Posledná aristokratka

"Jmenuji se Marie Kostková z Kostky. V rodové historii jsem v pořadí třetí." Aneb jak vtipná knížka cestou na filmové plátno ztratila veškerý vtip. Dokud se film jakž takž držel knížky, tak to ještě šlo, člověk se sem tam zasmál, ale v druhé půlce filmu to ztratilo šmrnc, šťávu a zbytek toho vtipu, který se sporadicky objevil v první půlce. Film navíc strádá převážně tím, že převodem na plátno ztratil hlavního tahouna a vypravěče knížek - Marii, která ve filmu hrála jakési druhé housle. Škoda promarněného potencionálu. (11.04.2020)

Strašnej průšvih. Vejdělek stvořil zas další vejdělkovinu - nudnou, humoru prostou a zaměnitelnou s jakýmkoli svým výtvorem. Bohužel. Že s knižní předlohou tato Poslední aristokratka nemá kromě jmen postav a faktu, že restituovali zámek, nic společného, by nevadilo tolik, kdyby vzniklo něco zábavného a vtipného. Ani omylem. Zatímco Bočkova tetralogie je napsaná v duchu fantastické nadsázky jako vystřižené od Švandrlíka, film se bere vážně, takže do něj vůbec nezapadají nerealistické postavy na hraně karikatury a trapnosti, a vůbec nedává smysl. Spoustu blbostí z filmu vypsal do své recenze František Fuka, takže ho nebudu tady papouškovat, jen dodám, že jak s ním většinou nesouhlasím, tady má bohužel pravdu. Přemýšlím, zda je co vyzdvihnout - snad možná příjemnou vánoční atmosféru, fajn soundtrack složený z mozartovské klasiky (teda do naprosto zrůdné titulkové písničky od No Name - jak v kině vždy sedím do konce titulků, tahle příšernost mě snad poprvý vyhnala ze sedadla dřív), milé překvapení v podobě přesvědčivé Yvony Stolařové - a tím to hasne. Humor z nefunkčních pokusů o hlášky, trapné postavičky jako z Účastníků zájezdu, naprosto debilní rozuzlení zápletky s prodejem zámku, dokonce přišlo i zklamání z jindy skvělé Smutného kamery - v Aristokratce se opakují stereotypní letecké pohledy na zasněžený zámek a tím to hasne, prostě bez nápadu. Tak na mě ostatně film působil celkově: jako kdyby se Vejdělek, Smutný a prostě všichni u natáčení nudili, odvedli povinný standard s vidinou "vyděláme prachy na zfilmování bestselleru, takže je jedno, že to bude debilita, kvůli názvu na to lidi stejně přijdou" a honem domů. Když jsem se při novinářský projekci začal nudit fakt už strašně moc a poprvé se podíval na hodinky, vyděsilo mě, že uteklo teprve 30 ze 110 minut stopáže. A to je fakt průser. (24.10.2019)

Etablovaný režisér a scenárista Jiří Vejdělek tak dlouho chodil s humorným džbánem pro dobrou vodu ke scenáristické studni, až si jednoho dne napumpoval krev, "modrou" krev. A s touhle pro něj neprověřenou kapalinou zkrátka neuměl pracovat. Naředená "modrá" krev mu ztuhla, humor vyschl a zápletka jaksi nikde. Film má cca 110 minut a už někde za svojí polovinou se ztrácí v absolutní jednotvárnosti a předvídatelnosti dění, nejednou je znát i literární původ díla, z něhož se vychází, načež převládá křečovitě urputná snaha vdechnout knižním stránkám filmový život. Jestliže jeho režie kdysi fungovala v humorném (p)ohledu v též literárně vzešlých Účastnících zájezdu, to samé se už nepodařilo aplikovat do téhle smėsky všeho nevtipného a nezábavného. A styční herci, Pavel Liška coby údržbář hypochondr, symbolická rolička Anny Polívkové coby účastnice letu či Martin Pechlát jako důstojný kastelán už jsou jen zašlou vzpomínkou na svěží humor. Z jiných Vejdělkových filmů přispěchala hospodyně Elišky Balzerové. Zpustlým zdím zděděného panství Kostka nyní šéfuje hodná rodinka z New Yorku ve složení táta Hynek Čermák, máma Tatiana Dyková a dcera Yvona Stolařová. Dohromady nic světoborného na poli komedie nepředvedou, se "služebnictvem" na zámku se domluví perfektní plynnou češtinou a nejhustší zápletkou z celého filmu je dávná rodová kletba, která nenechá žádnou pannu aristokratku v klidu. Ano, onou poslední ohroženou aristokratkou je debutující Yvona Stolařová. A každý chátrající zámek je také dobré zprovoznit a otevřít pro veřejnost, aby bylo dost financí na plánovanou renovaci. Osvědčené režijní metody Jiřího Vejdělka náhle postrádají svůj striktní řád a promyšlenou strukturu. Mnohé scény dávají tušit, že budou (humorně) vypointované, ale nestane se tak. Film rozhodně nepůsobí, že by trpěl finančními nedostatky. Není proč si stěžovat na kameru Vladimíra Smutného, kulisy zámku mají originálně stylizovaný ráz a najde se i špetka neotřelé režijní formy. Celkově je ovšem ráz a průběh filmu zcela monotónní, Hynek Čermák mně do role hodného hraběte příliš nepasoval a vzešel z toho průměrný film, který trpí slabým scénářem, nepravděpodobným vývojem postav (viz Tatiana Dyková) a nedostatkem humoru, ten trapně sitcomový převládal. 5/10 (09.05.2020)

Rodové heslo šľachtického rodu z filmu hovorí o tom, že na to, aby si niekto skutočne užil výhru, musí najprv prehrať. Film je v tomto zmysle nenaplnený, pretože realizuje len porazeneckú polovicu hesla. Ide totiž o prehru všetkého: zábavy, humoru a aj filmu ako takého. Instantná "komédia" zložená zo súboru otrepaných kvázivtipných klišé. Zopár ako-tak vtipných replík tŕň z päty úbohosti nevtrhne. Viacej rozpisovať o hlúposti naozaj nemá zmysel. (29.08.2022)

Tak tohle ne. Pěkně obsazené, představitelka Marie si mě získala, i ten Piškula alias Trávníček na koni, v závějích v Popelce, tam pasoval hezky a chvílemi to bylo příjemně fajn, ale tím má chvála končí. Mizerná režie a scénář k pláči. Dialogy-průser. Sníženo na dvě hvězdičky, jen z úcty ke zúčastněným hercům, kterým umělé, rádoby vtipné, často vyloženě trapné repliky vycházely nepřirozeně z úst. Sázka na vánoční zámeckou atmosféru nestačí, chyběla v tom hravost, zábava, bylo to nucené, kostrbaté, situací, kdy je divákovi za herce trapně, je zde příliš. A to nekritizuji příběh, protože ten mě až tak nepohoršil. Vadí mi, když režisér takto okatě podceňuje diváka. Komedie není snadný a vděčný žánr, ale proč tohle musela být nutně komedie? Proč to nemohl být pěkný, český vánoční film podle velmi pěkné knihy? Za mě zklamání od evidentně znuděného tvůrce, který tento počin trestuhodně odflákl. (25.10.2019)