Komédia / Poetický
Československo,
1980, 93 min
Réžia:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Magda Vášáryová, Jiří Schmitzer, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Oldřich Vlach, František Řehák, Miloslav Štibich, Alois Liškutín (viac)Obsahy(1)
Príbeh z prostredia malomestského pivovaru, kde býva správca Francin, disciplinovaný a vedomý si svojich povinností. Jeho protikladom je nespútaná, slobodomyseľná žena Maryška. Do ich láskyplného súžitia vstupuje náhle ako búrka Francinov brat - Pepin, starý mládenec, obuvník, operný spevák a predovšetkým fantasta. Páni zo správnej rady žasnú, aké bláznovstvá robia Pepin s Maryškou, svedomitý Francin má však strach, aby neprišiel o miesto. Pokúša sa svoju ženu usmerniť, dokáže sa na ňu aj nahnevať, ale vždy iba na chvíľu. (STV)
(viac)Zaujímavosti (49)
- Jiří Menzel ve své knize "Rozmarná léta" napsal (zkráceno): "Můžete mít pocit, že se vytahuju, ale nedá mi to: Dostal jsem během let za svoje filmy hodně cen, diplomů a uznání, ale to není nic proti poctě, které se mi dostalo za Postřižiny. Je to vyznamenání, které se nedá pověsit na zeď ani strčit do vitríny, je konkrétnější, je to něco, co žije, existuje, dokonce produkuje, i když jenom pivo. Po našem odjezdu z Dalešic, když jsme dotočili film, objekt pivovaru chátral. (...) Potom se změnil režim, pivovar, nebo spíš co z něj zbylo, se stal majetkem obce a ta si s ním nevěděla rady. Rozhodla se, že ho buď prodá, nebo nechá zbourat. Vypsala na objekt dražbu. Stalo se, že tou dobou projížděli obcí nějak do jižních Čech mladí podnikatelé z Brna. Měli firmu na renovaci historických objektů. Podle komína a jiných známek poznali, že v nabízeném areálu, v té ruině, vznikl kdysi film, který měli rádi. Rozhodli se, že novému majiteli objektu nabídnou své služby své firmy, zachrání komín a budovu zrenovují. Přijeli na vyhlášenou aukci a zjistili, že ten starý pivovar nikdo nechce. V jedné minutě se rozhodli a koupili ho sami. Protože měli rádi pana Hrabala a náš film. Ačkoli něměli žádnou jinou zkušenost než z renovací zámeckých objektů, rozhodli se, že nezachrání jen budovu, ale celý pivovar. Rozjeli se po pivovarech a sbírali zkušenosti. Nakoupili zařízení, zajistili odborníky, sládka a další pracovníky a nejenže pivovar restaurovali, ale sami ho začali provozovat. Vyrábí se tam teď vyhlášené pivo pro vybrané hostince. (...) Nemůžu si vzpomenout, jestli někdy nějaký film dostal větší uznání, než je znovuzrozený pivovar!" Pro jistotu je třeba upozornit, že by se tento dalešický mok neměl zaměňovat s Postřižinským pivem, vařeným - od počátku 90. let, se svolením Bohumila Hrabala - v Nymburku. (NIRO)
- Ve scéně zabijačkové hostiny, poté co osazenstvo ztichne, když si paní správcová (Magda Vašáryová) olízne prsty a po chvíli pronese do ticha zdánlivě nesouvisející větu: „Uletěl andělíček,“ tak to znamená, že si pšoukla. (gug)
- O historii Dalešického pivovaru, ve kterém se filmový příběh odehrává, se dozvíme v cyklu Zrezivělá krása (od r. 2011), konkrétně v epizodě Než přiletí čáp (2012). (sator)
- Přístroj, kterým léčí Maryška (Magda Vášáryová) MUDr. Gruntoráda (Rudolf Hrušínský), má svůj původ v USA, kde se mu říkalo Violet ray. Princip se obvykle vyznačoval vybíjecí cívkou s přerušovačem pro aplikaci vysokého napětí, vysoké frekvence a nízkého proudu do lidského těla pro terapeutické účely. Přístroj nám může připadat jako šarlatánský, ale na stejném principu výrobci medicinských přístrojů vyrábějí přístroje k elektroléčbě dodnes. (sator)
- „Postřižiny“ je označení rituálního ustřižení vlasů se symbolickým a často iniciačním významem. (sator)
- Prase, které se chystají porazit, oslovují Ludvíčku. Je to Menzelova poťouchlost na tehdejšího ředitele Barrandova Ludvíka Tomana, kterému až do své smrti nemohl přijít na jméno. (sator)
