Klec

Vynikající Bohdalová do dramatu nepustila ani stopu komediální rutiny. Její stará dáma odhalující postupně pravou tvář svého hosta je tichá, střídmá, zkázněná, scénářem odsouzená k bezmoci. Většinu prostředků včetně gesta vzpoury musí soustředit jen do výrazu tváře – ale umí to. A Kryštof Hádek, kterému bohatší postava navenek solidního mladíka bez morálních zábran umožňuje více proměn včetně lahůdky, již představuje dobrý herec v roli herce špatného, se dopracuje až k zosobnění krystalického zla. Jakmile se sami dva ocitnou v důmyslné kleci, odkud není úniku, nabývá válka nervů na síle. Když ona už ví, že jde o vetřelce, a on tuší, že ona ví, jejich riskantní hra podpořená úspornou hudbou Ondřeje Brzobohatého se blíží ukázkové klasice komorních thrillerů typu Čekej do tmy, kde proti zabijákovi stála slepá žena. Tedy tvaru, kdy režisér spolu s kamerou Martina Šece čerpá ze zdánlivého omezení prostoru dusné až hmatatelné napětí. Muž přidává na drsnosti, žena se také zatvrdí a dvě sehrané osobnosti na scéně plně stačí ke vzrušujícímu zážitku. Ovšem ryzí žánr asi znamená pro veřejnoprávní obrazovku málo. Potřebuje společenský přesah, přičemž varování před zneužíváním osamělosti seniorů založené na skutečném případu podává zbytečně okatě, a navíc zkoumá pozadí hrdinů, kde sklouzává až k banalitám. Vdova odkázaná jen na kávu s listonoškou a vděčná za každé slovo přijde o poslední svůj pevný bod ve vnějším světě po výměně faráře, avšak její oddané kostelní aktivity silně připomenou jinou postavu Bohdalové ve filmu Fany. A retrospektivní motivy ukazující útočníkovo rozpadlé rodinné zázemí i nynější existenční potíže zase mají kvůli schematickému ponoru do duše zločince blíž k jeho omluvě než psychologické motivaci: těší se zájmu tvůrců víc než oběť. V rozporu se zákony dramatu též příliš dlouho trvá, než se oba aktéři poprvé setkají, ale od té chvíle už křivka zaujetí stoupá. Pomáhá rovněž fakt, že nejde o fádní prototypy kriminálních zápletek, podvodníka ozvláštňuje marnivá touha po herecké dráze a nesporně vzdělaná bývajhlá učitelka nepatří k důvěřivým babičkám zvoucím do bytu prodavače předražených hrnců. Oba jsou tedy vyzbrojeni inteligencí, jenže souboj mozků zahnaných do kouta přerůstá nutně v měření fyzických sil, na televizní zvyklosti poměrně brutální – a je zřejmé, kdo potom získává výhodu. Ve finále dojde na nejdrtivější tečku, jakou si snad lze představit. Jeden detail, jediný pohyb – a výsledkem je tak čirá marnost nad marnost. (15.04.2020)

Smutně prohýřený potenciál, který je patrný už na tom, že do titulní klece se dostaneme až téměř po hodině filmu. Kdybychom nevěděli nic o pozadí postav, což celý úvod natahuje, pro drama v bytě by to nemělo žádný dopad, naopak by třeba tvůrci více energie a píle věnovali tomu, aby střet Hádka a Bohdalové nepůsobil tak strojeně. Přitom právě Bohdalová je na tom asi to nejlepší. (25.05.2019)

,,Jestli mně budeš sr**, tak to napustim ! '' ---- Na co Strach sáhne, to se povede. Já bych zde ani tak nevyzdvihoval scénář, jako spíš herecké výkony a výběr herců. Kryštof Hádek se svým kukučem hodného klučíka, který se tak moc hodil Svěrákovým pro roli mladého nezkušeného pilota se perfektně hodil i Strachovi. Ten s ním měl ale jiný záměr. Jen málokdo by totiž od té tváře čekal nějaké zlo. V tom je ta genialita výběru. Sám jsem s jistým uspokojením na sobě pozoroval, jak to v kontrastu skvěle funguje. Jak se ze sympatického studentíka prý vrátivšího se z USA najednou klube a stává nebezpečný agresor s takovým podivným leskem v očích. Agresor bez slitování, jdoucí čistě jen za svým cílem. Lidská bestie. Proti němu byla postavena Bohdalka, která tu vyděšenou pobledlou babču dala také skvěle. Asi nejlepší z filmu byla ta počáteční fáze, kdy Hádek získával důvěru. Z té šel opravdu strach. Jakoby jste se dívali na predátora pomalu ale jistě se plížícího k nic netušící oběti. Výborný byl i Etzler, který si poslední dobou nevím proč libuje ve všelijakém muzikálovém bizáru, halt složenky asi musíme platit všichni... Tady jako domovník v nátělníku byl naprosto dokonalý! Perfektní byl i Švehlík, pastor nové doby a nového střihu... :-) . Co dodat k obsahu? Tohle bude vždycky aktuální téma, protože těch dementů co si dokazují sílu na dětech nebo seniorech je bohužel stále dost a tresty jsou směšně nízké. Jestli měl film něco sdělit? Spíš ne, hrálo se tu tak trochu na efekt. Ke konci se Hádek začne chovat dost divně... a skončilo to také docela divně. Něco mi to připomnělo. V jednadevadesátém natočil Chaun seriál - Velmi uvěřitelné příběhy. Většinou to skončilo šíleně a tak tohle by klidně mohl být jeden z dílů tohohle seriálku. Supr byla i místy až hororová hudba O. G. Brzobohatého ! Dávám za 4 klíče od mříží. * * * * (24.05.2019)

One man show, paní Bohdalová byla spíš do počtu. Dost mi vadila zřejmá inspirace Jarmilou Loukotkovou, jejíž Odměna (mám na mysli knížku) mě kdysi parádně rozsekala. Klec končí tam, kde Odměna v podstatě začíná, a proto mi chyběl ten určitý moment překvapení. Čekala jsem na to kdy, a když to přišlo, tak byl konec. Ale klidně si to dám někdy znovu. (02.06.2019)

Herecký koncert Kryštofa Hádka, jehož ztroskotaný outsider výborně balancuje ve všech polohách mezi fikcí a realitou, a samozřejmě Jiřiny Bohdalové, která v postavě staré opuštěné ženské, co prohrála svůj vlastní život (doslova), vytvořila po delší době skvělou roli, vymaňující se z kadlubu jejích obvyklých komediálních taškařic. Filmy Jiřího Stracha dokazují, že tato heroina filmového plátna má stále co nabídnout, je-li nablízku příležitost vyhnout se zavedenému šaržírování – jak to ostatně dokazuje např. velmi dobrý televizní film Povodeň (2005). (19.05.2019)