Šprtky to chcú tiež

(1001) Sakra, to je naposledy, co mi Třináctka na instagramu řekne, ať se na něco podívám, a já se hned natěšeně běžím podívat. Když pominu, že k smrti nemám ráda tady to vyhrocené zobrazování "přátelství", které by bez té hádky do krve, manipulace a skryté vzájemné nenávisti a opovržení snad ani nebylo přátelství nebo co, tak jsem si úplně zavařila mozek snahou přijít na to, jestli je to komedie jako žánr a tudíž jsou všichni karikatury cíleně, a nebo jestli je to coming of age drama a komediální je jenom mód vyprávění a v tom případě wtf? Další oříšek pro mě představovala otázka, kdo je vlastně cílové publikum tohohle filmu. Baví Booksmart současné středoškolské puberťáky? Protože mně přijde, že přes to téma a veškeré takzvané Generation Z pozlátko je film mířen spíš na dospělé (myslím tím mileniály, když už tady házím těmi pojmy). Možná to, co mě mate a vede k myšlence, že tenhle film nemůže připadat zábavný snad nikomu, je "jenom" jakási křečovitá snaha o lehkost ze strany debutující režisérky, protože většina toho, co má ve filmu být vtipné a spontánní, bohužel pořád velmi slyšitelně šustí papírem a vnější manipulací. Příkladem budiž hned scéna prvního setkání hlavních hrdinek ve formě impromptu tancování, kde vidím prostě herce plnící pokyny a nikoliv dvě osoby bavící se svojí společností. A když už mluvím o tom papírovém scénáři, tak tam by se taky prostor pro zlepšení našel, hlavně v klasické kategorii "show, don't tell". Je tam víc scén, u kterých jsem si říkala, že postavy (hlavně Beanie Feldstein) zbytečně vyslovují nahlas něco, už vyplynulo, nebo mělo vyplynout z kontextu. Například první vážný rozhovor s Jaredem na lodi je toho plný. Možná to má sloužit spíš jako charakterizace té postavy, která to říká, a nikoliv jako zdroj informací, ale určitě by to v rámci dialogu šlo udělat bystřeji, takhle to akorát dál vrší již známé informace a ucpává sdělovací kanály. A na závěr vytáhnu taky nějaké pozitivní věci: Za nejpodařenější scénku bych označila krátké setkání s rozvážečem pizzy, a co se týče herců, tak tam bohužel nemůžu říct, že by mě někdo zaujal svým výkonem, ale můžu říct, že Jessica Williams mi připadala neskutečně krásná. (06.10.2019)

Je teda pravda, že Olivia Wilde je multiinstrumentálně šikovná. Na to, jaké má film téma, se režisérsky drží neuvěřitelně v kramflecích. I ty holky jsou fajn a celé to má takový ten feeling středoškolských amerických komedií. Nebejt těch genderovejch keců a jednoho kluka, kterej kdyby se nepokoušel o tu černošku, tak si myslím, že je ženská, tak bych hodnotil i víc. Holt ale americká popkultura aktuálně mluví jasnou řečí a tak mám pocit, že Amíci na středních školách neřeší nic jiného, než hnutí LBGT a gender. Jo a čeští distributoři si ten název mohli taky tak trošku odpustit...vypadá to blbějc, než to ve skutečnosti je. (24.09.2020)

To vážne? Od Olivie Wilde som rozhodne čakal niečo inteligentnejšie, a nie takúto prihlúplu teenage comedy, ktorej jediná prednosť bolo to, že hlavné "hrdinky" neboli tie klasické tuctové holky. Práve naopak, Amy a Molly aspoň na prvý pohľad pôsobili ako inteligentné mladé ženy, ale asi im bolo ľúto, že mali takú dobrú povesť, a napokon aj oni mali potrebu mať svojich "5 minút slávy" - v tomto prípade vlastne jednu noc slávy. A tak sme tu mali typické plytké a bezduché "divadlo" plné afektu a trápnosti. Zopár dobrých scénok a vtipných hlášok, ale to na aspoň priemernú komédiu určite nestačí. Olivia Wilde na režisérskej stoličke teda prekvapila, bohužiaľ v negatívnom zmysle slova... (14.06.2019)

Uznávám, že jsem se tu jednou fakt parádně zasmál a i mimo tento highlight zde bylo několik úsměvných momentů, ale film je to ve výsledku horší než lepší. Říkám si, kdyby mi bylo 15, možná bych si film dokonce užil. Bohužel však převažovaly velmi trapné scény a dílo uspokojí maximálně sexuálně zvídavé náctileté. Jinak je to hyperkorektní nevtipná chůjovina. Pak je tu ještě jedna věc, důvěryhodnost příběhu. Holčiny představují vzorek školního vyvrhelu, pak dorazí na párty a všechna cool děcka se z nich najednou můžou posrat. 45% (31.05.2019)

Jakkoli mám strašnou radost, že Olivia Wilde resuscitovala tu pravou 1998-2009 teen komedii (a nikoli tolik častý dospělý pohled na měnící se dospívající, vydávající se za film pro teenagery), nedokážu film hodnotit jinak než komparačně k Mottolovým Superbad. I zde se tichý Asterix s vulgárním a expresivním Obelixem vydávají na poslední párty jejich střední školy, která pro ně možná znamená poslední šanci něco spolu zažít vzhledem k tomu, že nad oběma se vznáší Damoklův meč vstupu do dospělosti. A i zde si musejí svoji přítomnost tam tak trochu zasloužit, nicméně odměna visící ve vzduchu je opět ultimativní zás-...ah do jejich prozatím netknutého milostného života. Ačkoli velikosti svého předobrazu nedosáhnou (což dle mě dnes ani nelze dokázat), za probuzení tohoto hybernovaného žánru jim patří obrovský dík, nemluvě o tom, že na většině míst to funguje tak jak má. Je to vtipný, postavám fandíte i přesto, že vás vlastně serou a když dojde na první náznaky, jemné doteky, schovávání pod hladinou bazénu a karaoke, těch sedmnáct vám zase bude (pokud nejste již úplně obalený tukem dospělosti). Timing většinou není sice dokonalý, scénář si jde občas za svým jen aby byl oblouk a snaha najít v obsazených vedlejších postavách mojí Emmu Stone vzala zavděk alespoň vzdálenou soulmate Gigi, nicméně jsem rád, že holky dostaly konečně svojí dobrou teenagerovskou komedii - žánr, který s nimi po celou dobu svého vrcholu vůbec nepočítal a místo toho jim byla pak na bedra naházena tíživá a fatalistická odpovědnost Young Adults filmů, zatímco chlapci mohli z teen žánrů rovnou přesednout na superhrdinský vlak směr do vesmíru a ještě dál, který mohou následovat až do smrti. (27.08.2019)