- Roli Pepina (Jaromír Hanzlík) měl původně hrát zpěvák Václav Neckář. (Duoscop)
- Jiří Menzel měl v plánu natočit film ihned po vydání Hrabalovy knihy, která byla publikována v roce 1974, nicméně dlouhé roky nedostal možnost, neb jména Jiří Menzel a Bohumil Hrabal byla v té době na Barrandově tabu. K realizaci se režisér dostal až poté, co odevzdal ke schválení scénář k filmu Slavnosti sněženek (1983), na což mu bylo sděleno: „Tak to raději ty Postřižiny.“ (mchnk)
- Kopie komína, na který mohli vylézt Pepin (Jaromír Hanzlík) a Maryška (Magda Vášáryová), byl postaven na rovné střeše místního JZD v Dalešicích. (Reyak)
- Magda Vášáryová (Maryška) se natolik bála krve, že se scéna s mácháním krve, aby se nesrazila, povedla až na čtvrté zabité prase. (Reyak)
- Byt „pana sládka" je autentický byt původního sládka v Dalešicích, pana Františka Nikodéma, narozeného okolo roku 1908, který zde působil před 2. světovou válkou. Pak se přestěhoval do Trhové Brtnice u Jihlavy, kde pracoval v knížecím pivovaru. Bydleli v pivovarském domku, který zdaleka nebyl tak representativní jako dalešický byt, což jeho choť, paní Karla, těžce nesla. Jiří Menzel pana Nikodéma angažoval coby odborného poradce stran autenticity a fungování pivovaru. Když „personálu pivovaru" předváděl manipulaci se sudy, pana režiséra zaujal natolik, že ho požádal, aby si ve filmu zahrál. Možno ho vidět ve scénách, kde se objevují bednáři. Je to ten drobnější pán s kníry – ne ten kulaťoučký pán, který pije ze džbánu. Premiéry filmu se účastnila celá Brtnice. Jednak kvůli nahé Magdě Vášáryové (Maryška), a také popatřit na občana Nikodéma, který již nežije. V Brtnici pracoval herec Otmar Brancuzský, který byl jedním ze zakladatelů místního ochotnického divadelního souboru Bezchibi - spolek divadelní Brtnice. (Brtniik)
- Pro roli Maryšky (Magda Vášáryová) byla zvažována i Libuše Šafránková. (alonsanfan)
- Maryška (Magda Vášáryová) uspokojuje svoji žízeň před hotelem U Modré hvězdy na Palackého náměstí v Počátkách na Pelhřimovsku. Krásně orosená sklenička s pivem měla naštěstí dvojité dno a obsah asi 2 dcl, takže se hlava zamotala jen pánům ze správní rady. (SvaPepina)
- Spolupracovníci navrhovali Jiřímu Menzelovi, aby roli strýce Pepina svěřil Vladimíru Menšíkovi. Režisér se ale nakonec překvapivě rozhodl pro Jaromíra Hanzlíka. (Karlas)
- Poslední věta filmu – „Nosím tam pro tebe, Francine, spisovatele“ –, kterou pronesla Maryška (Magda Vášáryová), je narážkou na Bohumila Hrabala. Postava sládka představuje jeho otčíma, manželka pak Hrabalovu matku. (Reyak)
- Ve scéně, kdy se Pepin (Jaromír Hanzlík) omlouvá Francinovi (Jiří Schmitzer) za zranění jeho ženy, visí v pozadí obraz Schmitzerova otce Jiřího Sováka, který se objevil již v seriálu Byli jednou dva písaři... (1972). (Reyak)
- Postava strýčka Pepina (Jaromír Hanzlík) je skutečná postava ze života Bohumila Hrabala – autora literární předlohy. Strýček Josef byl otcův bratr, který za nimi původně přijel jen na 14 dní, ovšem pobyt se prodloužil na celý zbytek života. (Attta)
- Ve scéně, kdy mistr kominický de Giorgi (Petr Čepek) prolézá po záchranářské akci vnitřkem komína dolů, je možné poté, co se špičky komína pustí, zaznamenat, že se komín hýbe. Důvodem je skutečnost, že se jednalo o dvoumetrový falešný komín, postavený na střeše. Jeho původ dokládají i odlišné cihly v detailních záběrech na Maryšku (Magda Vášáryová) lezoucí po skutečném komínu. Záběry na skutečném komíně z větší vzdálenosti pak obstarali kaskadéři. (Reyak)
- Jiří Schmitzer (Francin) nakonec scénu, kde s motocyklem jezdí dokola, netočil. Majitel motocyklu scénu raději natočil sám, protože mu Jiří Schmitzer v jiných scénách postupně ohnul obě šlapky. (Stocki)
- Architekt Zbyněk Hloch musel projet celé Česko a částečně i Slovensko, než se mu podařilo najít ten pravý pivovar pro natáčení. Dohromady objel přes sto objektů. (Stocki)