Babí léto
Autumn Spring
Réžia:
Vladimír MichálekScenár:
Jiří HubačKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Michał LorencHrajú:
Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková, Stanislav Zindulka, Ondřej Vetchý, Petra Špalková, Jiří Lábus, Zita Kabátová, Kateřina Pindejová, Lubomír Kostelka (viac)Obsahy(1)
Tragikomický příběh mladého pětasedmdesátníka, věčného snílka, pábitele a recesisty (V. Brodský), který na rozdíl od své milované, ustarané maželky (S. Zázvorková), se odmítá smířit s údělem rezignujícího stáří a žije svůj život jako nikdy nekončící výzvu, v níž každý den se pro něho stává báječnou příležitostí k novému dobrodružství. Spolu se svým věrným a oddaným kamarádem z operety přenáší divadelní role do života a splňuje si tak své nesplněné sny. Vystupuje jako emeritní člen Metropolitní operety, který kupuje zámky, jako revizor, horolezec a dobrodinec. V řadě vděčných komických situací, plných jemného i černého humoru, válčí s manželkou o svou bezstarostnost a nezávislost, s níž vždy znova dokazuje, co je to UMĚNÍ ŽÍT. Tento film o přátelství, lásce a neumírání je věnován Vlastimilu Brodskému. (Česká televize)
(viac)Recenzie (348)
Mám rád diela Jiřího Hubača, od Vladimíra Michálka som zatiaľ videl iba vynikajúce filmy, téma prežívania staroby je pre mňa aktuálna a zverenie hlavných úloh Brodskému, Zázvorkovej a Zindulkovi bol úspech zaručujúci počin. Vznikol sympatický film o radostiach a strastiach nesympatického obdobia života, v ktorom sú filigránsky namiešané tragikomické pasáže s poriadne čiernym humorom. U každého herca je možné určiť jeho posledný film. Nie každému sa však podarí postaviť si posledným filmom pomník. ()
V Podobných chybí italští Moji přátelé, u nichž se Hubač zcela určitě při psaní scénáře inspiroval a napsal ho pánům Brodskému, Zindulkovi a dámě Zázvorkové přímo na tělo. Laskavá nepřekotná komedie o stárnutí, kde se bilancování neodehrává v mysli autora scénáře či režiséra, a vy jste nuceni se tím brodit, ale prostřednictvím jednoho krásného monologu v soudní síni. Kde se nebezpečí pasivity skrývá v jediném pohledu na starce v okně a kde k smíchu nepotřebujete ani Trošku či příručku s návodem. Krásně, laskavě a srozumitelně zabalený pětihvězdičkový sentiment. Ono to totiž není sprosté slovo, víme? ()
Stáří je období, kterého se většina bojíme a nechceme aby přišlo. Bohužel se mu nikdo nevyhneme, ať se snažíme sebe víc. Pravda je taková, že poslední etapa lidského života by měla být maximálně důstojná v rámcí možností, ať už psychických nebo těch konstitučních. Tento film je jen důkazem toho, že by se stáří mělo brát s nadhledem a s humorem, trochu se vyblbnout. Jinak to snad ani nejde, umřít v depresích a v nevrlosti je dosti strašná představa. Základem je si stáří nepřipouštět, tak jak Vlastimil Brodský, postoj Stely Zázvorkové nechápu, zařizovat si hrob, přemýšlet co si nechám napsat na parte, nevím, ale takovými věcmi se doufám nikdy zabývat nebudu. ()
Velmi smutná a zatraceně vtipná komedie! Vlastimil Brodský nás ve své poslední roli ohromuje jako živelný stařík, který odmítá čekat na smrt a chce „žít jak žít se má“ a se svým kumpánem Stanislavem Zindulkou využívá důchodcovké imunity k dětinským hrám a žertům. Michálek natočil opravdu lidský, dojemný a milý film a složil obrovskou poklonu starým lidem! ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (18)
- Vlastimil Brodský 10 let žádal scenáristu Hubače, aby mu napsal nějakou roli. Teprve až po deseti letech se dočkal a dostal roli Hány v tomto snímku. Slíbil, že se dá zdravotně dohromady a odjel na pobyt do lázní, tam to zřejmě přehnal s léčebnými kůrami, následovala mrtvice a operace. První slova po operaci byla: „Počkali na mě s natáčením?“ (sator)
- Susedka (Petra Špalková) tvrdí panovi Hánovi (Vlastimil Brodský), že nemôže chodiť výťahom, nakoľko trpí klaustrofóbiou. V skutočnosti Vlastimil Brodský trpel miernou fóbiou z výťahov a veľmi nerád v nich chodil. (Raccoon.city)
- Před natáčením zavolal Vlastimil Brodský Stanislavu Zindulkovi, aby mu oznámil, že si ve filmu zahrají společně. Rozhovor poté zakončil větou: "Budete hrát ale se Stellou sami, neboť já už v té době budu mrtvý,", čímž narážel na svůj kritický zdravotní stav. (Jizni Tlapa)
Velký epilog mimořádného herce, který si Bróďa, jak mu říkali všichni jeho přátelé ze všech generací, s nimiž se dostal kdy do kontaktu, říkali, nepochybně zasloužil. Takřka vždy, když v polistopadové kinematografii hraného filmu zavadíme o skutečnou kvalitu, děje se tak proto, že pod projektem i realizací jsou podepsána stará známá jména. Zdůrazňuji to proto, že to v žádném případě není důvod k radosti; dýchavičné má být totiž stáří, nikoliv mládí, které - podle stále antikvovanější představy - se má vyznačovat křídly a rozletem. Nosný námět - v této souvislosti se nemůže nevybavit např. ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU či LÁSKA JAKO TRÁM - má v našem prostředí už svou důstojnou tradici a vynikající předchůdce. Hubačova i Michálkova úloha tím byly značně ztíženy. Přesto zásluhou mimořádného hereckého tria Brodský, Zázvorková, Zindulka, jemuž skvěle sekundovali jejich další kolegové - za všechny bych uvedl Vetchého a Špalkovou, která zde hraje jednu ze svých vůbec nejlepších filmových rolí - vzniklo silné, nosné dílo, která v mnoha ohledech vyznívá - i pro velmi zasvěceného diváka - jako oslava kreativního ne mužství - zde je to jaksi samozřejmé a rozumí se to samo sebou - ale ženství. A to ženství ne dychtivého, mladého, dívčího v rozpuku let, ale zralého, vlastně na konci své cesty. Žalostný nechtěný triumf domnělé ksantipy, která je v hloubi svého srdce vším možným, jen ne tím, čím navenek působí, způsobí v něžném milujícím srdci staré ženy přímo palácový převrat. Doposud zdánlivě přízemní tvor vylézá - protože skutečně, krví svého srdce i mozku, celou houbkou citu i rozumu, miluje svého stále klukovského manžela - ze své životní ulity a oddaně se dává všanc blouznivě šíleným kreacím věčně mladého partnera. A mládne s ním. Charakteristiky dalších postav třebaže film spíše dokreslujících než prohlubujících, jsou rovněž jadrné a vícerozměrové. Syn Ondřeje Vetchého opakuje pábitelství svého nestárnoucího otce ve svých poněkud přemnožených manželstvích, v nichž dosud nestačil zcela dospět; starý druh Eda, věrný průvodce Františkova (Brodského) života, se pohybuje na úrovni asi nejlepšího Zindulkova výstupu jeho umělecké dráhy na stříbrném plátně i modravé obrazovce - seriálu VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE; mistrovsky svůj nesnadný part zvládla i legenda stříbrného plátna Zita Kabátová z generace prvorepublikových krásek třicátých let. Optimismus, který z LÉTA milostivě babího vyvěrá snad v každém záběru, nutí připomenout i Michálkovu mediálně poněkud "upozaděnou" režii. Je paradoxní, že ze seniorského kvartetu dnes žijí dva - ten nejmladší a ta nejstarší. Jakoby to potvrzovalo a utvrzovalo oprávněnost Hubačova základního záměru - oslavy moudrého, vědoucího stáří, které si nic neulehčuje a právě proto také nic nevzdává. Stará pravda, kterou vyjádřil již Marcus Tullius Cicero ve svém proslulém dialogu O STÁŘÍ, ve svém novém rouchu k nám přistupuje osvěžena, omlazena, nestárnoucí. Ne jako Elena Makropulos, ale jako bohyně Lada donekonečna rozhazující svůj věnec pučících květů lučních, polních i lesních do světa svých milovaných lidí. () (menej) (viac)