Na pár krokov

V první řadě bych chtěla říct, že ač mám pro romantické filmy docela velkou slabost, tahle dramata točící se kolem smrtelných nemocí rozhodně nevyhledávám a spíše se jim vyhýbám (zmiňované a mnou neviděné "Hvězdy nám nepřály" jsou tím důkazem). Na tenhle jsem se nechala nalákat skrze Cola Sprouse, ze kterého vyrostl takový fešák, že mu prostě neodolám. Nečekala jsem tedy od filmu prakticky nic a tak mě samotnou překvapil nejen můj upřímný úsměv během romantických klišé, ale i slzy na konci. A trochu se stydím, protože jich nebylo málo. Je to strašně, ale strašně přehnané, a to v mnoha ohledech; jedno klišé se střídá s druhým, všechno je naprosto předvídatelné a v reálném světě přitom docela nepravděpodobné, doslova se jedná o neskutečnou ždímárnu emocí s přehnaně přeslazenými dialogy, ale všechny ty postavy jsou tak STRAŠNĚ MOC sympatické, že jim věříte, i když úplně nechcete. Zkrátka jsem asi našla svoje (další) guilty pleasure. (30.05.2019)

Dostalo mě to. Něco mezi nezávislým rom-comem a hollywoodskou dojímačkou a nebo jak už tu bylo zmiňováno, něco mezi The Fault In Our Stars a Red Band Society. A ze všeho si to bere to nejlepší. Haley Lu je 100% kouzelná, Cole Sprouse neotravný sympaťák a jiskří to mezi nimi perfektně a to i když jsou pět stop od sebe. Soundtrack též supr. Realistický film? Jak v čem, ale asi spíš ne. Kvalitní pocitovka? Naprosto. (23.09.2019)

Poměrně obstojně zpracované klišé a vlastně přesně to co jsem od filmu očekával. Oba hlavní herci padávají v celku dobrý výkon. Taky se mi líbí že na rozdíl od většiny filmů stejného ražení, kde se obě postavy navzájem nesnáší až se po dlouhé době dají dohromady, je tady vidět že obě postavy mají vůči sobě minimálně nějakou tu "initial attraction". Vlastně ta klasická will they, won't they výplň většiny romcomů je tady poměrně přeskočena, což byla pro mě krásná změna. Bohužel jakmile se dostaneme do druhé poloviny filmu, kdy už spolu jasně obě postavy chtějí být, do cesty se dá gimmick tohoto filmu. A to že musí být minimálně 2 metry od sebe, jinak by se mohli navzájem nakazit. No nejsem žádný doktor, ale jsem si poměrné jistý že kdyby kontakt se jiným pacientem byl vážně tak nebezpečný, tak by je nenechali jen tak chodit po nemocnici s právě těmi dalšími pacienty. Navíc je ve filmu nespočet momentů, kdy je toto pravidlo porušené, z velké části kvůli záběru. Na druhou stranu kdo by čekal nějakou extrémní logiku od romcomu, takže tohle bych byl schopen filmu odpustit. Problém to ale začné být, když to je hlavní zápletka finále filmu, kde se Will rozhodne opustit Stellu, protože je pro ní "hrozně nebezpečný". (23.12.2020)

----- "Uvolni se ... je to jenom život. Skončí, než se naděješ." ----- O mládí, které touží roztáhnout křídla, vzlétnout až někam ke hvězdám ... a přitom si uvědomuje, že nemá budoucnost. A taky o lásce ... pro kterou platí víceméně totéž. Dojemné a otevřené a emotivní ... byť s určitými výhradami. Ta paličatá vzpoura proti osudu je uvěřitelná, účelově použitý patos v závěru už méně. I když ... kdoví, jaká je praxe na amerických klinikách, které vyhlížejí jako špičková V.I.P. pracoviště. Zdali tam teenageři s cystickou fibrózou mají téměř neomezenou volnost pohybu, takže si chodí kam chtějí, kdy chtějí - a s kým chtějí, své pokoje půjčují komu chtějí - a za jakýmkoli účelem, bez problémů se dostanou k uskladněným luxusním potravinám ... a dokonce i k chirurgickým oblekům. Zdali zaměstnanci kliniky opravu spoléhají na jejich zodpovědnost, takže bez problémů uvěří i problematickému, neboť svobodomyslnému a vzdorovitému týpkovi, že najednou - z ničeho nic - vezme svou léčbu do vlastních svobodomyslných a vzdorovitých rukou. A zdali je reálné oficiálně uspořádat pro jednu z pacientek neobyčejně efektní a srdcervoucí představení. Kdoví ... jednou je to V.I.P. klinika - a jako taková si chce udržet klientelu ... obzvláště za situace, kdy zdravotní pojišťovna od osmnácti let léčbu cystické fibrózy neproplácí (jak se jen tak mimochodem dozvíte). Nicméně to všechno není až tak důležité, neboť příběh má v sobě - především zásluhou ústřední dvojice - cosi uhrančivého ... do 4* mu tudíž mnoho neschází. (11.03.2022)

Soundtrack Review: We know Brian Tyler’s work mostly because of his iconic scores for blockbusters such is the series of The Avengers films, Fast & Furious series and other action epic films. It was very surprising to see his credits in a teenage drama film, and even more interesting to listen to how his unexpected collaboration with a quite unknown Breton Vivian turned out. ... Together, Brian and Breton managed to create a beautiful touching soundtrack full of incredible melodies played by diverse instruments. From old school sounds and retro pads, to modern guitar supplemented by a nice clean soft piano. ... The soundtrack in this film just does what it is supposed to. It greatly emphasizes the emotions which we can feel through the film. It’s a sad story with some beautiful moments and a touch of love. Both composers made the job as best as it could be done. They picked the right instrument combinations plus diversity and came up with some very appropriate and image fitting melodies. ... Listening to the track ‘On My Watch’ right now. The way it slowly starts and develops, the way how instruments are constantly changing, yet as a complex, it sounds very completed and smoothen. ... Overall, exemplary work. Somehow reminding me the style of Rob Simonsen or Michael Danna. Very soft and cautious music. It’s a pleasure to listen to. Beautiful album for a beautiful film. I’m very excited to see what this young guy Breton Vivian brings in the future! (03.07.2019)