Posledná aristokratka

Přijde mi to...takové...jaksi nedodělané. Na jednu stranu se jedná o fajnovou, odpočinkovou komedii. Navíc s pěknými záběry na české zámecké exteriéry a interiéry. Na straně druhé je ten humor ale takovej, trošku, prvoplánovej a kupodivu dost jednoduchej, myšleno trošku v duchu takových těch konzumních českých rádoby haha seriálů. Pořád si to ale drží originalitu v podobě samotného námětu pana Bočka a tak to se to s tím humorem docela zvládnout dá. Překvapuje mě ale, jak tu táta, alias Hynek Čermák, měl tak málo prostoru, aby dal na odiv stres z nedostatku financí. Například. V jeho případě to mohlo být daleko vtipnější, v knize minimálně je. Jediní opravdu využití do morku kosti jsou Eliška Balzerová, coby zámecká kuchařka a Martin Pechlát, coby kastelán.Kdyby byly všechny postavy tak skvělé, jako tyto dvě, byla by tato komedie geniální. Takhle je příjemná, ale legenda z toho bohužel nebude. Na rozdíl od knihy. (02.08.2020)

Na Poslední aristokratce je smutné, že půjde zřejmě o nejlepší zimní komedii následujících (tý)dnů (lepší než Ženská na vrcholu, Špindl 2 a Šťastný nový rok). Ještě smutnější je, že jde téměř výlučně o zásluhu Vladimíra Smutného. Ten ví, z jakého úhlu herce snímat, aby měl záběr nějakou dynamiku a nebylo třeba zbytečně stříhat. Když si mezi sebou postavy nevyměňují hlášky prozrazující snahu být vtipný za každou cenu, a sledujeme jenom pásma hezkých obrázků jako z videa na podporu turismu (jakkoli inspirací byly spíš Tři oříšky pro Popelku), je film docela příjemný. ___ Jeho větší část bohužel tvoří pásmo sitkomových scének s teatrálními herci, které nespojuje žádné ústřední téma, žádná substance (která úplně chybí postavám, proměňujícím se čistě dle toho, kde je scénář zrovna potřebuje mít - „hlasem rozumu“ je tak třeba po devadesát procent stopáže Frank, ale krátce před koncem na sebe rozumné rozhodnutí za celou rodinu vezme Vivien, jednající do té doby naprosto iracionálně). Snad kromě sdělení, že české koblihy jsou lepší než americké donuty a lhaní a zatajování je v pořádku, pokud z něj dokážete vybruslit nějakým podrazem (nebo tím, že se dobře prodáte). Z motivů exponovaných v úvodu (americká kamarádka, ztracené plechovky, abstinence, nestabilní lustr...) je později smysluplněji zužitkováno pouze nacistické splachovadlo (yep!) a seznámení s Maxem, které žel svou lyričností/sladkobolností narušuje nadsazenou stylizaci zbytku filmu.___ Ze všeho ostatního, co slibuje zápletku, jsou vytěženy pouze další nikam nevedoucí situační gagy. Nejen s ohledem na skoro dvouhodinovou stopáž jsou takřka nulový vývoj a epizodická stavba, jakkoli odpovídají předloze, krajně nešťastné. Jiří Vejdělek jinak potvrzuje, že řemeslo zvládá velmi dobře (až na ta CGI letadla a stejně fejkový New York) a divákům nedůvěřuje vůbec, pročež téměř bez ustání hraje hudba prozrazující nám, zda se máme smát, nebo plakat. U titulkové písničky od No Name se mi chtělo obojí současně. 45% Zajímavé komentáře: Marthos, castor, Marze, marhoul, Slepejsek (24.10.2019)

Měli to nechat točit Trošku, bylo by to aspoň tak zábavné jako Babovřesky nebo Strašidla, která to nejvíce připomíná. Pokusy o humor jsou jim podobné, ale v Babovřeskách aspoň fungují. Fakt se mám smát, že někdo upadl na sněhu? Že někdo nasává ořechovici? Že Liška plešatí? Jinak v České televizi objevili drony, pokud jste si toho již nevšimli v mnoha jejích dokumentech z poslední doby, a jsou plně využity na opět zbytečné záběry krajiny a hradu shora. Jinak je to skoro dvouhodinová nuda, kde nejsympatičtějšími postavami jsou unylý kastelán a dcera, ale ani ti moc nezachrání – protože nemají nakonec dostatečný prostor – plochý ne-příběh s trapnými pokusy o vtip. Ona tedy už ani kniha není žádné terno, prostě další z vyhypeovaných titulů, ale tady to šlo ještě o několik stupňů dolů. Jinak to má jediné plus, slušnou kameru, která umí rámovat obraz. Hudba je otřesná. A Vilhelmová s tou svcrklou bradou a dlouhým nosem vypadá - prostě jí to tady ale ani trochu nesluší. Dvakrát jsem se pouzasmál, ale jinak zbytečný film, po kterém při druhém uvedení v televizi nikdo ani neštěkne. (12.03.2020)

