Zapomenuté světlo

Útlá knížečka Jakuba Demla se mi dostala do rukou zvláštní cestou. Dychtivě jsem jí otevřela a četla. Intimní zpověď člověka zasvěceného Bohu mě svou otevřeností překvapila. I když je film zasezený do jiné doby a z předlohy je použit jen základní motiv, niternost a síla výpovědi zůstává. Mileně Jelinek se povedlo vystihnout podstatu. Farář Holý se tak nepřiřadil k podivným karikaturám nebo nudným patronům, jak jsou kněží často prezenováni. Z příběhu vystupuje jako člověk, který má své chyby a slabosti, chybuje a pochybuje, ale především žije. Není ikonou, možná boří představy nebo pohoršuje, ale rozhodně vzbuzuje respekt a uznání. Jakub Deml měl odvahu vyjevit cit a myšlenky tak otevřené, že hned první vydání Zapomenutého světla poznamenal zásah cenzury. Dle mého soudu zbytečně, lidé by se měli dovědět, že i kněz, který se zřekl blízkosti milované ženy dokáže milovat čistě a nezištně, aniž by porušil slib celibátu. Film, který byl oceněn právem, přesto se domnívám, že stále zůstává nedoceněn. (25.03.2016)

Ač by tomu mohl společný název napovídat, Vladimír Michálek nenatočil filmovou adaptaci stejnojmenného autobiografického Demlova ,,románu", jen se jím nechal volně inspirovat. Demlův předválečný Tasov a pozdně normalizační realita socialistického Československa skutečně také nemá mnoho společného. Je tu však mnoho věcí, které oba nesourodé světy v Michálkův prospěch latentně spojují - svéráz vesnického prostředí, tolik odlišný od městského způsobu života, naplňující právě ten pocit ,,zapomnění", víra vystavená zkouškám pochybností, ale i zlovůli světské moci, totalitní dopad (Deml tak vnímal tlak katolické církve, se kterou vedl spory a která zakazovala jeho dílo a jeho samého ,,uklízela" na zapadlé farnosti...) i vlastní podstatu kněžství. Z Demlova knižního alter ega - ohnivého rebela a buřiče, se ovšem stal ve filmu jeho pravý opak - Polívkův farář Holý je tak dokonale plastická a uvěřitelná postava a Polívkovo herectví tak dokonale ukázněné a zbavené jeho zažité manýry, že lze před Michálkovým režijním (a Polívkovo hereckým) talentem jen smeknout... Tak bouřlivě emocionální kniha a tak mírný a komorně laděný film. A přesto Michálkův umělecký koncept funguje a má své opodstatnění - 80. léta v ČSSR jsou v něm zakonzervována a subjektivně reflektována (stejně jako rok 1934 v Demlově strhující knize). Zapomenuté světlo je úžasný film, který by snad mohl i někoho z diváků motivovat k četbě osobité a originální stejnojmenné knihy... Podobné filmy: Cestou křížovou (13.03.2009)

[KVIFF 2022] Asi spíš chápu, proč si zrovna tohle vybral Polívka jako svůj film pro Vary. Jeho výkon je skvělý. Něžný, empatický a dobře zahraný. Film už je jiná kapitola. Víra hory přenáší. Jasně, proč ne. Ale proč jsme neustále museli čelit nelogickým a necharakterním vývojům přes to, že někdo chce kostel zrušit, pak se zatýká, pak se zapaluje nebo morduje, pak je všechno v pohodě. No jako v něčem morální eintopf. Filmu by však slušela restaurace. Už takto bylo vidět, že mnoho záběrů si skvěle hraje se světlem a nebo je jí nabídnuto mnoho krásných míst, ale film na plátně vypadal, jako by ho včera sestříhali. (10.07.2022)

Nádherný film. Jestli jste znali Bolka Polívku jako buranského Bohuša z Kurvahošigutntag, tak vám možná - stejně jako mně - spadla čelist. Protože on zahrál kněze dokonale, nebyla to černobílá postava, co věčně bublá jakási moudra (tak, jak to filmaři umí), ale skutečný člověk, který svou víru v Boha žil, snažil se pomáhat lidem a zachránit rozpadající se kostel. Stejně jako kostel působí v té komunistické blamáži plné krabicovitých betonových staveb jako zjevení, tenhle film je v české kinematografii podobný - poetický, citlivý a nutí k zamyšlení. Existuje Bůh? Může o tom rozhodnout nějaká...komise!? Nádherný film. (02.10.2008)

Zajímavé na tom filmu je, že nemá úplně pevný a strhující příběh, přesto plyne velmi rychle a nenudí. Michálek opět vytvořil úžasnou atmosféru, kterou navíc ještě promísil se smutkem a melancholií. Bezmoc faráře proti režimu a nemoci byla úplně hmatatelná. Polívka sóluje, a i když to k němu moc nejde, toho faráře jsem mu uvěřil se vším všudy. Výborná je i Žilková, pravděpodobně její nejlepší herecký výkon, životní role. Dobrý byl taky Pecha, takový pohodář. I když film neměl vyloženě silné záporáky, jsou tu cítit, ať už se jedná o vikáře, předsedu stavebního odboru a pak Vacek, ten je taky dobrý. No a samozřejmě kouzelná scénka s Lábusem. Zapomenuté světlo je opravdu na české poměry hodně dobrý film o Bohu, víře, bezmoci a smrti. (19.03.2009)