Žaby bez jazyka

Naprosto nezvládnutá pseudoartová slátanina, která jen bude lidi odrazovat od těch dobrých uměleckých filmů (pokud to tedy nějakým omylem někdo z normálních lidí uvidí, myslím že i většina diváků na ČTart přepne po 15 minutách). Prostě takové to ryze české sociální drama, ale ozvláštněné tím, že autorka asi viděla filmy Roye Anderssona, možná i film U zlaté rukavice, a pokusila se to napodobit. A jako bonus tu máme naprosto mimoňskou anotaci od Cinemartu. Ne, film fakt nemá s počítačovými hrami společného vůbec nic. Možná tím mysleli to, že je tam jeden záběr na padající jukebox, který zamrzne v čase. Pánové a dámy z Cinemartu, kdybyste chtěli tipy na nějaké zajímavé počítačové hry mladší 30 let, můžete mi napsat dotaz do pošty:) (08.02.2021)

Sám netuším, ako som dokázal film dopozerať. Experimentálny by bolo veľmi slabé slovo na to, čo sa odohrávalo na obrazovke a v často neladiacej zvukovej stope. O deji ťažko hovoriť, ale po premene hlavnej postavy na inú som dokonca spozornel, čo nám tým autorka chce povedať. Nedozvedel som sa. –––– Kdybych byl holka, tak by se todleto nestalo. (26.09.2023)

„Mně je zle. Mně je špatně. Už nemluv!“ Honzíku, dáš si ještě nějaký česko-slovenský filmový pseudoart? Nie, radšej knihu! Hysterií a „metaforami“ k depresi aneb až příliš toxické rodinné vztahy…Jardo, ty kluku nešťastná, do čeho jsi to vlezl?! Ale pak už jsem se neptal Jaroslava, protože se zjevila Jaroslava (ehm), a otázka se stočila k mé motivaci vidět toto dílo. Zvědavost? Asi. Zřejmě jsem podvědomě po řadě (většinou) nadprůměrných snímků potřeboval vidět takový, vedle něhož jejich kvality skutečně vyzní. Stalo se. A za to děkuji 1 hvězdou. A soudě dle některých komentářů návštěvníků LFŠ je škoda, že jsem nebyl na besedě po projekci. Zeptal bych se režisérky, jak přesně se žena může uspokojit žábou bez jazyka. Rozumějte, čistě technicky, neb jsem zoufale primitivní, přízemní muž bez fantazie, kterého zajímá, jak věci fungují (a pod tou vodou nebylo nic vidět). Hádám ovšem, že by mi její odpověď nedávala smysl. Ostatně jako existence tohoto filmu. Pokud jsem však jen neklouzal po povrchu místo toho, abych šel dostatečně do hloubky… (31.10.2021)

Mira Fornay si ve svém novém filmu vzala na paškál dynamiku dominance v partnerských vztazích, potažmo hry s tím spojené a role, které při jejich hraní na sebe přijímáme, až se v nich ztrácí naše vlastní identita. Tato témata zpracovává - adekvátně jejich povaze - formou absurdního dramatu, kde si nonsens a dadaismus podávají ruku s videoherní logikou inherentně obsaženou v pohádce o kohoutkovi a slepičce (na jejímž principu je postavena drtivá většina RPG her), ale také narativních konstruktech filmů "Lola běží o život" či "Na hraně zítřka" (jehož alternativní název "Live Die Repeat" se zajisté stal inspirací pro zahraniční festivalový titul "Cook F** Kill"). Zásadní roli zde pak haje až papouškovsky přesně odpozorované prostředí obyčejných maloměstských vztahů, umocněné slunce-senovskou estetikou, které ale radikálně odmítá sklouznout do přístupnosti či veselé bodrosti zmíněných refenčních klasik, ale naopak sveřepě kráčí cestou autorského experimentu. Není sice nikterak snadné odolat prvoplánovému odmítnutí snímku coby nesoudného bizaru, protože vedle popsaných atributů prokládá autorka film celou řadou enigmatických a současně provokativně radikálních i směšných elementů. Nicméně film se právě svou vyhraněnou osobitostí a současně neoddiskutovatelnou cílevědomostí zaryje do mysli a vynutí si reflexi, která může dojít až k plnému docenění. "Žáby bez jazyka" jsou jedno velké WTF, a Mira Fornay je tvůrčí magor, ale za vším tím šílenstvím se skrývá metoda, logika a nečekaně silná výpověď o povaze vztahů, síti nevyhnutelných tragédií a mrzení, které z toho všeho vyvstává. A také o tom, že i s malou žábou se dá sehrát velké divadlo. (22.02.2020)

Na Žáby bez jazyka jsem se těšila do té doby, než jsem zjistila, že se jedná o experimentální surrealisticko-impresionistický film. Nemám ráda filmy, které nemají ani hlavu, ani patu, nebo které si divák musí z větší části domýšlet. Čím víc jsem si četla recenze a komentáře zde na ČSFD, tím méň se mě chtělo film vidět. Lockdown byl ale tak dlouhý, že když otevřeli kina, okamžitě a bez váhání jsem si lístek na Žáby bez jazyka koupila, a to dokonce s vědomím, že se budu z kina odcházet naštvaná a absolutně zmatené. Jakým překvapením pro mě ale bylo, že film přece jenom nějaký ten příběh má, a i přes to, že občas logika opravdu letěla komínem a celkově film nedává smysl, Žáby bez jazyka mě zaujaly natolik, že jsem se nestihla nudit. Netvrdím, že film nemá spousty podivných scén, po přečtení některých recenzí jsem je ale očekávala o hodně horší. O nižším hodnocení, než je průměr, jsem začala přemýšlet ve chvíli, kdy - SPOILER!! se z Jaroslava stala žena. Od té chvíle nedávalo logiku opravdu vůbec nic. Nakonec ale proč ne. Žáby bez jazyka jsou opravdu hodně odvážným filmem, který rozhodně není pro každého. Když se to ale docela líbilo i mě, tak náročnému a vybíravému diváku, který surrealismus a jemu podobné experimenty vyloženě nenávidí, myslím, že si film průměrné hodnocení opravdu zaslouží. Možná, že kdybych nečetla všechny ty recenze a kdybych nestrávila skoro rok bez kina, bych hodnotila jinak.V žádném případě ale nesmím opomenout vynikající herecké výkony jak Jardy Plesla, tak Reginy Rázlové i všech ostatních neherců. Jarda znovu předvedl dokonalý herecký koncert, na který nezapomenu ještě hodně dlouho. (31.05.2021)