Letní kino na Vinohradech/// Obsazení 9/10 Děj 7/10 Hudba 8/10 Prostředí 8/10/// PLUS: zábavné a v mnoha situacích překvapivě vtipné, vlastně co záběr a scéna, tak vždy nabízí několik (spíš situačních) vtipů naráz, dobře zahrané (Čermák opět dokazuje, že umí i komediální roli), Eliška Balzerová byla roztomilá, Yvona Stolařová přirozená a sympatická a Liška, ten byl zase Liška, potěšila mě účast Zdenky Procházkové, hudba poctivě doplňovala atmosféru MÍNUS: jiný by řekl, že hudba byla návodná, vtipy laciné, Tatiana Dyková přehrávala (už zase), scénář a vývoj příběhu prostý, zápletka vesměs žádná a možná nechybí moc k tomu, aby to byla jen standardní česká komedie/// Shrnutí: Čekal jsem právě ten standard, ale nakonec jsem se příjemně po celou dobu bavil. Je to vlastně taková pohádka, které musíte ledasco prominout, ale v dobrém kolektivu (v sále) s dobře naladěnými kamarády (diváky) může být snímek zábavnou podívanou./// Celkem 77%/// (31.08.2020)

Adaptace současného literárního bestselleru Evžena Bočka je sice typickým filmem pro nejširší diváckou obec, jeho humor ale není prvoplánový, spíše situační a vychází z celkem poctivě budované kritické sebereflexe. Schopnost nebrat se smrtelně vážně, slovní žonglérství, smysl pro rytmus a pointu – to vše přesvědčuje o tom, že Vejdělkovy filmy nemusí být pokaždé jen na jedno použití. Střet newyorských snů s krutou českou realitou, rámovaný pohádkově bílými zimními scenériemi, působí podstatně svěžeji a svižněji, mnohé situace jsou pojaté sice víc "divácky", ale v konfrontaci s některými porevolučními restitučními komediemi (Hotýlek v srdci Evropy, Ještě větší blbec, než jsme doufali) rozhodně nezaostávají. V žádném případě tu nejde o samoúčelný smích, vyluzovaný na základě laciných vtípků – diváci tu nejsou nuceni čekat na povel, kdy se mají právě zasmát, ale sami si volí, která situace je vtipná. Tomuto účelu zcela vyhovují skvěle typově obsazení herci – je nabíledni, že zaručený úspěch tu sklízí Eliška Balzerová v roli jadrné hospodyně, ale svou bezpečnou polohu tu nachází i všichni ostatní: Pechlát v groteskně střižené figurce suchopárného kastelána, hledajícího smysl života v odhánění muflonů, Liška coby poněkud směšný hypochondr, který na žádnou práci nesáhne, Čermák, jehož znovuzrozený hrabě naznačuje, že tento charismatický herec se univerzálním drsňákem současných krimiseriálů stal nejspíš omylem. Dyková vytváří v silně karikující poloze typickou newyorskou fiflenu, uvyklou zaoceánským móresům, vyznávající s téměř nábožnou úctou vše, co úzce souvisí s britskou královskou rodinou, zejména s princeznou Dianou, a vystavenou nepříjemným konfrontacím se světem deziluzí. Romantika je ponechána v souladu s oficiálním diváckým zájmem na příslušnících nejmladší šlechty v Čechách, tedy na sympatické Yvonně Stolařové a Zdeňku Piškulovi; kolorit ospalého zámeckého hnízda doplňují i nemnohá sólová vystoupení herců stojících na opačné generační křivce – za všechny připomenu třiadevadesátiletou Zdenku Procházkovou a její lipicány. Spor o to, zda film odpovídá knižní předloze je v tomto případě zcela irelevantní, protože to, co se na stránkách nenáročné Bočkovy knížečky jeví jako neotřesitelné, je filmovou kamerou jen nepatrně rozvedeno a zvýrazněno. V úhoru současné filmové komediální produkce je Poslední aristokratka vkusnou, nevtíravou a příjemnou podívanou, jejíž popularita by v jistém smyslu mohla vystrnadit i jeden z přeživších kánonů štědrovečerní obrazovky – Vorlíčkovu Popelku. Budiž jí to přáno. (11.04.2020)