Brankár

Jako kdyby to točil Spielberg ke konci osmdesátek, nebo poslední dobou. Tedy v některých aspektech nedotažené úplně do topu, místy se Keeper tváří až příliš rozevlátě a romanticky, avšak má srdce na rozdávání, takže celkově vzato mise splněna. Němci natočili něco, za co by se nemuselo stydět 8z10 áčkových režisérů v Hollywoodu. Všechny potenciální plusy které se daly zužitkovat se zužitkovaly. Máme tu neokoukané tváře, což působí svěže a autenticky, překvapivě velkorysý vizuál - především pak fotbalové scény jsou místy fantasticky nasnímané. Romantika je občas přes limit, ale kompenzuje to dobrý scénář a emocionální katarze které příchází v dobrém dávkování a mají hlavu a patu. Nejlepší film z Deutchlandu za nevím jak dlouho. A titulní song Noela Gallaghera je fantastický. (21.11.2019)

Válka, nenávist, fotbal, láska, štěstí, tragédie, bolest, život. Tenhle film má všechno. Nad očekávání povedená biografie, která je o fotbale spíš jen okrajově, za to ale přináší komplexní příběh člověka, který rozhodně neměl na růžích ustláno a zažil toho za jeden život víc, než by si většina z nás vůbec dovedla představit. (29.06.2019)

Očekávání byla trošku někde jinde. Asi bych čekal životopisné drama o Němci, který se aktivně zapojil do bojů Druhé světové války, ve které byl zajat a ihned po válce začal žít v Anglii a chytat za místní fotbalový klub, ponese o dost větší dávku kontroverze a vyhrocených situací. Takhle je to až hodně sladkobolné a popravdě ani toho fotbalu tam tolik není. Uznávám že Bert Trautmann ušel neskutečnou cestu od ''nácka'' v koncentračním táboře k legendě Manchasteru City, ale tenhle film by tohoto příběhu mohl využít daleko více. Nicméně herecké obsazení je sympatické a když už nic jiného, tak příjemná sportovní dobovka z toho je. (13.08.2020)

Človek nevie čo ma pochváliť skôr. Či atmosféru vojnovej doby, alebo úžasnú Freyu Mavor. Tá hrala ako z partesu, neskutočný výkon hodný niekoľkých Oscarov. (Aj keď Oscarov vyhrávajú samé hovadiny, takže to je skôr urážka). Naozaj som si ju veľmi zamiloval a neviem sa dočkať na viac filmov, v ktorých hrala. Veľmi dobrý bol ale aj hlavný predstaviteľ David Kross. Pre mňa nezabudnuteľný životopisný film, ku ktorému by som sa veľmi rád po rokoch vrátil. Nie je známe, čo nám chce film povedať skôr. Či to, že život je ku*va a môže sa vám prihodiť neskutočné utrpenie, alebo že nemeckí vojaci nemali na výber a museli všetci bojovať za svoju krajinu proti komunizmu a judaizmu. Prvá polovica je skôr o tom, aké to má nemecký chlapec ťažké v zemi nepriateľov a tá druhá je o veľkom depresívnom utrpení. Pre mňa kandidát na film roka 2018. (29.12.2020)

Bernhard Carl "Bert" Trautman, keďže bol Nemec, mal rovnaké detstvo ako ostatné nemecké deti. V útlom veku členstvo v Jungvolk a neskôr v Hitlerjugend. Po začatí 2. svetovej vojny narukoval k Luftwaffe ako rádiový operátor. Keďže tento výcvik nezvládol premiestnili ho do kurzu pre výsadkárov. Prvé vojnové skúsenosti zbieral v Poľsku, ďaleko od prednej línie. V októbri 1941 už slúžil v 35. pešej divízii a pri Ukrajinskom Dnepropetrovsku sa nemecký postup zastavil. V priebehu zimy robili výpady na zásobovacie trasy sovietskej armády a keď v polovici roku 1942 nastúpila sovietska protiofenzíva Trautmanova jednotka utrpela obrovské straty a bola stiahnutá z východného frontu. Za svoju aktivitu v bojoch bol 5 krát vyznamenaný, vrátane Železného kríža I. triedy (Hitler ho udelil 300 tisíc krát za obdobie rokov 1939 až 1945). Povýšili ho na seržanta a bojoval vo Francúzsku. A keď bol jedným z vyvolených, ktorí prežili spojenecké bombardovanie na Kleve (február 1945) v rámci operácie Veritable, ako príslušník 1. výsadkového pluku v rámci 84. výsadkovej divízie kde z tisícky vojakov prežilo iba 90, sa rozhodol vrátiť domov do Brém. Ako dezertér sa musel mať na pozore pred svojimi vlastnými (dezercia sa trestala smrťou) ale aj pred spojencami. Nakoniec ho zajali americkí vojaci, ktorým ušiel a vbehol do náručia Britom, krátko pobudol v zajateckom tábore v blízkosti Ostende v Belgicku, ďalej v tranzitnom tábore v Essexu odtiaľ do Marbury Hall v blízkosti Nortwichu. Po znížení stupňa previnenia na vojnového zajatca zaradili ho na práce na miestne farmy do Fort Crosby v blízkosti Liverpoolu. Tu sa dlho neohrial a pokračoval v zajateckom tábore PoW Camp 50 (v súčasnosti tu je Byrchall High School ) v Ashton in Makerfield v Lancashire kde bol až do roku 1948. (Veľká Británia mala do konca roku 1948 aktivovaných 1062 zajateckých táborov, nie len v Európe). Keď bol v roku 1948 prepustený a bola mu ponúknutá repatriácia (návrat späť do Nemecka) on to odmietol a pracoval v Lancashire na farme a hral futbal za St Helend Town. A tak sa začína príbeh podľa skutočných udalostí o tom, ako sa elitný nacistický vojak stal oslavovaným britským futbalistom a dotiahol to až na Rad britského impéria. (31.01.2020)