Hilde Warren und der Tod
Hilde Warren and Death
Obsahy(1)
Několika medailemi za chrabrost vyznamenaný mladý důstojník rakousko-uherské armády jménem Fritz Lang se na jaře roku 1917 zotavuje ze zranění, utržených na frontě, psaním svého druhého scénáře pro režiséra Joe Maye: Hilda Warrenová a smrt. Bude to tragický příběh herečky, kterou poznání, že její syn zdědil ty nejhorší sklony zločince, jemuž kdysi ve slabé chvíli podlehla, přivede k nejkrajnějšímu řešení. Poprvé se tu objevují motivy, které pak najdeme v Langových vlastních filmech jako Unavená smrt (1921) nebo Přes práh smrti (1936). (NFA)
(viac)Recenzie (3)
Mě se to líbilo. Naopak od Oktavianuse mi přišlo, že na tu dobu herci hráli až překvapivě civilně a takové to přehrávání, které je ve filmech z té doby typické zde nebylo tak hrozné. Možná příliš přímočaré vyprávění a asi bych to neklasifikovala jako horor. ()
Slabé, rozvláčné, nudné. A k tomu všemu i špatně natočené - postavy občas mluví mimo záběr, případně když už se do záběru dostanou, tak jim chybí hlavy a podobně. K tomu vize zpěvačky Hildy Warrenové o Smrti (schválně píšu s velkým písmenem) jsou k uzoufání teatrální. Herci hrají špatně a šíleně přehrávají, příběhu chybí napětí, zapamatovatelné scény, zkrátka všechno špatně. Člověk by čekal, že spolupráce Josefa Mandela (poameričtěně Joe May) a Fritze Langa - vzhledem k jejich kvalitám (Invisible Man Returns x Dr. Mabuse, Metropolis, M) - bude úspěšnější. A ono ne. ()
Mám rád jednoduché příběhy; mnohdy až tak jednoduché, že se příběh téměř ztrácí. Zde ted ne: jde o příběh archetepický, možný komentář k Schoppenhauerovu maximu, že každá smrt je sebevraždou. Většinou to sice bývá jinak, ke smrti se dospívá mírnějšími a smířlivějšími cestami, ale nechť. Zvažme zde ještě výzvu, kterou smrt sice (obvyhle? nikdy!) neklade, ale mohla by být případná: Jestli se mnou nepůjdeš teď, pak už si pro tebe nepřijdu! Co teď a kdy teď, Hildo Warrenová? ()