Réžia:
Ludvík RážaScenár:
Jiří HubačKamera:
Milan DostálHudba:
Petr HapkaHrajú:
Martin Zounar, Pavel Kříž, Vladimír Dlouhý, Ivana Andrlová, Jiří Bartoška, Ota Sklenčka, Josef Somr, Miroslav Zounar, Radoslav Brzobohatý, Viktor Preiss, Jiří Holý, Pavel Anděl, Ondřej Vetchý (viac)Obsahy(1)
Děj třídílné hry dramatika J. Hubače je lokalizován do malého českého města a odehrává se v době rozkladu rakousko-uherské monarchie. Na osudech hlavních protagonistů sleduje autor hluboké sociální, politické a etické konflikty doby těhotné blížící se válkou. Ve středu dění stojí tři studenti. Dva nemajetní – Vilém Nekolný (M. Zounar) a Ludvík Berka (P. Kříž) se těžce probíjejí na studiích a svět dřiny a nedostatku silně ovlivňuje jejich myšlení a uvažování. Jejich protipólem je aristokrat Alexandr z Hájku (V. Dlouhý). První díl končí střetnutím Ludvíka a Alexandra, sporem o původnost Alexandrových veršů, z něhož vychází Ludvík Berka vítězně… Druhý díl Hubačovy trilogie rozvíjí další osudy celé galerie postav, především pak hlavních protagonistů, studentů Ludvíka Berky a Viléma Nekolného, mladých mužů, determinovaných svým sociálním postavením. Děj se soustřeďuje na střetnutí studentů s tyranským profesorem matematiky Lepeškou (R. Brzobohatý). Ludvík je za svou revoltu vyloučen z gymnázia, ale Vilém v rozhodujícím okamžiku nenalézá odvahu postavit se na stranu svého přítele. Příběh končí vypuknutím 1. světové války... Ve třetím díle se završují osudy všech postav, zejména pak hlavních hrdinů, studentů Nekolného a Berky. Jejich vztah prochází v ději nejrůznějšími petripetiemi, aby v závěru a v mezní životní situaci vykrystalizoval v pevné přátelství, schopné i nejvyšší oběti. Skupina studentů, která byla odvedena, narukuje na frontu a přeběhne na ruskou stranu. Přirozeným vůdcem skupiny je Ludvík Berka, který ji dovede tam, kde podvědomě tuší dějinnou bouři… (Česká televize)
(viac)Recenzie (18)
Tradiční budovatelská agitka se jakýmsi (šťastným) omylem nepodařila, zato světlo světa spatřilo obstojné milostné gay drama mezi studenty. První díl je z tohoto pohledu přímo pecka. O co jde? Dva manipulativní kohouti ze srdce touží zničit / ojet jeden druhého, přičemž ke svým námluvám a mocenským hrátkám zneužívají submisivního spolužáka, rovněž jejich vzájemného milence. Ten v sobě hýčká pocit, že se celá šaráda točí jen kolem něho, a že jedině on může dát „znepřátelené soky“ dohromady. Pokud se autoři nepokoušeli o tento výklad, ale o typickou metaforu na téma střet hodnot, „zkostnatělá šlechta“ versus „pokrokový komunismus“ a uprostřed nich „málo chápající, občas dost pomýlený lid“, pak to nedává vůbec žádný smysl, protože až na dvě tři učebnicové fráze z marxismu-leninismu, je třídní boj tamnímu světu úplně u zadnice. Víc než na budovatelské postoje se klade důraz na osobní morálku a duševní dozrávání jedince, což s komunistickou rétorikou davového uvědomění obvykle nesouzní. Argument proti homo-erotickému náhledu taky neobstojí. Představuje se nám klasická společnost mladých intelektuálů za dob Rakousko-Uherska, uzavřená buňka, do které ženy nemají přístup – a považte, ony tam ani žádné nejsou. Andrlová je vyobrazená jako sebestředný květ v bouři emocí, zatímco Adamovská jako buržoazní záletná panička se zištnými úmysly. To máme zhruba 25 detailně propracovaných mužských charakterů na 2 ženy, v celkové délce 4 hodiny. S obligátními matkami, sestrami nebo dcerami se ani neobtěžovali. Naši hrdinové žijí v rodině jen s otci nebo ve škole s učiteli. Je proto naprosto zřejmé, že takto segregovaná skupina, po vzoru Anglie, hledá i milostné vyžití (byť pro někoho dočasné) ve vlastních řadách. Co by se dalo minisérii vytknout? Useknutý konec a Zounar. Jinak, vážení, na televizní propagandu osmdesátých let, Velké Dílo. ()
Na jednu stranu trochu šablonovité zobrazení osudů gymnasistů z jedné třídy na prahu a v počátcích 1. světové války, na druhou stranu hezky přesvědčivě vykreslené nejednoznačné vyzrávání charakteru hlavního hrdiny. Osudy i charaktery jsou zde sice do značné míry podmíněné rozdíly v sociálním či přímo třídním původu, ale v té době to do značné míry nejspíš i platilo. Ostatně peníze a majetek, respektive honba za nimi, křiví či alespoň ohýbají charaktery významně i dnes, kdy jsme už pro změnu vystřízlivěli z ideologie rovnostářství. ()
První dva díly jsou divácky vstřícné, kvalitní dialogy, scény dobře zahrané i režírované. Ale třetí díl je plný nepravděpodobných a neuvěřitelných zvratů, které korunuje revolta v závěru. Po úvaze zjistíme, že postavy celého díla jsou až na výjimky černobílé (dobří a špatní, mravní a zkažení), psychologicky nepropracované. (50%) ()
