Spravodlivosť pre moju dcéru

Tak toto je jeden z těch příběhů, kdy od začátku do konce musíte držet palce hlavnímu hrdinovi i když vidíte, že mu z toho postupem času pořádně jeblo. Vzhledem k neobvyklým okolnostem a řadě nešťastných ran osudu se ani není čemu divit. Přijít o všechno na čem vám záleží a dívat se, jak se vše kolem vás rozpadá a do toho se ještě nedočkat spravedlnosti, tak to musí sakra bolet. Popravdě řečeno, ona každá nespravedlnost, ať už malá anebo jako v tomto případě velká přeroste postupem času ve vnitřní nenávist, která vás zevnitř sžírá jako jed proti kterému nejsou protilátky. V horších případech to člověka dovede, až k extrémním blbostem a to hlavně protože neví kudy ven. Tak to se přesně stalo našemu hrdinovi Andrému Bamberskimu, kterého skvěle zahrál francouzský herec Daniel Auteuil. Z počátku nám snímek vykresluje příběh vcelku normální francouzské rodinky ve které všechno funguje, jak má až do té doby než zemře jejich teprve čtrnáctiletá dcera. Okolnosti její smrti jsou zahaleny nejastnostmi až do té doby než se při pitvě zjistí, že měla před smrtí pohlavní styk ve kterém byla v  bezvědomí. A v tom nastupuje náš André a začíná ten pravý Saigon, který trvá bezmála půlku jeho života. Příběh je vyprávěn pěkně postupně, jak šel čas a my se v něm dozvídáme rok po roce jeho nešťastné boje hlavně se soudní byrokracií. Neschopnost soudů, ministerstev a policie v naší nádherné Evropské unii stoprocentně nefunguje a spolupráce mezi členskými státy už vůbec ne. Píšu to hlavně proto, že tento film byl natočen podle skutečné události a postoj Německa v této kauze je nehorázný, skoro až do nebe volající. Po třicetiletém marasmu, kterým si náš André prošel by si zasloužil minimálně nějakej ten diplom za výdrž  a z mého pohledu taktéž obdiv a zasloužených 80%. (21.09.2021)

Silná záležitosť, ktorej jedinou chybou je skákanie z roka na rok, jedná krátka scéna a zase o rok neskôr a podobne. Je to samozrejme pochopiteľné zohľadňujúc fakt, že celý príbeh trvá cez 30 rokov. Veľmi sympatický herecký výkon predviedol Daniel Auteuil. Neviem si predstaviť lepšie stvárneného otca, ktorý tak dlho bojoval za spravodlivosť pre dávno mŕtvu dcéru a obetoval kvôli tomu aj svoje súkromné šťastie. Zdá sa, že súdny systém bude prehnitý všade na svete bez rozdielu režimu. (08.08.2017)

Rozhněvaný muž třicet stárne během boje za spravedlnost pro svoji dceru. Dan Auteuil opět kouzlí a divák je rozhněván spolu s jeho Bamberskim. Pro českého diváka bude potěšitelným fakt, že neskutečný nepořáďek a korupce ovladájí nejen naši justici (slovo spravedlnost se mi jaksi nedaří v tomto případě použít). (02.08.2019)

Život do kinematografie přináší nudné životopisy, ale i neuvěřitelné příběhy, které by z per scenáristů působily jako absurdní troufalosti. Nějak tak může vyznívat příběh, který Spravedlnost pro mou dceru popisuje. Souhlasím, že tvůrci měli v rukách natolik silné karty, že si dovedu představit ještě o něco lepší výsledek, nicméně i současná podoba filmu je nadmíru působivá. Technicky je film vhodně nenápadný (zároveň ale zdařilý) a nechává tak v popředí prostor pro hlavní postavu a její absurdní snažení. A předpokládám, že pro někoho, kdo je rodičem, bude zážitek z filmu ještě diametrálně odlišný. 7/10 (02.11.2017)

35 let skutečného případu za méně než hodinu a půl. Za tu dobu se nedá vybudovat soudní drama, protože tu máte třeba jedinou scénu se dvěma právníky následovanou dalším titulkem „o rok později“. Stejně tak se nedá vystavět drama o tom, jak posedlost spravedlivou pomstou ničí život hlavního hrdiny. Buď to můžete brát jako civilizovanou verzi známého Přání smrti, nebo jako obžalobu (ne)fungování evropské justice na konkrétním případu. Film je natočený podle autobiografické knihy hlavní postavy, takže je hereckým sólem Daniela Auteila, nikdo jiný (včetně Sebastiana Kocha) tu nemá moc prostoru. Přes všechny výhrady to má cenu vidět. Kéž by podobných filmů nemuselo vznikat více... (03.01.2017)