Werfey

Počátek. Dle mého nejlepší Nolanovo dílo s nejlepšími herci a téměř nejlepším soundtrackem, co víc si člověk může přát. Snad jenom to, aby pochopil, o čem to vlastně je. Film jsem viděl jako malý, poté jako větší a poté jako ještě větší. Všechny ty maličkosti a vysvětlivky, které můj milovaný Leo říkal způsobem, díky němuž to vypadalo, že i prvňák by měl chápat, jak to teda vlastně je, jsem vyluštil až na třetí zhlédnutí. Tedy dobrá práce, nic slabšího bych od Kryštofera nečekal, mindblowing thriller takový, jak bych si ho přesně představoval, správně vyvážená akce, visuály, hudba, bomboví (sem tam doslova) herci… prostě není nic, co by se dalo vytknout. Konec.

Moje srdcovka se srdcovým hercem a srdcovým soundtrackem. Bez tohoto filmu bych já nebyl já. Ano, právě mluvím o filmu Drive s Ryanem Goslingem v hlavní roli (koho napadl název Jízda nadoraz…).  Už první úniková scéna získala moje srdce (kolikrát to ještě zopakuju), sám bych ji popsal jako nejlepší opening scénu v dějinách lidstva. Ani po hodině však filmu nedošla šťáva, ba naopak - atmosféra jen sílila. Ostatně si myslím, že tento film spoléhá na výše zmíněnou atmosféru tvořenou jistou surovostí mafie, jistou něhou matky se synem a jistým prázdným pohledem poloautistického Řidiče.. To díkybohu naprosto perfektně vychází, proto člověku nezbývá nic jiného, než hltat onu legendární podívanou na příběh o škorpiónovi a žábě.

Drahokam je film velice osobitý a není možné, aby si našel cestu k srdci všech svých diváků. Přesto si myslím, že šanci by měl dostat u každého, koho už nebaví jenom další bezduché slátaniny bez života. Nejvíce mě zaujal soundtrack (k tomu ještě později) a také samotný Adam, který potvrdil, že i přes všechny nepovedené (ne)komedie je herec právem. Jeho výkony  v mixu s celkovou atmosférou filmu mě vtáhly do filmu tak moc, že jsem si na chvíli skoro připadal jako žid. Když už jsme u té atmosféry, nemůžu zapomenout na ÚŽASNÝ (musel jsem to napsat s capslockem) soundtrack, který sice mohl v prvních chvílích působit rušivě (ne pro mě), po zbytek filmu se z něj však stala naprosto nedílná součást, díky níž je film pravým elementem stresu - prostě harmonie mezi hudbou a filmem.  Celkově bych tedy film shrnul jako šílenou jízdu, která mi nervy protáhla víc než písemka z prvouky, stálo to však za to, od první do poslední minuty jsem nemohl strhnout oči z obrazovky.

Čepeloběžec… každému se vybaví Indiana Jones budoucnosti, mně, jakožto uctívači Ryana Goslinga, se vybaví pohled do neznáma robotického policajta v neskutečně sexy zeleném kabátu a slepý Jared, který filmu (klasicky) nic nepřidal. Přesto jsem si tento epicko-lyrický film užil. Vyzdvihnu zde hlavně (klasicky skvělou) Anu, která je jako hologram snad ještě úžasnější než normálně a celkový dystopický vibe filmu (takový u mě vzbudilo snad jenom Equilibrium a Matrix), který jde cítit z každé scény. Už jenom díky těmto bodům by se na film měl podívat úplně každý.