Zapomenuté světlo

[KVIFF 2022] Asi spíš chápu, proč si zrovna tohle vybral Polívka jako svůj film pro Vary. Jeho výkon je skvělý. Něžný, empatický a dobře zahraný. Film už je jiná kapitola. Víra hory přenáší. Jasně, proč ne. Ale proč jsme neustále museli čelit nelogickým a necharakterním vývojům přes to, že někdo chce kostel zrušit, pak se zatýká, pak se zapaluje nebo morduje, pak je všechno v pohodě. No jako v něčem morální eintopf. Filmu by však slušela restaurace. Už takto bylo vidět, že mnoho záběrů si skvěle hraje se světlem a nebo je jí nabídnuto mnoho krásných míst, ale film na plátně vypadal, jako by ho včera sestříhali. (10.07.2022)

Vladimír Michálek se scénáristkou Milenou Jelínek zpracovali Demlovu knižní předlohu Zapomenuté světlo svým vlastním způsobem a děj zasadili blíže k současnosti. Výsledek mě neoslovil ze zamýšleného směru působnosti, byť se solidní herecká sestava snaží ze všech svých sil. Nesmrtelné rebelství, které je majoritní částí společnosti vnímáno jako kacířství, se nenávratně vytratilo. Ve zbytku jde především o osobní pohnutky a zoufalou snahu o naplnění vlastních ambicí na poli společenské užitečnosti. Tato poloha se třese ve větru nestability a psychologická stránka nenašla odvahu ke sfárání do vnitřku lidské duše. Snaží se vyslovovat duchaplné fráze, ale opravdový prožitek se nedostaví. Má z něj strach, pozoruje, ale neprožívá. Hlavní postavou příběhu je farář Jan Holý (velmi zajímavý Bolek Polívka), idealistický snaživec, usilující o zachování posledního duchovního svatostánku své farnosti. K lidem se přibližuje pouze ve chvílích osobního prospěchu, nebo pocitu ukřivděnosti. Protipól ctižádosti faráře se má ukrývat v postavě Marjánky (zajímavá Veronika Žilková), ovšem její smíření s tíživou a neodvratnou skutečností nemá očisťující, či rozvratný charakter. Nabízí gesta, nikoli cestu a způsob. Výraznou postavou je sochař Karel Klíma (dobrý Jiří Pecha), koketující s lákavou možností nelegální činnosti. Důležitou postavou je socializovaný hrabě Kinský (sympatický Antonín Kinský), upřímný pomocník farářova snažení. Z dalších rolí: rázná Klímova manželka (Simona Peková), v nostalgii okouzlená Kinského stará teta (příjemná Zita Kabátová), flexibilní a úspěšnější farář Kubišta (příjemný Jiří Lábus), Marjánčin nervózní a milující manžel Francek (Petr Kavan), na svém významu trvající obecní policista Jaroslav Novák (Ivo Kubečka), drobné nespravedlnosti napravující Dr. Prokopová (zajímavá Soňa Valentová), nepřející kapitulní vikář (Richard Metznarowski), či nekompromisní místní vlivný stranický funkcionář Vacek (zajímavý Jiří Samek). Po technické a herecké stránce jde o nadprůměrné filmové dílo, po stránce obsahové, výrazové a sdělné tomu již tak není. Ani udělená ocenění výsledku nepomohou zvednout svou zamýšlenou působnost na diváka. (09.02.2017)

Už je to dlouho, hodně dlouho, co jsem tenhle film viděl. Musím se ale přiznat, že mě dokázal prakticky okamžitě zaujmout...a to jsem to v žádném případě nečekal. České filmy mě v té době totiž vůbec nezajímali a bylo jich málo, které by stály za to vidět. Zapomenuté světlo ale stojí a je škoda, že se o něm tolik neví. Bolek Polívka v něm totiž ještě skutečně hraje a celé je to nabyté takovými herci, že to prostě nebude nudit a i přesto, že je to dost smutné, ten film mi nepřestal být sympatický prakticky do teď. A to už je to skutečně hodně dlouhá doba, co jsem ho viděl. (07.04.2011)

Vladimír Michálek potvrdil, že je to jeden z nejtalentovanějších současných českých režisérů, který bravurně ovládá zejména práci s herci, vyjímku potvrzující pravidlo je představitel manžela Veroniky Žilkové. Bravurní herecký výkon zde předvádí Bolek Polívka, který potvrzuje, že je skutečně fenomenálním hercem s velmi širokých záběrem a je velká škoda, že nedostává mnoho takovýchto, řekněme, vážných rolí. Byl jsem velmi potěšen, že film má začátek, prostředek a konec, což nebývá pravidlem v českých filmech poslední doby. Postava faráře Holého je neobyčejně silná, plastická a skutečně lidská (ať už to zní jako klišé či nikoliv). Co je však smutné, že boj s úředním šimlem je i v současnosti marný a ubíjející, komunismus, nekomunismus. (06.01.2009)

Režiséra Vladimíra Michálka považuju za jednoho z nejlepších dnešních českých režisérů. Každý jeho film je jiný a každý mě dokáže uchvátit. A Zapomenuté světlo je toho dalším příkladem. Překvapilo mě, s jakou grácií se Bolek Polívka zhostil tak pro něj nezvyklé role. Samozřejmě nesmím zapomenout na Veroniku Žilkovou. Oba povznesli zážitek z tohoto filmu na vyšší stupeň. (28.10.2008)