Indiáni z Větrova

Kdo se dokáže nad politiku nadnést, tak zjistí, že je to úžasný film. Fakt pěkný :-) Prostě nádherná dětská léta, a jestli se nebili horňáci a dolňáci, tak tady bojovali vesničtí a děcák :-) Juj kdyby dnes dělaly děti takové lotroviny.... nebyl by ten svět přece jen lepší a veselejší, než s tím s čím se potýkají děcka dnes? :-) Za mě neskutečně milý film :-) (07.08.2019)

Filmové zpracování známé dětské knihy nabízí obyčejný klukovský příběh, kdy se každá lotrovina a klukovina odpouští. A dvě nesmiřitelné klukovské party vedou spolu blátivé války. A každý malý indián nepatří do děcáku. Je šance, že si ho dokonce i někdo osvojí. Jenže tu klučičí svobodu, kterou malý chlapec ve Větrově má, už v nové rodině mít nebude, i když na něho budou sebehodnější. Vzorně zahrané, citlivě zrežírované, ale už to nějak moc zestárlo. Rovněž motiv pohraničníků byl dost rušivý prvek, ale vzhledem k době, ve které film vznikal, a s ohledem na literární předlohu, která tím ovšem tolik netrpěla, zřejmě nutný. 60% (15.05.2013)

Mohlo by se zdát, že tento film je pouze o bojích mezi kluky z dětského domova ve Větrově (Indiáni) a partou kluků z místní vesnice (Šímáci). Ba ne, je zde přece jen ukryto něco víc. Za všechno zmíním situaci, kdy se malý Fanda radí se svým kamarádem a "rudým" bratrem Přemkem, zda odejít z dětského domova do rodiny, která o něj má zájem. (01.10.2011)

Hodně citová záležitost. V mládí jsme si hráli na všechno možné. Vstupem do dospělosti se všechno mění. Už si člověk nehraje, neskáče jen tak, neplazí se po zemi. Všechno je jakoby složitější, i když to vlastně není pravda. Indiáni z Větrova jsou pro mě citovkou, vzpomínkou na mládí, kdy jsme měli zcela jiné "starosti". No a ten závěr filmu. Achich. (25.03.2012)

Markéta Zinnerová možná byla výborná autorka příběhů pro děti o dětech, a možná to byla i vlídná dáma znalá dětské psychiky. Filmoví Indiáni Z Větrova ale rozhodně nejsou takovou nevinnou idylkou jako si někteří zde komentující myslí, a přitom obviňují ty, kdo dští oheň na ideologickou odpornost každé minuty tohoto snímku, z vidění komunistické propagandy pod každým kamenem a za každým stromem. Pravda tentokrát není úplně uprostřed, ale spíše na straně zastánců nemanipulativní tvorby pro děti, protože promiňte, ale kromě hrdinných soudruhů pohraničníků, jejichž moudrý a své práci oddaný velitel "stréc plukovník" má pochopení pro dětské bolesti a srdce na správném místě, jsou tu k vidění jenom roztomilí nevinní uličníci, hodné tety a soudruzi doktoři ve sluncem zalitém (a srdce rvoucím) dětském domově. Ano, jistě, rodiče nepečující o své děti, jsou stejná šmíra za každého režimu, a páry, kterým matka příroda zabránila povít z lásky vlastního mrňouse, zajisté prožívají své trápení taky stejně za každého politického klimatu, ale rozhodně každý potenciální adoptivní tatík není zodpovědný pracovník/nositel Řádu práce a každá potenciální adoptivní mamina není vzorná a spokojená žena v domácnosti (a nebyla ani v roce 79). Takže z tohoto pohledu je to skutečně lehce k zblití. Jenže ona je tu ještě druhá stránka, a tou jsou vztahy "bráchů" z Domova. Z tohohle úhlu bráno se Indiáni Z Větrova naopak navýsost povedli, a nemáte pocit, že by z vás někdo dělal blbce. Výsledné hodnocení ale vzhledem k porovnání pozitivního a negativního "kapitálu" nemůže být důvodem k radosti. Ode mě 40%, protože to prostě je naivní břečka, byť jinde než ve vykreslení života hlavních hrdinů. (25.04.2011)