Trabantem tam a zase zpátky

Nejodvážnější žlutá odysea se zase posunula nejen zeměpisně, ale i technicky a mnohem odlehčenějším stylem, než tomu bylo v dílech předchozích, nám prostřednictvím jejich posledního trabantího výletu servíruje téměř dvouhodinový pohled na nejkrásnější scenérie Himalájí, stejně jako na neohrabanost indického národa a tamní ignoraci jakéhokoli systému. Vytknout musím jen oněch 114 minut, sáhodlouhé scény o problematice na cestě jsou jistě zajímavé, ale na konci se začne strašně chvátat. Ano, cestu skrze Hedvábnou stezku jsme již viděli před deseti lety, ale v tomto dokumentu to působí jako kdyby filmařům došlo, že už to přepískli a zalomili to v tom nejlepším. Pocit, že jsme se z hranic Pákistánu najednou ocitli v Bánské Bystrici, na mě nepůsobil nikterak dobře. [viděno v Cinestar Plzeň 15.4.2019] (16.04.2019)

Žlutý cirkus se rozhodl – navzdory nebo natruc (?) celosvětovému poselství pomatené švédské autistky – zanechat tentokrát svou nepřehlédnutelnou uhlíkovou stopu na trase Indie - Nová Ves pod Pleší, kde v místní autoopravně obě bakelitová monstra druhdy hibernují po dobu, než se Danu Přibáňovi podaří sehnat peníze na jeho další taškařici. Po předchozím zaneřádění zbytku světa čmoudícími poruchovými východoněmeckými dvoutakty už ostatně na zeměkouli nezbývá mnoho míst, která by se s jejich výfukovými zplodinami důvěrně neseznámila, snad s výjimkou Antarktidy. Jako obvykle záměrně značně nesourodá parta tentokrát toužebně čeká na pomyslného polského Godota, který by do fádního reportu vnesl trochu toho rozruchu, ale ten se v podobě poněkud oplácanějšího Radoslawa zjeví jako deus ex machina až někde v Uzbekistánu, a tak vydržet svéráz náčelníkova dirigování se daří pouze čím dál objemnějšímu a zarostlejšímu Marku Slobodníkovi a také Vojtěchu Duchoslavovi, který hned po svatebnímu obřadu dal své těhotné manželce vale, přičemž permanentně naléhá na žluté cirkusáky, aby to stihli domů do termínu porodu (možná proto je na těch „posledních“ pět tisíc (!) kilometrů na trase Samarkand - Praha vyhrazeno jen pár minut). Na rozdíl od natahovaného seriálu, kde první dva díly byly vlastně zbytečné, je film alespoň lépe sestříhán, jakkoliv oproti cestě napříč Jižní Amerikou je to v podstatě potvrzení, že jde pouze o další, již několikrát vyvařený guláš, jehož (pa)chuť by už snad nezabrala ani v Prostřeno! (07.05.2020)

Banda buranů si zdokumentovala svůj výlet tentokrát po Indii a Himalájích. Nezapomněla to okořenit spoustou trapných hlášek, které byly úplně mimo mísu. Těch je víc než kdejakých krás Asie, kterých je tu fakt po skrovnu. Místo toho furt rozebírají své trabanty, ukazují své nahé prdele, kecají samé píčoviny, píču si malují na auto a imrvére nadávají, že se jim něco rozbilo. Tohle není žádný dokument, ale jen natočená dovolená bandy křupanů na amatérskou kameru. [1495. hodnocení, 59. komentář, 78%] (06.05.2020)

Partička suchopárnejch, megatrapnejch a mnohdy i mentálně zavostalejch Pražáků dvě hodiny rozebírá a skládá trabanta nebo ho tahá z písku a vody. Jindy vtipný pšontek se objevil i ztratil na čínsko ruských hranicích a zábavný maďarský motorkář si tentoraz na cestu pribalil málo žinčice. Kouzlo v prdeli, cestopis v prdeli a s tolik svěží Jižní Amerikou to má společný akorát ten Sachsenringer. Přiblblé ždímání dávno suchého hadru za každou cenu. Nejvyšší čas sešrotovat bakelit a vrátit se ke svý Máně do Přibáně, Dane. (04.05.2020)

Pravděpodobně poslední z týdle neobyčejný cesty. Filmovej zážitek prima, ale bohužel mě to nevzalo tolik jako jižní amerika a nebo Austrálie. Asi je to těma indama nebo co :o). Každopádně filmařsky pěkně sestříhaný, ale asi mě tam chybělo víc zajímavejch momentů. Ovšem ten top byl, když se snažili vyjet skrz potok po takový horský cestičce, místo který se stal vlastně ten potok. To bych zpanikařil a asi i zešílel. Ale je vidět, že s takle ostřílenejma borcema už tohle ani nehne. Taky byli celkem fajn ti nový borci, ale moc toho nepředvedli, poláci byli lepší :o). Každopádně obrovskej repekt a poklona, páč tohle vstoupilo do síně slávy... (06.11.2019)