřuje i na motivy homofobie, synovsko-otcovských vztahů a nečestných církevních hodnostářů. S rozjezdem zápletky se nicméně dost otálí a film končí ve stádiu nadhozu, kdy se udělá ta správná věc, díky níž se konečně dají věci do pohybu, leč ty už snímek nezachycuje. (02.07.2019)