Watchmen

Ač obecně nejsem fanda binge-watchingu u podobných seriálů, protože člověk nemá dost času nechat si danou epizodu "rozležet v hlavě" a případně diskutovat s fanoušky na internetu, tak zrovna Watchmeni jsou pro binge v podstatě stvořeni. Lindelof je machr nad machry! Po počátečních rozpacích se z Watchmenů vyklubal dost možná seriál (minisérie) roku! NOTHING EVER ENDS! P.S.: Vůbec netuším, jak to bude fungovat na člověka původním komiksem, případně alespoň filmem - kde je ovšem zase problém s odlišným koncem, nepolíbeného. (16.12.2019)

Vzdal jsem to v průběhu pátého dílu. Nikdy jsem se moc nezamýšlel nad konceptem maskovaného hrdiny. Proč taky, že? Tento seriál mně však nepřiváděl k ničemu jinému, jenom k úvahám tohoto typu. Ti původní Watchmeni Alana Moorea měli tohle zřejmě jako jeden ze svých hlavních záměrů, tady, dovolím si tvrdit, i přes sarkasmus jedné z postav, se pocit absurdnosti celého konceptu dostavoval ze zcela odlišných důvodů. A Jeremy Irons, můj Bože..., asi jako Jan Tříska v Black Eagle s Jean-Claude van Dammem. (16.12.2019)

Kdo stráží Strážce? aneb atypická a přesto famózní pocta Watchmenům Alana Moora, z které se vyklubal další Lindelofův scénaristický majstrštyk. Ať už jde o to jak seriál geniálně pracuje s původním komiksovým konceptem, revizionismem alternativní historie, fikčními prvky, komplexností celého příběhu a soundtrackem naprosto překonává všechny myslitelné i nemyslitelné standardy televizní tvorby. Co dodat? I AM THE WALRUS! (16.12.2019)

Navázání na původní Watchmen univerzum sociálně kritickou blaxplotací nemusel být tak špatný nápad, pokud by se dalo uvěřit, že se jedná o autorský záměr a ne jenom vypočítavý business plán Warnerů v čele s markeťákem Lindelofem, který se nikdy rasové problematice nevěnoval a já tak nemám důvod si myslet, že to není jen další bohatý bílý korporát, který se snaží přiživit na současném společenském pnutí v USA, které je mu jinak samosebou na salámu. Ve Watchmen se tento připosraný přístup "chceme být strašně jedovatí a radikální, ale nemáme na to odvahu ani kapacity" objeví pak skoro ve všech dílčích tématech. Vedle té bandy uvzdychaných amatérů v rolích kladných protagonistů pak nechtěně vypadá post-KKK komunita Rorschachů se svojí chladnokrevností, disciplinovaností a trpělivostí jako nejatraktivnější pilíř celého univerza, což asi původně nikdo moc nechtěl. Největší problém je ale v tom, že jakkoli se série zaštiťuje původním dílem Alana Moora, tak není schopné udržet jeho nejsilnější devizu a to onu bolestivou morální ambivalenci. Zatímco hořkou pravdou původních Watchmen bylo, že existenci lidstva je schopno zachovat pouze skrze správně načasovanou genocidu a jediní strážci tohoto tajemství byli samozvaní hrdinové, kteří se se zapřisáhli boji proti zločinu, seriál není schopný s touto hořkou pravdou pracovat a trvá na své infantilní tezi, že zločin musí být potrestán, nehledě na důsledky a ideálně s rádobyvtipnou hláškou k tomu. S Moorem tohle pak nemá prakticky nic společného. Je to jen další infantilní projekt, kde se všichni mračí, mluví sprostě (hoodně na sílu mimochodem) a odehrává se to v noci, aby měl člověk pocit, že se dívá na seriál pro dospělý. Nepopírám každopádně, že to není občas zábava. (17.02.2020)

Aj keď tomu v strede trochu dochádza dych, je to fascinujúce pokračovanie kultového komiksu, ktoré len nenaťahuje príbeh, ale zásadným spôsobom ho posúva - tak v kontexte času vo svete Watchmen, ako aj v kontexte média, ktoré sa za ostatných 30 rokov významne zmenilo. Seriál búra očakávania, nie je to priblblý fan service, ale náhľad do sveta, ktorý funguje svojimi vlastnými pravidlami a uplynuli v ňom tri dekády. Tá nejednoznačnosť, nepredvídateľnosť až bizarnosť (celá línia s Ozymandiasom) je najväčšou devízou filmu. Až sa človeku nechce veriť, že to písal Lindelof. (29.12.2019)