Klec

Výborné herecké výkony nejen obou hlavních představitelů přece jen nemohou zamaskovat slabiny scénáře. Příběh dvou lidí uzamčených v jednom bytě mohl být pecka, ale většina odboček jinam ho zbytečně drobí. Stejně tak mnohé události nejsou podmíněny logikou, ale tím, že scenárista postavy někam potřeboval dostat. Takže solidní psychologický thriller podle scénáře, který není tak silný jako ostatní složky podívané. (20.05.2019)

Poslední z rodu Uriášů. A Kryštof Hádek, žádný Hádek, nýbrž pořádný Had a pořádný čert v jednom, který nedal Bohdalce (a divákům) ani vydechnout. Dvě ústřední postavy, tedy stará osamělá paní s pedagogickým vzděláním a problémový nýmand z ubytovny s hereckými ambicemi, mají dostatek prostoru, jak diváka vtáhnout a zatáhnout do nehostinného bytu s mřížemi na oknech a pancéřovými dveřmi, kde se rozehraje stěžejní psychárna. Zadlužený mladík, který o sobě tvrdí, že je vzdáleným příbuzným letité paní, chce důvěřivou ženu oloupit o peníze a vše cenné, co má v bytě, vymýšlí si o sobě historky, ovšem posléze narazí, když stařena prokoukne jeho lži a klíče od bytu prozřetelně zahodí do světlíku. Jediná úniková cesta je náhle zablokovaná, mladík je uvězněný a musí ve svém zoufalství improvizovat, zahrát na city a zajít až do krajností. Marek Epstein se nechal inspirovat úspornými západními thrillery a Jiří Strach dodal komorní atmosféru podepřenou vynikajícími herci. Na čele Kryštof Hádek, který v pravý čas v sobě probudil správného českého psychopata, paní Bohdalová s přehledem zvládá své utrpení, pohrdání i pochopení pro svého ničemu. Ostatních herců si ani nevšimnete, neměli proti jejich herecké kanonádě nejmenší šanci. Čestnou výjimku tvoří jen neurvalý recepční ubytovny Mirka Etzlera, ale opravdu se jedná jen o roli o dvou obrazech. Dějovou sevřenost však přece jen mírně narušil běh událostí, které předcházely bytové "kontrole", ovšem bez nich by divák nebyl tak úplně v obraze a neznal by důsledek psychopatova jednání, ani to, jak starou paní objevil pro svůj nekalý záměr. Nechybělo mnoho a film se mohl ucházet i o promítání v kinech. Jiří Strach po podbízivé pohádkové čertovině příjemně žánrově vykolejil a diváka, Bohdalku a ani zbloudilého cvrčka ne(u)šetřil v žádném ohledu. 10/10 (20.05.2019)

Herecký koncert Kryštofa Hádka, jehož ztroskotaný outsider výborně balancuje ve všech polohách mezi fikcí a realitou, a samozřejmě Jiřiny Bohdalové, která v postavě staré opuštěné ženské, co prohrála svůj vlastní život (doslova), vytvořila po delší době skvělou roli, vymaňující se z kadlubu jejích obvyklých komediálních taškařic. Filmy Jiřího Stracha dokazují, že tato heroina filmového plátna má stále co nabídnout, je-li nablízku příležitost vyhnout se zavedenému šaržírování – jak to ostatně dokazuje např. velmi dobrý televizní film Povodeň (2005). (19.05.2019)

Hutné drama s perfetní zápletkou. Bohdalka sice hraje už hlavně pouze očima, ale Hádek byl perfektní i v tom, jak hrál herce. Jiří Strach si pěkně vyhrál s detaily, které nakonec hrály velkou roli (zámek). Přesto některé drobnosti mohly být řešeny lépe - páska přes ústa, pošťačka. Preiss se Švehlíkem v miniroličkách nevyužití. Navíc flashbacky spíše děj jen natahovaly a jednání útočníka jakoby spíše omlouvaly. Cynická pointa naopak velice potěšila. (19.05.2019)

Skoro jako od Hitchcocka, ale fakt jenom skoro… Strach to má hodně v malíku, stačí mu málo, aby si postavy povodil správným směrem, herci si to dávají bez výdechu a ten suterénní byt anonymního pražského činžáku zmenšuje hrací plochu s ubíhajícími minutami naprosto fantasticky. Je proto až s podivem, že se vše podřizuje naprosto retardovanému scénáři, kdy Epstein na sílu tlačí všechny ty ohrané motivy „home invasion“ žánrů, ale sám se brodí v bahně klišé a logických nonsensů (na ty klíče ve světlíku by fakt nebyl potřeba MacGyver, aby šly ven!), přičemž to luxusně pohřbívá Hádkovou postavou, která z úlisného zmrdečka lusknutím prstu vyrobí násilnického hajzla, ale bez opravdového přerodu, bez ochoty více zapracovat na motivacích. Pak už je to jízda dolů, kdy Bohdalová jede, Hádek koketuje s hranicí parodie (ale tak nějak to ustojí) a ten vychtěný závěr, co má jakože být drsnou katarzí, očekáváte a tak nějak se mu i pousmějete… blbě, ironicky, úlevně. PS: Chápu, že je Jiří oddaný katolík, ale s Markem si své „ano“ neřekli v kostele, takže zrealizovat text jiného scenáristy by fakt nebyl žádný hřích. (10.06.2019)