Trabantem tam a zase zpátky

Poslední film série "žlutého cirkusu" je zároveň prvním, který jsem viděl. A jelikož to nebyla vůbec špatná podívaná, nejspíš v budoucnu přelouskám i předchozí filmy. Mám vlastně jen dvě výhrady. Líbilo by se mi, kdyby snímek působil alespoň o trochu více cestopisně a poskytoval více zajímavostí o navštívených lokalitách. Určitě by pomohlo, kdyby bylo více přehledné, kde se zrovna procházka nachází. Rozhodně by nebylo od věci některé záběry například doplnit grafikou na mapě. Druhá výhrada se týká konce filmu, který působí velmi odfláknutě. Poté co je detailně vykreslen přejezd Indie a Himalájí, cesta z Uzbekistánu na Slovensko je kompletně vystřižena. Příliš tak neodpovídá ani název, neboť zpáteční cesta není de fakto vůbec zachycena. Rozumím tomu, že této trase se již věnoval první film, ale to na mém rozpačitém diváckém dojmu příliš nemění. (27.07.2019)

Stojím si za tím, že nejlepší film byla Afrika a to bez debat, ať už dramaturgicky, zpracováním, přehledností a zábavností. Pak mě bavil seriál k Jižní Americe. V téhle poslední výpravě spousta věcí zaniká. Spíše jsme svědky série různých momentů, někdy vtipných, někdy napínavých, ale taky často nudných. Chybí mi tam prvek vzdělávání - základní popis třeba Gangy, Váránasí, hinduismu, buddhismu, Uzbekistánu atd. Vlastně se o jednotlivých krajinách nedozvíme vůbec nic, kromě toho, že indové jsou selfíčkáři a číňani jsou sledováni na každém rohu. Škoda no... věřím, že seriál bude lepší, ale jednoznačně vrcholem byla Afrika. 65% (18.04.2019)

Žlutý cirkus se rozhodl – navzdory nebo natruc (?) celosvětovému poselství pomatené švédské autistky – zanechat tentokrát svou nepřehlédnutelnou uhlíkovou stopu na trase Indie - Nová Ves pod Pleší, kde v místní autoopravně obě bakelitová monstra druhdy hibernují po dobu, než se Danu Přibáňovi podaří sehnat peníze na jeho další taškařici. Po předchozím zaneřádění zbytku světa čmoudícími poruchovými východoněmeckými dvoutakty už ostatně na zeměkouli nezbývá mnoho míst, která by se s jejich výfukovými zplodinami důvěrně neseznámila, snad s výjimkou Antarktidy. Jako obvykle záměrně značně nesourodá parta tentokrát toužebně čeká na pomyslného polského Godota, který by do fádního reportu vnesl trochu toho rozruchu, ale ten se v podobě poněkud oplácanějšího Radoslawa zjeví jako deus ex machina až někde v Uzbekistánu, a tak vydržet svéráz náčelníkova dirigování se daří pouze čím dál objemnějšímu a zarostlejšímu Marku Slobodníkovi a také Vojtěchu Duchoslavovi, který hned po svatebnímu obřadu dal své těhotné manželce vale, přičemž permanentně naléhá na žluté cirkusáky, aby to stihli domů do termínu porodu (možná proto je na těch „posledních“ pět tisíc (!) kilometrů na trase Samarkand - Praha vyhrazeno jen pár minut). Na rozdíl od natahovaného seriálu, kde první dva díly byly vlastně zbytečné, je film alespoň lépe sestříhán, jakkoliv oproti cestě napříč Jižní Amerikou je to v podstatě potvrzení, že jde pouze o další, již několikrát vyvařený guláš, jehož (pa)chuť by už snad nezabrala ani v Prostřeno! (07.05.2020)

O minulé výpravě bylo zajímavé napětí mezi mužským furiantstvím a ženskou praktičností. Teď je to jen pánská jízda. Hodně se jede a spravuje, balí, fotky z domorodci, občas prší. Samé krávy na cestě, vojáci v Kašmíru. Tedy vše očekávané. Krásné záběry jsou z nových dronů. Nejdřív se představují členové posádek. Druh humoru je interní a chlapský. Občas sebeoslavné projevy. Osvěžení přijde v monstrozním Himaláji. Přejet ho Trabantem i když s pomoci místních smekám. Ještě když jsou ucpané silnice. Policejních kontrol je nadúroda. (15.04.2020)

Nechcem, nechcem sa v Trabantových komentároch opakovať ale už nejaký ten čas, je to v samej podstate to samé. Ono, ťažko tu priniesť niečo novátorské (samozrejme s výnimkou nových prírodných scenérií a zážitkov). Ešte raz Dane a spol.: Veľká vďaka za tieto dobrodružstvá, precestovali ste všetko. Konečná! (24.05.2020)