Slavnosti sněženek

"Tak to je ta moje nová družka... vyměnil jsem ji za obraz... Krajinka v zimním hávu." Já tedy na ty poetické filmy moc nejsem a krásu zaprděného venkova taky nedokážu moc ocenit, ale Slavnosti sněženek mám rád. Vždycky si při nich totiž vzpomenu na to, jak bylo na světě krásně, když příslušníci řešili opilce na kolech odebráním ventilků, když se "odborník" Leli pouštěl do jakékoli práce, když pan Karel všechno sežral a jak by mne uspokojilo obzvlášť trýznivě zakroutit krkem rodině pana France. A toho kance si dám na šípkové omáčce se zelím, protože jsem diplomat. (27.01.2017)

„Tu máte vestu. Nemá gombíky ani dierky pre gombíky, krajčír bol ožratý... ale nekúpte to.“ Výborná česko-slovenská komédia so skvelými dialógmi, bezchybným hereckým obsadením (v čele s Rudolfom Hrušínským) a k tomu originálna chlapská poľovnícka zápletka. Plus pivo, saláma, klobása, divina, jeden bernardín a koniec, aký asi nebudete čakať („Kamaráti ma čakajú na držkovú.“). (11.08.2007)

Neuvěřitelně laskavě podaná všední realita jednoho spokojeného, klidného místa naší země, kde lidé řeší své problémy a zabývají se svými záležitostmi, a proto nejsou o nic nevýznamější nebo nezajímavější než kdokoliv jiný. Vpravdě lidská historie, nepřekonatelně a přitom neprvoplánově humorná a rozkošná. Ve filmu se spojily plody geniálního spisovatele obyčejnosti Bohumila Hrabala s prací názorově tolik podobného Jiřího Menzla, které nechaly vzniknout jednomu z nejpoetičtějších, nejlidštějších a nejsrozumitelnějších děl. Hlavního účinku dosahuje originální seskupení svérázných figurek, které obývají tuto, přímou, stále trochu zamlženou silnicí, tak dobře charakterizovanou, oblast. Ať jsou to "veliké" postavy jako všemi ženami ve své domácnosti pronásledovaný, ale přitom tak životachtivý Rudolf Hrušínský či nenapravitelný idealista Jaromír Hanzlík, anebo pouze epizodní figurky, jako rozklepaný a poněkud senilní jedlík František Vláčil. Co říci na takové kontrasty, kdy se při štvanici ubohého kaňoura dusíme smíchy, a posléze nám zakončení jeho pobytu ve třídě (S mimochodem tak líbezně nevinnou Libuší Šafránkou.) málem vžene slzy do očí? (22.12.2004)

Filmová pohoda. Krásne poetická komédia s prvkami tragiky a jemného filozofického, či baladického nápevu. Ten filmu dodáva pomdanivé prostredie jesenného vidieckeho prostredia Kerských lesov. Množstvo postáv zasahuje do deja priamo aj nepriamo, no všetky v ňom majú nezastupiteľný význam. Príbeh filmu plynie len na jemnom náčrte deja, ktorý prakticky ani nie je dôležitý. Dôležitá je prirodzená plynulosť s množstvom pamätných scén a krásny záver. 85%. (12.06.2009)

Lásku k statickým, nedokonalým postavám, neměnně připoutaných k jednomu, zdánlivě běžnému, místu, s Hrabalem, potažmo mladým Menzelem, velmi sdílím (tahle věta je můj Lukáš Grygar moment). Však jsem také po celou dobu sledování cítil ve vzduchu to tlející listí, déšť a kouř z udíren. Škoda jen, že tuhle poezii umaštěného nicnedělání, kterou film dokáže efekt(iv)ně znázornit jenom tím, jak v podvečeru svítí v lese okna chat, má potřebu občas zbytečně fortifikovat těmi na krev pábitelskými momenty s vyměněnými ženami, Patem a Matem s kýblem barvy či dětmi zpívajícími Čechy krásné, Čechy mé na poslední cestě nešťastného kaňoura. Menzel zde každopádně projevuje překvapivé formální schopnosti. Noční sekvence jsou šikovně nasvícené, denní zase nostalgicky zastřené. Umí velmi dobře pracovat s pološerem a umolousanou blátivostí podzimních dní. Není divu, že jeho talent objevili na Západě, kde jim následně natočil Čokoládové čmuchaly. Hehe. (26.05.2023)