Na nože

Coolově stylizovaná detektivka s famózním hereckým ansámblem. Finální rozuzlení mě ovšem moc nedostalo - jednak se jeho elementy dali z dřívějších událostí předpokládat, a taky ona postava byla podezřele upozaděna. Čas strávený v dané společnosti a v tak obratné filmařské zručnosti jsem si přesto užil vrchovatě. Bavila mě více než Branaghovi noví (předigitalizovaní) Poirotové. (22.01.2020)

Jen párkrát za rok se objeví film, který byste si z fleku dali znovu a klidně s celou rodinou – a ano, letos je to detektivka Na nože. Spousta lidí si po Posledním z Jediů myslí, že je Rian Johnson totální packal, jenž by měl odevzdat režijní průkazku. Jeho novinka je však možná přesvědčí o tom, že se v něm mýlí, protože se jedná o nesmírně hravou detektivní hříčku, která je často chytřejší než divák. Zatímco se tak vaše teorie, jak celé bylo, rozpadají na prach, Rian se ohromně baví za kamerou a Daniel Craig, Ana de Armas nebo Chris Evans excelují před ní. Ta herecká radost z toho, že Hollywoodem proletěl takhle zamotaný a zábavný scénář, je prostě čitelná z každé vteřiny. A i když se Na nože mezi zlomové detektivní klasiky asi nezařadí, z fleku bych doporučil čestné místo mezi těmi nadprůměrnými, jež potěší kohokoliv a kdykoliv. (04.01.2020)

Chytrých detektivek není nikdy dost. Jméno Rian Johnson mě začíná stále více a více zajímat. Daniel Craig stvořil podobně výživnou postavičku jako svého času Johnny Depp, když poprvé přistál v přístavu na potápějící se lodi. Osobně mám radost, že podobný film dokáže komerčně uspět v tom moři tupých Myšákovských kopírek. 80% (23.07.2020)

Detektivka, která je originální, napínavá i vtipná. Johnson se ukazuje jako režisér s unikátním stylem (chytrý, citlivý, s nadsázkou, plus s přihlédnutím k menšinám, aniž by to bylo otravné). Skvělé herecké výkony, film i díky nim uteče jako voda. Člověk se u tohohle filmu cítí fajn, i proto, že není grimdark, naopak - odměňuje a oslavuje slušné lidské chování. Bravo, Riane. (13.01.2020)

Takový duchem chudší sourozenec posledního zfilmování Vraždy v Orient Expresu. *** I zde má detektiv projevit vnímavost pro ryzí dobro a ušlechtilou krásu srdce, jež jsou nadřazeny striktnímu a omezenému vnímání toho, co se běžně chápe jako pravda a spravedlnost, a jedině díky tomu se mu podaří případ jednak rozlousknout (skoro stejně tak rychle jako vnímavějším divákům) a jednak i morálně vyřešit. Nicméně kde první zmíněný film byl v tomto příliš subtilní a jímavý až mimo rozlišovací schopnosti či ambice většiny diváků (můj komentář k němu, který mě paradoxně přiměl zpětně napsat až tenhle výtvor, zde: https://www.csfd.cz/film/53978-vrazda-v-orient-expresu/komentare/?comment=11342978), tenhle snímek je pro změnu o to doslovnější a banálnější, jako by byl vyloženě míněn pro pomaleji chápající, emočně oploštělé publikum. *** Záživné to bylo asi jako číst Shakespeara – kam jinam sáhnout, když už srovnávám s počinem Kennetha Branagha – tezovitě převyprávěného v amerických floskulích a komiksových obrázcích na čtvercové stránky omyvatelného leporela tak, že se vytratí veškerá velkodušnost, jemnost a komplikovanost prožívání i utváření. Zápletka sama není vůbec hloupá, ale práce s ní i s vykreslením postav je tak povrchní a deproblematizovaná, že by si divák zbytečně lichotil, že stačil držet krok. *** Za základní problém přitom považuji, že navzdory proklamovanému žánru film ve své klišovitosti, jakkoli mohla být záměrná, nebyl vůbec vtipný, ani obyčejně směšný, komický, ani nijak nenaznačoval, že o to usiluje, natož aby zvolená forma měla nějakou přidanou hlubší hodnotu či satirický pel. Bylo to prostě jen právě tak nevtipně prosté, jak jsme to viděli, milý Watsone, prosté všech mystérií bytí. Jen díra uprostřed donutu, která nezasytí, jen pro nic mnoho povyku. *~ (29.01.2020)