Smrtonosná pasca 3

McTiernan se vrátil za kameru a vcelku zdárně se mu protagonistu předchozích dvou filmů, zatvrzelého sólistu, podařilo dokopat k usilovnější spolupráci s parťákem (který jako kdyby utekl z filmu Spikea Leeho). Buddy movie schéma můžeme vnímat jako zpronevěření se zákonitostem jedničky a dvojky, nebo taky jako nutné podřízení se zákonitostem trhu, protože filmy s dvoubarevnou dvojicí slibovaly přilákat více černošských diváků. Klaustrofobní lpění na jedné lokaci (mrakodrap, letiště), nezůstalo zachováno jenom zdánlivě. Prostorem, z něhož John tentokrát nemůže uniknout, je totiž rovnou celý New York, který si padouch proměnil ve své hrací hřiště. Topografie NY je chytře využívána během první poloviny filmu, tvořené z postupného plnění úkolů se samostatným časovým limitem, které - v čem tkví jejich zrádnost - nevedou k hlavnímu cíli (dopadení padoucha) a ukážou se jako pouhé macguffiny k vytváření akčních scén. Tvůrci si díky tomuto chytrému švindlu mohli dovolit navázat na jedno odhalení hned dva body obratu - když se o skutečném smyslu explozivních hádanek dozvíme my (a na základě toho začneme vytvářet své hypotézy) a když totéž o několik minut později trkne také hrdinu. Toto porušení žánrových pravidel nachází paralelu v samotném příběhu. Teprve porušení pravidel diktovaných teroristou, který projevuje obdivuhodnou znalost vyprávěcí struktury akčních filmů ("This, gentlemen, is where the plot thickens"), Johnovi uvolní ruce a spustí dějovou linii vedoucí k likvidaci Grubera. Původní dějová linie ale ještě není zakončena (jakkoli by být mohla, jak se ukáže v překvapivém finále školního subplotu) a dochází tudíž k rozvětvení vyprávění a možností rozvíjet dále paralelně dvě, resp. tři akce (policajti, John, Zeus). Také napětí je tudíž několikanásobné. Jako kdyby nestačilo, že i pouze se Zeusem a Johnem je film neuvěřitelně našlapanou smrští šílených akčních kousků. Pravda, občas až moc šílených, vymyšlených kvůli ohromujícímu efektu a tedy bez ohledu na logiku vyprávění, natož na jakoukoli věrohodnost. 80% Zajímavé komentáře: Lateef, choze, Rex Mundi, agathon, Weirdman, Barak (05.06.2005)

Na třetí pokus konečně dokoukáno... Simon říká: "Svěžest a neotřelost jedničky tomuto filmu chybí, vzájemné překřikování Bruce a Samuela mi poškádlilo nervy místo bránice a Jeremy Irons mě vůbec neterorizoval, vlastně jsem mu i držela palce." Kdo hledá odreagování u akčního filmu, neměl by být trojkou "Die Hard" zklamán: výbuchy, honičky v autech, rvačky, střelba, zdevastovaný Willis - všeho tam je dostatek (ikdyž Michael Bay by mohl mít jiný názor). Vidět to před 16-ti lety, dala bych možná i 5*, v současné době to pro mě přece jen byla poněkud nepřekvapivá zívačka. 65% (20.05.2011)

Já tuhle past viděla jako první - tajně jsme na to koukali s bratrem, když jsme byli doma sami. Strašně se mi ten film líbil. Teď s odstupem času se mi líbí dál. První díl je sice lepší, ale k tomuhle mám citový vztah - ta nostalgie! A teď konečně chápu i většinu těch hlášek, chach. A je nezpochybnitelný, že parťácké duo Jackson a Willis je naprosto k pomilování, neskutečně jim to spolu jde a kadence hlášek je opravdu smrtonosná. A navíc film obsahuje libově zlého německého Ironse, kterýho taky miluju, no takže já prostě nemůžu jinak, než za 4 hvězdy. Ten ústřední march mi vždycky tak zněl v hlavě. (06.08.2017)

S vědomím matného finále, občasného hrubého střihu (souboj ve skladišti na lodi nezakryje násilné krácení kvůli ratingu) a možná až zbytečně košatých vedlejších linií natahujících stopáž (škola) stejně musím s odstupem let trojku označit za svou nejoblíbenější Smrtonosnou past. Jasně, jednička zůstane jedničkou, ale trojka má podle mě nejchytřejší scénář, ať už se bavíme o výchozím plánu záporáka, jeho nástupu až po hodině do děje, nebo o dynamice Johna a Zeuse. Je pravda, že poslední zmíněné bylo dílem šťastné náhody, protože kdyby v roli byl původně zamýšlený Laurence Fishburne, nikdy by to myslím tak neseplo, jako mezi Willisem a Jacksonem. A pak je tu akce. Jo, zlaté devadesátky. Žádné zbytečné CGI prostředí, ale skutečné Wall Street, honička přes Central Park a poté divoké kličkování v plném provozu za sanitkou. MILUJU! A nakonec vlastně i to, jak trojka překročila vlastní stín a orientuje se na více postav, takže alespoň působí svět kolem Johna McClanea skutečně a ne jen jako chabá výmluva k jeho existenci. Takže jen to finále. To jediné, proč filmu dávám 90 %. Ale i tak je to má nejoblíbenější Past. (11.10.2023)

Spouste lidi se tento dil z tetralogie smrtonosnych pasti nelibi a i kdyz je pravda, ze atmosferu jiz nema takovou jako predesle dva snimky, stale McTiernan dokazal udrzet dobre tempo a spad. A nejvice pochvalit si zaslouzi genialni Jeremy Irons. Dokonale ztvranil bratra Hanse Grubera a vtiskl tomuto filmu svoji osobitost, ktery patri mezi me vubec nejoblibenejsi filmy ze vsech. (04.09.2003)