Drahokam

Je trochu paradoxní, že hyperkinetický pouliční thriller vlastně působí dnes anachronicky, protože vlastně vypráví příběh v kulisách starého New Yorku, jehož podoba se za posledních deset let silně transformovala po vůli životnímu stylu mladých yuppíků, čímž dostal celý ten slavný velkoměstský street-life pěkně na frak. I jako takovou reminiscenci těch časů si můžeme užít hloubku a utlumené barvy pětatřicetimilimetrového filmu v ruce toho nejpovolanějšího, Daria Khondjiho, který desaturoval barvy třeba Městu ztracených dětí či Sedm. Je ironický, že Safdiovic bráchové splňují přesně ty nároky na dravé mladé režisérské duo, ale je tomu tak hlavně proto, jak ignorují formální vývoj v rámci posledních řekněme patnácti let, tedy po širokém nástupu digitálu. (22.03.2021)

Absolutně nekompromisní a originální, tím pádem pro běžného diváka asi trochu nepřístupné, ale pokud se naladíte na vlnu Safdiů, budete odměněni skutečně nebývalým zážitkem. Místy jsem myslela, že mi z té úzkostlivé atmosféry praskne žilka v oku. Sandler podává životní a dá se říct až kultovní výkon. Howard si tady projde opravdu peklem. Konec je šokující, ale padne tam jako žádný jiný. Další kiks Oscarů, bohužel. (02.02.2020)

Od začátku, až do konce neuvěřitelně intenzivní film. Odpočinete si jen na pár okamžiků a pak zase vzhůru do akce. A tomuhle uhádanému a ukřičenému dramatu, vévodí (světe, div se!) herecky výtečný Adam Sandler v roli klenotníka, který se nebojí sázet a riskovat, co to jen jde. Jestli se mu to povede, to uvidíte až po hodně povedeném konci, který ty předchozí dvě hodiny (skoro) dokonale zakončil. (04.02.2020)

Až nepříjemné ke sledování. Spirála sebedestrukce (s těmi nejlepšími úmysly samozřejmě) s famózním Sanderem v hlavní roli. Neuvěřitelný tlak zlého a hlučného světa, který se přelévá z "hrdiny" i na diváka s neskutečnou intenzitou. Lži, podvodné kšefty, basket, sázky, nevěra i pohrdání a celý svět spiknutý proti jednomu člověku, který si to zaslouží jako nikdo jiný (a přesto mu v závěru budete držet pěsti). Moralita o hazardu a něco navíc. Zrcadlo moderní doby. (04.02.2020)

Za obvyklých okolností takéto filmy neznášam. Každý ziape, prekrikuje sa aj päť postáv naraz, v každej ôsmej vete vulgárna nadávka a do toho plno hysterického správania, z ktorého by sa zatočila hlava aj nadopovanej šialenej fretke. Lenže toto nie sú obvyklé okolnosti. Toto je film neodolateľne kinetického Adama Sandlera. Akoby v ňom zužitkoval všetko, čo sa za desaťročia strávené vo filmoch naučil. Všimnite si to napríklad na úžasne rozmanitej interakcii medzi ním a ostatnými postavami, ktorých je fakt požehnane, ale každá má svoj zmysel a funkčný význam v deji. Adam sa správa inak k manželke, s ktorou má chladnejšie vzťahy, inak k milenke, inak k svojmu športovému idolu, inak k ľudom, ktorým dlží, inak k ľuďom, ktorí dlžia jemu (tých je pomenej), inak k svojmu dospievajúcemu synovi, inak k dcére atď. Vytvára to veľmi dynamické tempo, lebo sa to všetko neustále strieda a tak film utečie pomerne rýchlo napriek na prvý pohľad vražednej viac ako dvojhodinovej dĺžke. Vo finále to bol poriadny nervák a aj som z istých pohľadov istých postáv tušil, že sa to nakoniec skončí tak, ako sa to skončilo, hoci som si prial, aby sa to skončilo inak. Len neviem, ako sa potom dostali von, keď dvere boli pokiaľ viem stále pokazené. Šéf výroby: Martin Scorsese. (19.03.2020)