Rozmarné léto

Skoro se nechce připojovat další oslavné věty k této genialitě. Převést Vančurův jazyk do filmu a film tím nezničit, ale povznést na naprostou, ojedinělou a neopakovatelnou originalitu, to dokáže jenom ďábel nebo Jiři Menzel. Přitom si musel uvědomovat, že vzhledem k nepřeložitelnosti, celé to úsilí investuje do území, z pohledu rozlehlosti filmového světa, jen o málo většímu, než je Důrova plovárna. (31.10.2005)

Když se ze svébytného literárního uměleckého textu vyklube dobrý scénář, je to zázrak. A když se tenhle dobrý scénář ještě navíc podaří kongeniálně natočit jako v případě Menzelově, je to zázrak o to větší, o co méně takovýchto počinů můžeme v dějinách nejenom české kinematografie najít. Problémem je, že Vančurově náročnému textu mnoho lidí patrně vůbec neporozumí a v případě filmu je to ještě horší ... vědomá rezignace na dějovou složku je z dnešního pohledu téměř hřích. Ale ve Vančurově Rozmarném létě jde přeci spíše o paradox souboje hyperumělecké formy s nicotným a malicherným obsahem, z čehož pramení komika textu. Text je navíc poklonou a ódou na krásu bratrské (biblokralické) češtiny, o ni a poetiku jde v knize především. Jak tohle všechno převést do světa obrazu a pohybu, když je to naprosto nepřenositelné? Jiří Menzel to kupodivu malinkou odbočkou dokázal. Hlavně všichni zúčastnění herci podali obdivuhodný výkon a zvláště ústřední trojice ctihodných (a tak různorodých) občanů vystihla ducha Rozmarného léta kongeniálně. Každý z nich reprezentuje ve filmu jeden svět - plavčík Důra svět materiálna, touhy a chtíče, ctihodný Abbé svět duchovna a ctností a světaznalý Major svět kosmopolitní, svět zkušenosti a rozumu. Do jejich poklidného místa plného pseudofilosofických pří o nicotnosti, byť tak překrásně a poeticky podávané, vtrhne jako průtrž mračen cizorodý element, jenž přinese i dějový impuls - příjezd kouzelníka Arnoštka a zvláště jeho nádherné pomocnice Anny rozjitří postupně ve všech třech pánech erotický žár a následky jsou ...tragikomické:-) V celém tak konverzačně poeticky laděném příběhu jde vlastně jen a jen o věci nejpokleslejší - o jídlo, pití a sex... Jiří Menzel za tenhle svůj bravurně ledabylý režijní (i herecký - i když on sám své tehdejší herectví dnes kritizuje...viz bonusové rozhovory na DVD) počin sice nemohl dostat Oskara, jelikož tenhle film je přes své silné jazykové zakotvení do cizí řeči nepřenosný, ale zasloužil by si bezpočet Českých lvů, kdyby tehdy takovéto ocenění existovalo. Takhle mu alespoň někteří jeho diváci prostřednictvím csfd mohou poděkovat... (13.02.2007)

Tento způsob natočení filmu se mi zdá velmi šťastný. Co pozoruhodného napsat k tomuto poetickému skvostu, když ho již tolik uživatelů výstižně okomentovalo. Koncem let 60., v oné těžké době těsně před vstupem spojeneckých vojsk, byl Jiří Menzel nařčen, že Rozmarným létem vzdává hold maloměšťákům a buržoaznímu způsobu života. Stalo se tak v tehdejším sovětském tisku, který Menzla označil za reakcionáře, stejně jako například Jana Němce. Časopis Kino ještě mohl na urážlivý článek reagovat a vyvracet jej, později však i zde zavládla cenzura. Že sovětští soudruzi ryze český film nepochopili, je více než jasné. Současně byl jedním z mnoha drobných důvodů, které měly ospravedlnit okupaci Československa. (04.01.2011)

Slunce pálí, komáři štípou, voda má ideální teplotu ke koupání a tři pánové středního věku si užívají života a sladkého nicnedělání. Ovšem tuto idylku nezčeří jen náhlý déšť, ale i příjezd komedianta a především jeho krásné asistentky. A těmto třem chlapíkům se začnou zapalovat lýtka a probouzet obyčejný lidský chtíč. Jenomže věk a čas nezastavíš! Je až neuvěřitelné, s jakou lehkostí a bravurou se povedlo Jiřímu Menzelovi převést Vančurovu předlohu na plátno. Postavy mluví archaickým básnickým jazykem, přičemž to působí naprosto normálně a přirozeně. Hvězdné herecké obsazení je pak už jen třešinkou na dortu. 95%. (25.05.2011)

Top 10 Českého filmu. Druhý celovečerní Menzelův film. Film natočený podle předlohy V. Vančury. Lázeňské městečko Krokovy Vary. Plovárna na řece Orši je místem setkání tří starých dobrých přátel : mistra Antonína, majora a abbého kteří tu tráví chladné a deštivé dny nevydařeného léta v přátelském hašteření až jednoho dne mezi ně zavítá potulný komediant Arnoštek (Menzel) s jeho krásnou společnicí Annou (Preissová v té době ještě studentka Damu J. Drchalová) a všem se tak náhle od základu změní život a vůbec názory na něj a ty tři pánové jsou náhle jako opaření a každý z nich by rád skončil v obětí této mladé slečny. Vynikající hřejivý a laskavý film (nebo spíše próza, pozoruhodného parodického humoru, jiskřícího napětí mezi patosem přednesu a malostí látky s typickou Vančurovským stylizovaným jazykem bravurně převedeným na filmové plátno. Dále bych upozornil na výraznou, malebnou až téměř až idylickou kamerou Jaromíra Šofra. Po Oskarových Vlacích další mimořádně zdařilé dílo. Které snad ani nenudí ale zas uteče jako voda. Moje oblíbená a všem známá hláška z tohoto filmu :"Tento způsob léta se mi zdá poněkud nešťastný"doslova zkultovněla. (20.05.2006)