Kolem roku 1914 to neměla mládež na našem území příliš jednoduché. Na jednu stranu dušeni rakouskou monarchií, na druhou stranu potýkající se s bídou, jež doléhala na nejnižší vrstvy obyvatel především z dělnického prostředí. A do toho všeho blížící se světová válka a doba, kdy se dějiny dají do pohybu. Přesně do této doby a do prostředí gymnasiálních studentů zasadil Jiří Hubač děj třídílného televizního filmu, který začíná v období relativního klidu a končí na bojišti světové války. Inscenace oplývá především vysokým morálním apelem na rozhodování a chování jednotlivce, kdy rozhodnout se zda být zbabělcem a zůstat naživu nebo být hrdinou a riskovat smrt je těžké a s následky svých činů bude muset člověk žít až do smrti. Stejně tak zůstat zásadový a přímý tváří v tvář nesmlouvavému profesorovi matematiky s vizáží perfektně záporného Radoslava Brzobohatého vyžaduje odhodlání hodné mentálně vyzrálého jedince, kterým má v této televizní inscenaci být Berka v podání Pavla Kříže, zatímco tím, kdo své morální zásady a uvědomění teprve hledá je Nekolný v podání Martina Zounara. Teprve jako druhotný, ale rozhodně nikoliv upozaděný či neméně důležitý motiv celé inscenace je zde bída a radikalizace chudých lidí a studentů z nemajetných rodin vůči těm majetným, či dokonce vůči monarchii. V druhém díle, kdy studenti vůči svému profesoru matematiky stávkují, dokonce při mašírování městem hrdě zpívají Internacionálu. Já osobně tuto inscenaci nevnímám jako ideologickou či poplatnou době svého vzniku. Kdo se zajímá o historii a o souvislosti, tak ví, že dělníci a lidé z chudých poměrů trpěli hladem a nedostatkem, ať už za Rakousko-Uherska či za První republiky. To je objektivní fakt, stejně jako to, že se právě ti nejchudší, či naopak ti studovaní, jimž nebyl lhostejný osud a utrpení druhých, s nadějí obraceli směrem k Sovětskému svazu, odkud se začala šířit myšlenka komunismu jakožto spravedlivého uspořádání. Tato inscenace zřejmě chtěla ukázat příčiny či kořeny toho, na základě čeho se u nás mohl začít rozvíjet komunismus. A byť o komunismu zde nepadlo téměř ani slovo, pouze zde hlavní hrdinové mluvili o něčem novém, co se odvíjí v Sovětském svazu, kde ale zatím stále ještě v době děje tohoto filmu vládl car, je patrné, že pakliže hlavní hrdinové této inscenace přežili Světovou válku, mohli patřit mezi ty, kteří pomáhali v Československu zakládat komunistickou stranu. Lidé vždy hledají naději, obzvláště vidí-li zjevnou nespravedlnost, ať už v sociální sféře či v čemkoliv dalším... Inscenace nabízí skvělé herecké výkony, ať už v případě Viktora Preisse, Radoslava Brzbohatého či Jiřího Bartošky či ve studentských rolích Martina Zounara, Pavla Kříže či Vladimíra Dlouhého. Byla radost se na všechny zúčastněné dívat a prožívat s nimi jejich uvědomění, morální růst a jejich naději v lepší svět. Závěrem snad jen dodám, že ČT vytáhla inscenaci z archivu po velmi dlouhé době, za což jí děkuji, jelikož jsem o existenci tohoto díla dosud nevěděl. A byť to ČT uváděla jako poctu k 60. narozeninám Pavla Kříže, mně to přijde tak trochu spíše jako pocta ke 100. výročí vzniku KSČ, které připadá na 16.5.2021. Ale je každého věc, jak to cítí. Já myslím, že netřeba tuto inscenaci odsuzovat jako tendenční a propagandistickou. I tohle je naše historie. I takhle se žilo. A i tohle, dokonce si troufám tvrdit že především tohle, jsou příčiny, které přivedly tuto zemi pod nadvládu komunismu. Ale já v této inscenaci vidím především zajímavě ztvárněné osudy mladé a bídou, monarchií a válkou poznamenané generace, která musela převzít zodpovědnost za životy své a svých budoucích rodin. Nic víc, nic míň. A za to ode mne inscenace získává plnou palbu v podobě pěti hvězd. () (menej) (viac)
Jako mladému se mi to kdysi velice líbilo. Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Teď po mnoha a mnoha letech to na mě působilo rozpačitě. Poctivě zrežírované ve stylu staré dobré školy, části, které se odehrávaly ve škole, výtečně. Opravdu skvělý herecký výkon pana Brzobohatého, snad nejlepší, který jsem od něj kdy viděl. Výborní pánové Dlouhý, Somr, Preiss, výrazný je tu i Pavel Anděl, o kterém jsem nevěděl, že je vystudovaný herec, ani ho hrát někde jinde. . Na druhé straně toporný a prkenný Zounar mladší, který hraje úplně stejně jako v Chlapci chlapi, nebo Vekslákovi, tradičně nevýrazný i Zounar starší a nenadchl mě ani Pavel Kříž, jehož postava je dost šablonovitá, černobílá a tím i nesympatická. Celkově tam bylo moc té komunistické ideologie a závěrečná vzpoura, se střílením do vlastních řad a útěkem do Ruska, byla morálně hodně sporná. Na dobu vzniku se jednalo o slušné dílko, které tehdy patřilo k tomu lepšímu, dnes nic moc. Ale z nostalgie a za to hvězdné nebe dám tři hvězdičky. ()
Reklama