Je treba zabiť Sekala

Tento snímek mi dlouho utíkal a musím uznat, že jsem přicházel o hodně. Příběh odehrávající se na zapadlé vesničce v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava dokonale ukazuje všechny špatné české vlastnosti a zasílá nám hodně silné morální poselství. Polští herci Olaf Lubaszenko a Boguslaw Linda zahráli naprosto dokonale a na jejich místě si neumím představit žádného českého představitele. Skvěle napsaný scénář, vynikající herecké výkony, pěkná hudba, kamera a spolehlivá režie Vladimíra Michálka dělají z tohoto filmu jeden z nejlepších nejen porevolučních snímků. Trochu nechápu názory, že film je přeceňován a že si nezasloužil 10 Českých lvů, protože podle mě skončily všechny ve správných rukou (ještě bych dal Bartoškovi za vedlejší roli), ale to je samozřejmě můj názor a nikomu ho nevnucuju.......... (06.03.2008)

„Chodit do kostela člověka dobrým neurobí.“ Diabolský splodenec pekla Sekal je v podaní (na James Woodsa sa ponášajúceho) poľského herca Bogusława Lindu brutálne vydarenou zápornou postavou. Aspoň na začiatku. A vlastne aj na konci. Možno ho dokonca budete nenávidieť. Čo je pocta. Svojím spôsobom (ale pre herca určite). Pointa je v tom, že v skutočnosti, ako v realite, tak ani v zaspatej dedine (uprostred pšeničných polí zaliatych spaľujúcim, vyčerpávajúcim slnkom) nie je nič jednoznačné. Všetci majú špinavé tajomstvá. V každom sa ukrýva kus krutosti. Každý nesie vinu na tom, že je tu Sekal resp. že je taký, aký je. Do takto drsnej podoby ho vytesalo každodenné správanie každého obyvateľa dediny, keďže preňho od útleho detstva nemali pekného slova, ľútosť a bohužiaľ ani pochopenie. Príjemne priamočiary scenár Jiřího Křižana (Stíny horkého léta, Pokoj v duši) je vyšperkovaný výbornými dialógmi (a herci si to zjavne uvedomovali, takže si ich prenášanie patrične užívajú), prepracovanými charaktermi a tým pádom i silnými hereckými výkonmi. Všetci sú fantastickí, najmä pohľad na všetkých tých ohromne charizmatických „dedkov“ je úplne hypnotický, vedel by som sa na nich dívať hodiny. Okrem nich (a pochopiteľne oboch Poliakov) mi nedá nevyzdvihnúť skvelého Bartošku ako kňaza (!). Okrem toho treba spomenúť uhrančivú letnú atmosféru a tomu odpovedajúcu kameru a výpravu. Asi by som nemal problém označiť to za jeden z najlepších českých filmov 90. rokov. Ešte by som na záver rád povedal niečo vtipné o Stevenovi Seagalovi a jeho obľúbených akčných scénach, v ktorých svojich sokov doslova sekal nožmi. Ale Je třeba zabít Sekala je tak dobrý a tragický film, že ma prešla akákoľvek chuť žartovať. (28.03.2021)

Jestli množství vyhraných Českých lvů je přiměřené kvalitám filmu, raději nechám na posouzení jiných. Film mi připadá jako typický koprodukční konstrukt - historické, spíše kontroverzní téma, ke kterému byli přizváni slavní čeští, slovenští, a také polští herci. Je třeba zabít Sekala na jednu stranu působí vcelku bezútěšnou a deprimující atmosférou, na tu druhou ale jako by se II. světová válka "hrdinů" týkala až ve druhém sledu, tedy prostřednictvím dvou hlavních postav Sekala a Barana. Navíc prostředí obce Lakotice vypadá na první pohled mírumilovně, až klidně. Kde je slyšet pouze zpěv ptáků a kde mírný poryv větru zachvěje klasy pšenice. P.S. Je třeba zabít Sekala mi připadá jako méně znepokojující verze Hanekeho Bílé stuhy a méně skličující verzí Tarrova Prokletí a Satanského tanga. Náramně by mě zajímalo, jak by film vypadal pod Tarrovou taktovkou, náznaky podobnosti tam jsou - rozčlenění mizanscény do více plánů, dlouhé a promyšlené kamerové jízdy, záběry snímající postavy zezadu při chůzi, hospoda jako středobod celého fikčního světa atd. Narozdíl od výše uvedených černobílých děl, která umělecké hodnoty bez debat mají a není třeba o nich diskutovat, Je třeba zabít Sekala občas působí velmi uměle, jako by umělecké ambice film jen měl a dokázal je maximálně napodobit - především scéna, kdy jeden ze statkářů opakovaně vyslovuje "Je třeba zabít Sekala" nebo finální scéna celého filmu. (01.03.2011)

Tohle mělo všechno. V atmosféře parného léta kdesi v odříznuté dědině, kde i válka byla celkem vzdálená se odehrává příběh o vině, trestu a zradě. Není tu nikdo vyloženým klaďasem, každý má své hříchy.... Ať si to tu shazuje kdo chce. Sekal byl film evropského formátu. Z výkonu Lindy jsem byl paf. S akademií často nesouhlasím, ale tady ten lvinec byl na místě. Nasazení polských herců byla skvělá trefa. Tohle si kdykoliv rád zopakuji. * * * * * (22.04.2013)

Dechberoucí, strhující příběh o zbabělosti a odvaze, o kolektivních pletichách a individualitě (ať už dobré, či špatné). Příběh Jiřího Křižana je sice zasazen do protektorátní doby, ale lehce si lze představit, že by zapadl třeba i do baroka - nejen vztahem k víře, k půdě. Výtečně využit symbol kříže; skvěle rozehrané přehlížení lidí, kteří se vyčleňují - ať už jde o parchanta Sekala, jeho poskoka Záprdka, nebo luterána Juru Barana. Herecky zaujmou nejen ústřední hrdinové (polští herci), ale i představitelé sedláků. Příběh dokresluje hudba Michala Lorence. (09.05.2010)