Amnestie

Velmi zvláštní propletenec, který je složený ze tří událostí, z nichž každá může dost dobře fungovat sama o sobě, ale ne takto spojené v jeden film. Revoluce, Havlova amnestie a vzpoura v Leopoldově jsou dost vážná témata. Vězeňské prostředí působilo hodně autenticky. Po pravdě řečeno jsem očekávala úplně jiný film. Promarněných 130 minut. Dvě hvězdy dávám pouze za herce, kteří se do tohoto filmu rozhodli dobrovolně jít. (20.06.2022)

Natočené je to skutočne dobre. Film aj napriek dĺžke nenudí, nemá síce bohvieaký spád, ale aj tak vám v hlave najviac utkvie záverečná vzbura. Scenáristi však asi nadobudli dojem, že čo chápali oni pri písaní scenára, to automaticky pochopí aj divák. Inými slovami ak by bol pred onou vzburou úplne iný dej s úplne inými postavami, asi by som mal z filmu rovnaký pocit. Takže skrátka ak by sa doladil scenár a bol viac ústretový divákovi, aby plne chápal kauzalitu, mohlo ísť o špičkový film. Otázkou zostáva, akým scenáristickým tímom sa bude Jonáš v budúcnosti obklopovať. (09.11.2019)

Ve filmu zazní věta z úst M.Vašuta, že lidi se nechtěj ohlížet zpátky. Proto nechápu tu záplavu filmů podobnýho ražení. Film a jeho režisér neví , zda se naklonit na politickou stranu, a nebo spíš tlačit na tu osobní, dramatickou. Jestli to autoři dokázali nějak skloubit dohromady ve smysluplnej film vlastně ani nedokážu říct. Ale mě film moc nebavil. A tak jediná spokojenost byla s koncem, ač sem zejména ve filmech za oceánem tohle viděl nesčetněkrát. A pak s hudební složkou.(Depešáci, Durani). Hvězdy svý doby. Můžu ovšem říct, že při některejch vzpomínkách mi přece jenom bylon až těžko. Hrozná doba temna. 40%. (23.01.2021)

O amnestii a leopoldovské vzpouře je to vlastně až v závěrečné půlhodině. Do té doby film mapuje především dobu těsně před převratem, kdy se prakticky ve stejné míře věnuje vězňům i lidem na svobodě, přičemž jejich osudy jsou vzájemně propletené. A to se mi líbilo víc než samotné nepokoje. Zásluhu na tom mají především výborně napsané postavy, které až na trestanecké výjimky nepůsobí lacině černobíle. Zejména u person z řad disentu si toho cením. Tím ale nechci říct, že by se film pouštěl do nějaké laciné revize dějin a házel disidenty do jednoho pytle s exponenty bývalého režimu. Jen z nich prostě dělá lidi a ne svaté obrázky. Něco do sebe má i samotná atmosféra věznice a věrně je vykreslený i samotné přežívání uvnitř. A bavila mě i jemná porevoluční kritika beroucí si na paškál bryskní převlékání kabátů. Problém jsem neměl ani s herci a ač jí obyčejně moc nemusím, Geislerová mě tady potěšila. 85% (02.07.2020)

Od Jonáše Karáska jsem už viděl jeho režisérskou prvotinu Kandidát, která se mi i přes hodně výtek jako celek líbila. S Amnestií to mám opět podobně. Vytkl bych zejména podivné, dle mě zbytečné, hrátky s kamerou a nevhodný střih, který často násilně sekal scény i s hudbou, což mě občas naprosto vytrhlo z děje. Ze dvou ze začátku samostatných a postupně se proplétajících dějových linek (disidentská a vězeňská) mě ta první moc nebavila a zbytečně se táhla. Naopak ta vězeňská mohla dostat více prostoru, zejména casting se velmi povedl. Po půlce filmu, kdy se jela spíše ta disidentská polovina, jsem to chtěl vypnout a nechat zbytek na další den. Naštěstí se to rozjelo a dojel jsem to v kuse až do konce. Přes velmi roztahanou první polovinu bych ocenil gradaci příběhu a vcelku dobře zrežírovaný závěr. Posledních cca dvacet minut se dokonce dostavilo i lehké napětí, díky tomu nakonec dám slabší tři hvězdy. (07.08.2020)