Zlomok sekundy

Luxusní béčko plné hlášek a litrů krve. Ponurá budoucnost roku 2008, kdy se vlivem globálního oteplování Temže rozlila po celém Londýně je zneklidňující i teď po Brexitu. Ve městě řádí psychotický (nebo psychopatický?) zabiják co žere šlapkám srdce. Po krku mu jde drsný policajt Rutger Hauer, který se po jejich poslední konfrontaci zbláznil a jeho nový parťák študovanej z Oxfordu. Nadhled, překvapivě podvratné zvraty, záměrné přehrávání a skvělé nelogické bonmoty povyšují Zlomek sekundy na kultovní dílo, které neprávem zapadlo. (16.12.2020)

„Teď mu zůstaly jen strach, kafe a čokoláda.“ Londýn, 2008. V důsledku čtyřiceti dnů přívalů deště je většina města zatopena vodou, je to důsledek globálního oteplování. Varování, která byla po desetiletí přehlížena, se stala skutečností…    Zasazení příběhu zní slibně, ale zjevně na něj nebyly moc prachy ani invence. S atmosférou takového Blade Runnera to má společného jen Rutgera Hauera, šero a mokro. Jako akční thriller je to blbý, ale jako parodie akčních tvrďáků velká zábava. Hauer hraje poldu jménem Harley Stone (Bože!), kterému muži uhýbají z cesty, jako by po chodbě jela multikára, kdežto všechny ženy na něho vrhají vilné pohledy. A aby toho nebylo málo, své přeslazené kafe si vždy míchá cizím perem, vlasy si pročísne drátěným kartáčem a s vážnou tváří vyslýchá psa. A samozřejmě v bytě parkuje motorku a jeho nový parťák je distingovaný kravaťák se spoustou titulů („Můžu dostat slabý čínský čaj a včerejší rohlík, prosím vás?“).  Klišé osmdesátkových béček (i když Zlomek sekundy je z roku 1992) zachycená ve vší lepkavé kráse jak moucha v jantaru a zábavné hlavní postavy. (08.08.2021)

Vynikající Rutger Hauer v roli drsňáka se super hláškami a velkým seběvědomím. Jeho parťák penis, který přečetl všechny filozofické knížky pozpátku mě zpočátku trochu neseděl, ale jak se znovuzrodil, tak to byl superpenis hlavně i jeho hlášky při výběru nového gunu. Sice je to nápadem vykradnutí Predátora po krátké době, ale to je mi jedno byl to nářez. Dávám 75% (20.11.2017)

V paměti jsem si nosil hezkou vzpomínku na video zážitek z dob, kdy videopůjčovny vládly všem. Od té doby jsem Zlomek sekundy neviděl.  Levné béčko, kde se ale daří velmi dobře držet preapokalyptickou , tedy nově preapo, atmosféru deštěm a záplavami zmítaného světa. Hauer i Duncan však postupně začnou šíleně přehrávat a tlačí do té doby fajn malé až noirem špricnuté sci-fi do karikatury sebe sama a svých vzorů, tedy Predátora a spol.  Deus ex machina  tu pak vládne tvrdou rukou  a tak příznivci chytrých příběhů ruce pryč. Tady se vyšetřuje zejména stylem: On bude určitě tam a tam, jedeme a co myslíte? Je tam!   Tři z nostalgie ale nemám problém udělit. (25.01.2024)

Béčko jako řemen z Rutgerovy útočné brokovnice, odehrávající se v Londýně za časů, kdy na místní burze rapidně stoupaly ceny akcií deratizačních firem a továren na gumáky. Strojeně drsné, neskonale naivní, s akčními scénami pochybné hodnoty a tunami klišé (kdo mi najde z daného období film, v němž je policejní šéf vyrovnaný, klidným hlasem hovořící zen-buddhista, co v návalu rozhořčení použije maximálně slova jako zlotřilec či ničema, má u mě bod a neskonalou úctu). Ztracené body vrací nejen interakce mezi glykemikem Hauerem a jeho rezervovaným parťákem, který pod tíhou okolností přejde ze slabého čínského čaje a den starého rohlíku na nervy obalující cukrové speciality, ale i třeba na žánr neobvyklé zařazení písně Nights in white satin. Mimochodem, celé to byl stejně nesmysl a totální sci-fi. Ne že bych nevěřil na třímetrové zrůdy, co přijímají lidskou DNA a strkají vyrvaná srdce do ledniček, ale jak mohlo globální oteplování přinést takovou pohromu, když podle pana profesora neexistuje..? Prostě nonsens a od Maylama falešné větičky.. (24.07.2015)