Vlny

Co do Waves nedal Trey Edward Shults po stránce scénáře, to mnohonásobně nahradil vizuálem. Hned úvodní scéna v autě vtáhne, je výborným spojením hudby a fantastické kamery, čemuž ani zdaleka není naposledy. Taktéž nikoliv naposledy, ale na hodně dlouhou dobu (až do závěrečného "opakování"), je také poslední pohodovou. Scénář vůbec není špatný, faktem ale je, že si jede příběh klasičtějšího ražení, i když je to působení přísného otce na rodinu z pohledu syna a dcery velmi dobře podáno a současně zahráno, obzvlášť Kelvin Harrison Jr. Jsou to příčiny, následky, vyrovnávání, z čehož nepřekvapivě především následky dokáží sejmout. Třeba takový pohled do Tylerovi hlavy po "rozhovoru" s přítelkyní a jeho návrat domů. Zase to spojení kamery, hudby a samozřejmě dění. První polovina je však tou lepší polovinou, jinak to ani být nemohlo. 75% (21.09.2022)

S mylným očekáváním, že to bude nějaká příjemná romanťárna od mého milovaného studia A24, se skvělou hudbou od mých, ještě milovanějších umělců Reznora a Aticcuse, jsem stisknul tlačítko play a nechal se unášet na vlnách (haha), tohoto snímku. A ty pičo, to bylo jízda... ačkoliv diametrálně odlišná, než jakou jsem čekal. Dokonale nepříjemný zážitek, zdrcující dekonstrukce života jednoho středoškoláka, i příběh o lásce a odpuštění. Už od prvních sekund snímek oslňuje svou vizuální svůdností, precizním záběrováním a nádhernými kulisami Kalifornie. Zároveň jsem rád, že se zde tvůrci rozhodli i trochu "experimentovat", se změnou filmového formátu a nenápadně divákovi podstrčit, v jakém emocionálním rozpoložení se daná postava nachází a audiovizuálně tak zpracovat posun příběhu. Trippy a party sekvence zase dost evokují Euforii, a nelze se tomu divit, když se na obou projektech podílelo A24 s víceméně stejným týmem lidí a podobným vibem námětů. Narozdíl od ní mě zde však nesrala každá sekunda. Proto také zamrzí, že v porovnání s ní, se zrovna tenhle snímek dočkal dost chladného přijetí od diváků. První polovina filmu byla v každé scéně naprosto strhující a u několika pasáží jsem téměř nedýchal. Hudba k tomuto snímku, a celkově celý jeho sound-desing, jenž výborně pracuje s nepříjemnými a schiziodními tóny výborně podtrhuje celou anxiety atmosféru, která se postupně stupňuje až do dechberoucího klimaxu, během něhož jsem docela šokovaně čuměl na obrazovku. Ovšem zde se i vztahuje má, snad jediná výtka. A to sice druhá polovina snímku. Jiný příběh a dopad všech událostí na rodinu je sice zajímavý sledovat, bohužel už ale ne zas tak zábavný a poutavý. Nicméně vizuálně a herecky je to stále absolutní špička. Takže, přestaňte dělat vše, co momentálně děláte, a pusťte si tento hidden gem. ...also, nemůžete mít na jednom soundtracku Reznora, Radiohead a Kanyeho, a očekávat, že z toho nebudu mít absolutní orgáč. (15.08.2022)

Nehorázná palba. Těhle malých independent low-budget syrových american dream příběhů se točí v takto nastavené kvalitě pekelně málo a díky bohu za každý takový příspěvek. Má to některé podobnosti s The American Honey. Ale je to kratší, rychlejší a méně rozevláté, tedy více soustředěné na interakci hlavních postav a jejich následnou transformaci. Málokdy se vidí tak brilatní a dokonale koherentní konzistence silného "filmového" příběhu a zároveň velmi zajímavého pohledu na reálnou problematiku současných teenagerů USA (sociální sítě, snadný přístup k drogám). Pětka není jen za to, že první polovina je ještě o třídu lepší, než "rozlučková" druhá. I tak ale silný, sensuální zážitek, který umně podporuje parádně elektrizující soundtrack a občas typické nervní tóny Trenta Reznora. (25.03.2020)

Ono už předchozí snímek Treye Edwarda Shultse (Přicházejí v noci) bylo těžké hodnotit. Bylo to tehdy o agresivních projevech nemoci, která rozhodně nebyla jen obyčejnou chřipkou. Tři roky starý kousek spoléhal na psychologii postav a atmosféru, což je doménou i téhle silné novinky. Ta je příběhem rodiny, která řeší takové ty „skoro obyčejné“ životní trable, jenže se tím razantně odděluje od nějaké zaoceánské rodinné limonády. Nadějný sportovec, vysoké nároky od otce, intenzivní vztah se spolužačkou, nečekaná komplikace v podobě těhotenství, fatální kloubové opotřebení v rameni. Buch bác. A to nejsme ani v polovině. Celé je to intenzivní, nátlakové, dravé, energické, režijně jisté. A herecky velmi dobré. (20.03.2020)

Režisér mě svým minulým hororovým kouskem slušně navnadil, tedy bylo jasné že jeho příštím filmu dám určitě šanci. Vyplatilo se. Vůbec jsem netušil, že film je prakticky rozdělen na dvě části. První je jedním slovem skvělá, parádně gradující a jeden z nejlépe natočených počinů, který mě vyloženě vyrazil dech. Desítky minut před pohromou jsem téměř nedýchal v neblahé předtuše před tím co nevyhnutelně musí přijít. Napínavé pro mě byly už samotné scény, kdy se postavy třeba jen vykloní z okno. Ta blížící se tragédie je přímo hmatatelná. Nejde popsat slovy. Takže divák je takto nastaven a pak příjde druhá část. Mnohem mnohem pomalejší, která nevím proč ale má hodinu. Vůbec jsem nepochopil, proč takto skvěle rozjetý snímek tolik zpomalí. Veliká škoda. Každopádně podstatně více mě Vlny daly než vzaly a já jsem jim za to vděčný. 90% a 50% /2 = výsledných 70% (29.04.2024)