Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tragikomický příběh mladého pětasedmdesátníka, věčného snílka, pábitele a recesisty (V. Brodský), který na rozdíl od své milované, ustarané maželky (S. Zázvorková), se odmítá smířit s údělem rezignujícího stáří a žije svůj život jako nikdy nekončící výzvu, v níž každý den se pro něho stává báječnou příležitostí k novému dobrodružství. Spolu se svým věrným a oddaným kamarádem z operety přenáší divadelní role do života a splňuje si tak své nesplněné sny. Vystupuje jako emeritní člen Metropolitní operety, který kupuje zámky, jako revizor, horolezec a dobrodinec. V řadě vděčných komických situací, plných jemného i černého humoru, válčí s manželkou o svou bezstarostnost a nezávislost, s níž vždy znova dokazuje, co je to UMĚNÍ ŽÍT. Tento film o přátelství, lásce a neumírání je věnován Vlastimilu Brodskému. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (348)

Kimon 

všetky recenzie používateľa

Vyzrálý herecký kumšt na sklonku života Vlastimila Brodského musí každého inteligentního diváka zaujmout. Co na tom, že je to film o starých lidech a někdo nad takovým filmem pohrdne. Buď šťastliv ty člověče, kterýž na konec svého vlastního života budeš nahlížet se stejným nadhledem, jako to dokázal ve své roli Vlastimil Brodský. Všechna čest jeho hereckému umění. Má úcta i hereckému podání Stelly Zázvorkové a Stanislava Zindulky. ()

Jillen 

všetky recenzie používateľa

Vladimír Brodský a jeho nezapomenutelná herecká role ztvárňující flegmatického staříka, který si ze života dělá srandičky a svou ženušku tak málem dovede k úvahám o rozvodu a div, že ji neklepne, prostě nemá chybu. Film sice nezáří nějakým zvlášť úžasným dějem, ale Brodský a Zázvorková tomu prostě dodávájí říz. ()

Reklama

monolog 

všetky recenzie používateľa

Málokdy cítím po nějakým filmu tolik deprese, jako po Babím létu. Jak tady někdo píše, že by se to mělo povinně pouštět v domově důchodců, tak s tím nesouhlasím, pokud ovšem autor této myšlenky nechtěl, aby se domovy důchodců rychle vylidnily, aby tam mohl šoupnout někoho od sebe. Boj se stářím a odstraněním do starého železa společností je tu ukázán krásně, ale problém je, že já tady viděl tu hroznou bezvýchodnost stáří, kdy už člověk prostě nemůže skoro nic, a když se o to snaží, tak ho všichni ostatní považují za cvoka a podivína, případně mu to zatrhnou. Jak někdo někde řekl, na stáří a staré lidi se už nikdo nerad dívá (a kdo ano, je považován za cvoka). Atmosférou neutěšenosti, samoty a beznaděje stáří mi tenhle film hrozně připomínal báseň Františka Halase, Staré ženy, ze kterých tu uvedu malou ukázku (následuje): Smutná odpoledne nedělní smutná starými paními, které se belhají k oknům starou cestou vyšlapanou v koberci, starou cestou, mezi stolem a lůžkem, mezi zrcadlem a fotografiemi, mezi židlí a falešnou palmou. Opřeny potom o rám okenní dívají se dolů do ulic, odtud ta bezútěšnost odpolední nedělních. [...] Staré paní kulhají ke smrti, a těch několik zastavení na známé vyšlapané cestě, to je jen smítko na výšivce, to je jen skrčený roh povlaku, to je jen spadlý drobínek, nic jiného ta zastavení neznamenají. [...] Staré paní v koutku svém, shrbené a světem zapomenuté, staré paní jimž děti odešly a zemřely, staré paní nečekající na vrznutí dveří, plačící jen ze slabosti očí. [...] Staré paní plné tmy a odcházení, ruce spadlé v klín dvé mrtvých věcí zkřížených, v klíně v paláci života bývalém, ó domove života domove rozpadlém, krov kolem je zřícen jen siroa tam hnízdí, mé staré ženy klímající pod světem. [...] Mrtvá odpoledne nedělní, smutná tvářemi starých žen v nichž se již neobráží, jenom skomírání jenom nemoc, není vzpomínky není zasnění, není toužení ani naděje, jenom stáří jenom červ ještě spící. Vy tváře starých žen, s clonou minula tak těžce visící, jen kůži odhrňte a je to smrt, vy tváře starých žen, osiky bezlisté, monstrance nepozdvihované, mozaiky strastí, delty slzí, masky pošinuté, pohřebiště úsměvů, heraldiko bez vysvětlení, scvrklá jablka poznání, plástve vybrané, zápisy pomíjejícnosti. [...] Ó smutná odpoledne nedělní, na kříži starých žen. ()

ivishka odpad!

všetky recenzie používateľa

Chápu, že herec Vlastimil Brodský zemřel krátce po tomto filmu tragickou smrtí... A asi jim ten film dal práci.. Pravděpodobně.. A nebo taky ne, že?! Totiž v dnešní době je důchodců pomalu více, než lidí v produktivní skupině národa. Nebaví mě sledovat s nimi komedie, dramata a ani nic podobného. Nebaví mě poslouchat kolik zaplatili za nějaký hrob(někdy mě napadá spásná myšlenka, že by si do něj mohli pomalu, ale jistě lehnout) a kolik stojí salám v kauflandu. Rozhodně mě nebaví poslouchat, že nevědí jak se jmenují jejich vnoučata a kolik stál pohřeb toho a tamtoho nebožtíka - ooo a to nádherné parte! Já se jen divím proč je tu zase ta hvězdná obloha?! To jste se všichni doslova zbláznili? No tak tedy dobrá... Aneb jak ovce hodnotí film o nikom a ničem s nezábavným a pomalu se válejícím dějem. ()

Tomco 

všetky recenzie používateľa

Vlasta Brodský je čarovný. Taká prirodzená životná úloha, akoby už naplno cítil, čo bude nasledovať. Hm, smutno-veselý príbeh, ktorý ma v prvom rade dojíma a zároveň utvrdzuje v názore, že Michálek je jedným z najzaujímavejších domácich (ak sa môžem stále stavať do role Čechoslováka) režisérov súčasnosti. ()

Galéria (23)

Zaujímavosti (18)

  • Při závěrečné balónové scéně chytly Vlastimilu Brodskému od otevřeného ohně vlasy. Sám to komentoval slovy: „Naštěstí tam nemělo co hořet.“ (Olík)
  • Producenti uvažovali už natočenú scénu s balónom z filmu vystrihnúť a chceli, aby posledný záber bol na odchádzajúcu limuzínu. Ale scenárista Jiří Hubač trval na tom, že scéna by tam mala ostať a najviac sa mu z celého filmu páčila. Nakoniec sa urobil kompromis a scéna vo filme zostala, ale bola skrátená na polovicu času. (Raccoon.city)
  • Susedka (Petra Špalková) tvrdí panovi Hánovi (Vlastimil Brodský), že nemôže chodiť výťahom, nakoľko trpí klaustrofóbiou. V skutočnosti Vlastimil Brodský trpel miernou fóbiou z výťahov a veľmi nerád v nich chodil. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama